Zážitky, akce, kamarádi   (můj milý deníčku...)
2001


Kalimero Poznámky:
Odchylky od spisové češtiny jsou úmyslné, taxe nedif.
Aby tahle stránka nebyla moc dlouhá, je potřeba na rozsáhlejší článečky s obrázky odskočit. Což je lepší taky quli tomu, že se obrázky pořád nenačítají.

Honza Fi.


Co bylo v roce 2001:
1.1.01 Jedinečné datum, to chce nějaký jedinečný čin. První novoroční a vlastně novostoletní a novotisíciletní cyklovýlet. První výletklikni

6.1.
TKDČ    
Tříkrálové chození.
Marek Ga, Jirka Ze, černý vzadu Ríša No a řidič Vláďa Ho. Večer jsme se sešli v široké sestavě u Holubů. Pekari ale nedorazila, místo Na Parukářku jela Na Pankrác.
13.- 14.1.    Odpočinkový víkend, alespoň pro mě. Ale Mára Ga a Pavel Šk byli v Jizerkách na běžkách. Večer jsme se v sestavě Daniela Ry, Ivana Fi, Mára Ga, Pavel Šk a já sešli v Image baru v Pařížské ulici. I jsme tančili za zvuků "Beatles". K spánku jsem pak doma uléhal kolem 03:00h, ale již v 10:30 jsem čiperně vstával, protože nějakej blbec na ulici zatroubil.
Na mobilu byla SMS od Pekari, zlákala nás na výstavu aktů. A tak jsme jeli na Pražský Hrad. V Císařské konírně byla výstava "Akt v české fotografii". S Pekari přišel i Mára Ga, Pavel Šk byl asi zase v Jizerkách. Na výstavě jsme potkali Martina a Kamilu Ma a Pavla Mlíkovského - Kefíra s manželkou, takže z toho byla společenská událost.

19.- 27.1. Jak jsme dostali Krkonošskou padesátkuklikni

3.2.
TKDČ
Fondue na Maškoštejně.
Sýrové fondue je jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Ale jaké bylo překvapení u Mašků? Fondue masové :-/ I když - masíčko bylo vynikající. Přišlo hodně lidí. Holubovi hlásili, že nesehnali fondovací sýr. Když uviděli maso, neříkali už nic.
Domluvili jsme nedělní běžky:
4.2. Jizerské běžky.
Nahlášeni byli Rybářovi, Pekari, Fany Pa, Pavel Šk a já. Ráno jsem dostal SMS, že Rybářovi onemocněli. Řádí prý nějaká epidemie chřipky, prý to říkali v televizi, na tu já se radši nedívám, tak jsem zdravej.
Sraz byl v Sobotecké v 8h, cestou jsem vyzvedl Pekari. Nakonec přijel i Pavel. Protože jsme byli jen čtyři, minimalizovali jsme vozový park a jeli jsme s Pavlem. Jezdí rychle, 160km/h po zasněžené dálnici, ale bezpečně a pohodově.
Běžky jsme připli v Bedřichovském sedle (z Bedřichova na Liberec), samozřejmě až po snídaní v útulném vyhřátém kiosku. Šli jsme krásným zimním lesem na Bílou kuchyni, pak na Hřebínek. Tady jsme u kiosku potkali Magdu Šejnovou. Po posilnění jsme pokračovali až pod Jizeru. Kiosek Knajpa měl ale pro nemoc zavřeno. Asi se dívali na televizi. Tak jsme přes Kristiánov sjeli dolů do Bedřichova do hospody. Oddychový výlet, cca 25km.
9.2. Cykloprojížďka po D8klikni

13.2. Terezka Podlešáková vyprávěla, jak byla v Gruzii.

15.2. V hospodě U pošty (Moravská x Budečská) sraz s Králi Šumavy, byli s námi před lety na Korsice s Hamouzem. Kromě Králů přišli Pavlíkovi, Ondra Řepka, Mára, já s Ivanou. Později i Pavel Šk. Mimochodem, tato restaurace má na internetu aktuální jídelní lístek a možnost rezervace míst.
17.2. Sobotní cyklovýlet. Marek Ga, Ondra Ře, Manfred Pa a Martin Ry jeli z Vinohrad, v 8:40 jsem se k nim na hrázi Hostivařské přehrady připojil já. Petrovice jsme projeli Newtonovou směrem ke Křeslicům. Snažili jsme se totiž vyhýbat polním cestám kvůli bahnu. Před Křeslicemi doprava, Újezd, most nad dálnicí, v Průhonicích doprava. Po blátivce kolem Westec City, ale měli ještě zavřeno.
Cesta nebyla určená dopředu napevno, tak jsme ve Zdiměřicích vymýšleli další trasu. Jeli jsme přes Kocandu do Osnice a dál po polní cestě. Na mapě je vyznačena jako cesta se zpevněným povrchem. Chvíli to byla pravda, ale pak na vrstvu asfaltu přibyla vrstva bláta z pole. Pak asi ten asfalt zmizel, bořilo se to, zkoušeli jsme jet přes strniště. Kolo se obalilo bahnem, slámou a smrdělo to močůvkou. Jen pořát jet, nešlápnout do toho!
Konečně jsme na silnici. Radějovice, Čenětice, Křížkový Újezdec. Do Nové Hospody jsme radši jeli po staré benešovské výpadovce. V hospodě jsme dali polívku. Martin se oddělil, spěchal domů. Přes Těptín jsme vjeli do lesů. Většinou pěkné lesní asfaltky. Pokochali jsme se výhledem z Panské skály a sjeli ke Krhanicům. Polní cesta do Chrástu se ztrácela v bahně, tak jsme jeli po silnici přes Čakovice. Cesta proti proudu Sázavy taky místy připomínala tankodrom. V Nespekách byl oběd a poupátko. Ondra jel na nádraží, ostatní, teď už jen tři, jsme pokračovali přes Pyšely, po polňačce přes Křivou Ves do Lojovic a po silnici na Popovice.
Prosadil jsem zkratku po polňačce do Petříkova. Ze začátku byla dobrá, ale posledních 200m zase hluboké bahno. Do Prahy jsme se vraceli po vyzkoušené trase přes Nebřenice, Modletice, Dobřejovice, Průhonice, Újezd, Chodov.
U nás jsme překvapili Ivanu a na večer domluvili kino. Šli jsme na Otesánka, Rybářovi komplet. Děti ten film přežily, ale já měl co dělat. Po kině jsme zašli do lokálu U pošty, bylo ale plno. Objevili jsme novou picérii, picu však ještě neměli. Zato tak dobrou horkou čokoládu jsem ještě nepil! Dobrou noc.
19.2.
TKDČ
Exkurze do Novoměstského Pivovaru ve Vodičkově ulici.
Myslel jsem si, že je to něco jako muzeum, prohlídka staré technologie a tak. Proto jsem se doma dobře najedl a oblékl. Ale je to restaurace a tudíž se hlavně jedlo a pilo. Pak byla skutečně prohlídka pivovaru, ale funkčního. Po dvou pivech mi bylo úplně jedno, co je rmut, co je slad a kam tam lezeme. Vlk Růža ve spletitých chodbách našel harmonikáře, a tak jsme po chvíli slyšeli táhlé vlčí vytí, doprovázené hrou na harmoniku. Akci zorganizoval akcionář Rich Ard.

20.2.
TKDČ
Sauna u Nosků.


22.2. Divadlo Skelet Pavla Trávníčka. Vražedné dědictví. Dobrá sranda, doporučuju. Viděli: Hanka (Gr), Láďa Drábek, Ivana a já.

23.2.
TKDČ
Narozeniny Ivany Fi a Honzy Steinfelda jsme oslavili v restauraci U Bontonu na Zeleném pruhu - Nad Zemankou. Oblečení western. K poslechu a tanci hrál Vláďa Holub s kapelou. Hráli pěkně, že by se tím mohli i živit. Možná by tak potěšili víc lidí, než projektováním nějakých elektráren, vil a jednoúčelových budek.

25.2. Běžky v Jizerkách, jely nás 4 auta, ale ve stopě jsme se vzájemně poztráceli.

27.2. Heša měla maturitní ples v Lucerně.

6.3. Rebelové - kino.

10.3.
TKDČ
Odemykání přehazovačky.
Tradiční jarní akce na začátku sezóny. V pátek bylo hnusně, pršelo a byla zima. Šel jsem spát už v 21h, abych toho naspal dost. V 23h mě vzbudil telefon, volala Dáša He a Luboš Uh, že možná nepojedou. Podruhé jsem usnul až kolem 1h :-/ Vstal jsem proto trochu později, v 5:15. Ještě jsem namazal řetěz a oloupal pár kilo bláta z kola z minulého výletu. Příště to musím umýt hned po návratu :-)))
Nabalil jsem se jako pumpa, co když bude na Brdech mrznout? Vylezl jsem z domu a polilo mě horko. Bylo totiž +7oC !
Bylo už 5:45. To na sraz do 6h na Hlavní nádraží nestihnu. Stihnu vůbec vlak v 6:30? Nasadil jsem pořádné tempo, profičel Jižní město, prokličkoval uličami Spořilova a na Pankráci šup na magistrálu, tady už se může na kole. Na Hlavním jsem byl v 6:10, rychleji než metrem. Sešel jsem dolů k pokladnám, protože výlet je letos poprvé společný s MIKE a já jsem mezičlánek.
Jeli jsme rychlíkem R990 Otava se zjednodušenou přepravou kol, ale vagón pro kola tentokrát chyběl! Kola jsme nacpali do poštovního oddílu a pošta se vezla v uličce.
V Berouně ještě přistoupil jeden cyklista, z Příbrami nás vyjelo 14! Velmi pěkná účast. Po místních silničkách jsme projeli Pičín, u tabule s názvem obce se vyfotili nováčkové v této oblasti. Od Stožce k Dubu Stoupali jsme na hřeben, směrem na Hostomice. Na kótě 550m jsme odbočili vpravo na lesní cestu. Popojeli jsme pod Kuchyňku a tady kola vynesli na Hřebenovou cestu. Z Kuchyňky jsme dál jeli po červené. Po kamení, lesem, rozbahněnou cestou i po široké vojenské asfaltce až na Stožec. Vojenský prostor jsme objeli po žluté, od Dubu dál po Hřebeni až na Kytínskou louku. Chvíli jsme postáli před Zavřeným bufetem. Zastavili jsme i v barokním areálu Skalka s krásným výhledem do kraje i na Mníšek.
Kus cesty byl v rekonstrukci, projeli jsme jílobahnem. Odradilo nás to od pokračování lesní cestou a zbytečně jsme vyjeli po asfaltce kus nahoru. Ale i v mapě je to špatně. Bezpečně jsme přistáli v příjemné náruči hospůdky u rybníka v Řitce, a to zrovna v poledne. Osvědčená Řitecká pumelenice a pivo, ani se nechtělo znova na kolo.
Ze silničky jsme sjeli k Všenorskému potůčku a jeho romantickým údolím do Všenor. Teplota stoupla na 17oC. Krásno. Z Všenor jsme jeli podle vlaku přes most nad Berounkou do Mokropes, chatovou osadou do Černošic a po nové stezce podle Berounky do Radotína. Dál už jen po asfaltu, mezi tratí a Chuchelským závodištěm, přes Skládku a pod Barrandovskou skálou. Po cyklostezce jsme přejeli Barrandovský most, napojili se na stezku od Zbraslavi a po pravém břehu do Prahy.
Někteří se odpojili cestou, Martin Ry odjel z Řitky do Březnice (119km), Michal Tř a Vláďa Pu P.P. pokračovali přes Klíčany až do Mělníka (120km), Jarda Ja z Klíčan zpátky do Prahy a já skončil na Jižním městě (90km).

10.3.
TKDČ
Zabíjačka v Draheničkách u Březnice u Příbrami.
Sešlost a sežrání čuníka, ráno zemřelého, zorganizoval Pavel Škorpil v zajímavých prostorách starého statku. Dorazil jsem autem z Prahy po 18h, skoro současně s Martinem Ry, jel na kole z Řitky z "Odemykání přehazovačky".
Polívka prdelačka byla nadprůměrná, zato nálada byla trochu kyselá, ale když několik pasivistů odjelo a Magdaléna Še byla veselá a vytáhla mě k tanci, rozhoupali se i někteří další. Byla možnost přespání, ale většina lidí odjela bydlet domů.

11.3. Kachny, kachny, kachny,...Kačeři a na medu.

17.3. Ladovská zabijačka

19.-20.3. Image, Bílý koníček, Kotva. 20:00-07:00. Velký tah. Já, Martin Rybář. Už je to za náma.

20.3.
TKDČ
Sauna u Nosků.


25.3. Je první den letního času. Znamená to posunout dopředu hodiny v celém bytě, v kuchyni, ložnici, na videu i ovladači, na mikrovlnce, náramkové hodinky, hodiny v kameře, na kalkulačce, v počítači, notebooku, na cyklokomputerech, v autě, na displeji telefonu pevného i v mobilech. V naší rodině to znamená najít návody a 25x něco nastavit.

29.3.
TKDČ
Jak jeli na lyže.


30.3. Cyklovýlet do Jílovéhoklikni

1.4. Cyklovýlet Křivoklátsko.
S Pekari a Honzou Ka jsme se vydali na cykloprůzkum Křivoklátska. Okruh jsme vymysleli až cestou v autě. Zaparkovali jsme v Lánech. Z mapky u parkoviště jsme vyčetli, že tu v minulém století vedla koněspřežka z Prahy. Její sotva znatelné zbytky jsme objevili, ale částečně je v uzavřené oboře. Krásné lesy, krásné počasí. V Městečku jsme si dali oběd. Výborná hospoda, dobré jídlo, velké porce. Dva fláky uzeného masa přes půl talíře a 6 knedlíků za 39Kč.
V Křivoklátě jsme vystoupali až na hradní nádvoří. Pak po turistické značce, s přestávkou v prohřátém lese, na hráz nádrže Klíčava a podle obory zpátky do Lán. Celý okruh měřil 40km. Před návratem jsme si ještě dali pistáciovou zmrzlinu.
Večer jsme akci zhodnotili v hospodě Žlutá pumpa.

3.-6.4. Interkamera.
Výstava foto-video.

4.4.
MIKE
Průzkum Šumavy na západ od Železné rudy.
Vstával jsem po půl čtvrté, v 5h už jsem jel k metru a v 5:43 vystupoval v Holešovicích. Přijel Michal Tř a Vladimír Pu z Mělníka, naložili jsme kolo a vyjeli. Nejdřív jsme sháněli 10ti denní dálniční známku, zoufale a všude. Nakonec ji měli až někde u Zdic.
Průzkum začal hledáním možnosti ubytování. Po delším pátrání a objíždění odpudivých, drahých nebo uzavřených kempů, penzionů a hotýlků jsme našli 200m od nádraží ČD ŠPIČÁK PENZION EDITA, oázu klidu a bezpečí. Přestože jsme přicházeli přes zahradu, pes nás nesežral. Tel:0186/697256.
Ještě jsme autem popojeli až na Špičácké sedlo, docela draze pojedli v bufetu (malý šálek polévky 25Kč), sundali kola a vyrazili. Černé jezero (1008mnm) bylo ještě částečně pokryto ledem a několika kačenami. Krásně vymalovaný jarní den, sluníčko, pohoda, svěží vzdoušek, ptáčci cvrlikají, Michalův mobil taky. U jezera byla louže, plná žab a jiker. Prohlídli jsme si vodopádek v Bílé Strži a přes Stateček sjeli dolů do Hamrů. Lesní cesta byla sice asfaltová, ale v zatáčkách zrádně pokrytá vrstvou šotoliny.
Z Hamrů jsme jeli po silničce kolem vodní nádrže Nýrsko, ukryté za hustým porostem, do Zelené Lhoty. Tady byly ceny občerstvení oproti Špičáckému sedlu přijatelné (talíř polévky 10Kč). Při jídle jsem si všiml, že podle mapy máme sedět pod vedením VN. Nebylo tam, takže my jsme tam taky nebyli, ale byli jsme jinde. Naštěstí odchylka byla jen pár set metrů.
Ze Zelené Lhoty (550mnm) jsme ostře vystoupali na Prenet (1070mnm). Po hřebenové cestě, většinou asfaltové, místy přes sněhová pole jsme vyjeli na Pancíř (1214mnm). Na Špičácké sedlo jsme sjeli kolem 18h.
Ještě bylo brzo na návrat, tak jsme vyrazili na další, menší okruh. Prozkoumali jsme cyklostezku do Hojsovy Stráže, díky těžbě dřeva nepříliš příjemnou. Sjeli jsme k zastávce Hojsova Stráž a Úhlavským údolím jsme po silničce vystoupali zpátky do Špičáckého sedla, zrovna se začalo šeřit.
Ujeli jsme 58km a nastoupali 1550m.
7.-8.4.
TKDČ
Allaha ismanladik, Effendi aneb Adieu stará (dobrá Evropo).
Marek Gasparovič pozval své kamarádky a kamarády do chaloupky Pavla Škorpila v Borotíně u Tábora za účelem rozloučení před odjezdem na stavbu elektrárny do Turecka. Většina nás přijela už v sobotu ráno a mohli jsme se tak zúčastnit cyklovýletu po okolním kraji, nazývaném též Česká Sibiř. Odjezd byl plánován na 11h, takže již v 11:25 nás většina (cca 20) vyjížděla od chalupy čp.91 směrem do Prčic. Sice slabě mžilo, ale jen velice slabě, takže silnice byla místy oschlá. V Přestavlcích jsme se zastavili u Lucie Šafaříkové, která jet nemohla kvůli jarnímu úklidu.
Byla již doba oběda. Projeli jsme Prčicemi a v Sedlci jsme našli jednu hospodu povrchní, druhou zavřenou a ve třetí byla svadba. Tam jsme i zakotvili, až na Magdu Še, Petra Ce a Honzu Št, kteří byli vpředu a jeli dál. Majitelka nám umožnila zamknout kola do průjezdu a uvedla nás do salónku pro skupiny. Jídlo, základ všeho, se podařilo. Přijel i Pavel Šk.
Mezitím se rozpršelo víc. Než jsme vyjeli na Monín, už slušně lilo. Vyzvedli jsme ty tři rychlíky v hospodě, vystoupali až na vrchol Monín a dál se vraceli zpátky. Zajížďku do města cyklistů, Jistebnice, jsme zrušili. Kapky deště byly už tak veliké, že to při rychlejší jízdě bolelo v obličeji a malého Radečka by i mohly shodit i z kola, to už by byl třetí pád v jeden den. Takže jsme ujeli jen 36km.
V chaloupce jsme vyždímali oblečky, kdo měl, vzal si suché. Přijeli další kamarádi. Přesunuli jsme se do hospůdky U Evky, vytvořené z garáže. Marek zajistil gulášek a pivo. Kapacita garážohospody byla 24 míst, nás bylo 54. Takže kdo musel i krátce odejít, přišel o židli. Část lidí postávala venku. v chaloupce v Borotíně Část se na chvíli přelila do jiné hospůdky, tady jsme si zahráli kulečník. Po půlnoci jsme se vrátili do útulné chaloupky, rozložili karimatky po podlaze, zasunuli se do spacáků a snažili se usnout. Mladí Gaspíci ještě chvíli hučeli do děvčat, pak ale hučení sláblo a ustalo a všechno usnulo.
Ráno jsme čekali do 10ti hodin, někteří napůl ve spacáku, jestli nepřestane pršet. Nepřestalo, tak jsme zrušili plánovaný návat do Prahy na kolech a odjeli jsme auty.

10.-12.4. Ampér - výstava pro elektroniky.

17.4.
TKDČ
Sauna na Lužinách u Nosků.


21.4.
MIKE
Sobotní cyklovýlet Jarní stezka Polabím. Vyjížďka začínala v Neratovicích v 9h. Dal jsem kolo na nosič na střeše auta a protože už bylo půl deváté, připevnil jsem ho gumicukem jen za přední ráfek. Spěch se projevil i vyšší rychlostí a tak najednou řach a kolo bylo na zadním okně auta. Vítr ho sfouknul, díky kvalitnímu nosiči však zůstalo na střeše. Ještě jsem stačil naložit kamarádku Lucii Ša a do Neratovic jsem přijel krátce po Pavlovi Šk.
Akci pořádal Neratovický KČT a MIKE, bylo několik pěších i cyklotras, ale tu nejdelší trasu jeli, pokud vím, jen přívrženci MIKE. Dopoledne svítilo po mnoha deštivých dnech sluníčko, nálada byla skvělá. A jelo se po větru, Mratín, Veleň, Dřevčice, Čelákovice a Kersko, nejvýchodnější část trasy. Oběd v Hrabalově hospůdce, foto před jeho chatkou a jeli jsme zpátky.
Cesta zpátky na západ byla obtížnější, ale to je vždycky tak. Lysá n. Labem, Sojovice, Hlavenec, Lhota. Sluníčko se schovalo, jeli jsme proti nepříjemnému protivětru, začala být zima a trochu pršelo. Ale pořád bylo hezky. V Ovčárech, asi 12km před cílem se ozvala rána a Pavel zastavil. Prasknula mu duše i plášť. Nechali jsme ho v hospodě. Dojeli jsme přes Kozly do Neratovic, vrátil jsem se autem pro Pavla a všichni jsme podařený výlet uzavřeli v hospůdce River u Labe. Ujeli jsme 87km.

22.-26.4. Byl jsem pracovně navštívit Košice. Překvapila mě čistota města i přes blízkost železáren a zrestaurované historické centrum s hrající vodní fontánou.

28.4.
MIKE
Sobotní cyklovýlet Kokořínsko silnicí i terénem.
Sraz byl u vývěsky MIKE v Mělníku (na rohu ul. Ostruhové) v 9h. Z Prahy jsem vezl Blanku a přijeli jsme včas, možná až moc brzo. Byli jsme na startu první. Přijela spousta známých lidí, byl jsem i překvapen. Jeden cyklista si zabouchl auto, byla to škodovka, tak jsem mu jí otevřel.
Z Mělníka vyjelo 38 cyklistů. Po pár kilometrech se ještě připojilo 15 Neratovických a byl to úchvatný barevný peloton, určitě se líbil všem ostatním řidičům. Ale brzo jsme opustili útulnou asfaltovou silničku a zanořili se do bláta lesních a polních cest. Chvilku rovina, pak krátký ostrý kopec do Zahájí. Slibovaný volně pobíhající pes, odpůrce cyklistů, na nás zrovna neměl čas. U pomníčku partyzánů jsme vyslechli odborný výklad, i štěkavý pes za plotem zmlknul.
A zase na asfaltu, dva houpáky dolů a nahoru, v podstatě jsme jen transformovali potencionální energii do kinetické a zase zpátky, jen s doplněním ztrát vzniklých třením.
A je tu Mšeno. Mělo být poledne a měl být oběd. Bylo teprv po jedenácté, tak jsme jeli skoro všichni dál, zůstal jen ten, co se hladu bál.
Pokličky Zase jsme se vnořili do lesa, vzhledem k nočnímu dešti a provozu lesních dělníků trochu bláta. Zastavili jsme u přírodní zajímavosti, mrazivé rokličky. A o kus dál kamenné pokličky. Vyběhnutím několika set schodů jsme se zase zahřáli. Pokličky na skalních věžích vznikly erozí spodních měkčích vrstev.
V Ráji jsme se konečně dočkali oběda. Obloha zčernala. Spadlo nám pár kapek deště do talíře. Už jsme chtěli odjet, když se rozpršelo dost hustě. Ale po pár minutách déšť ztratil na síle, tak jsme mohli vyjet Kokořínským údolím k Mělníku. Ještě jsme vylezli k dalším pokličkám, prý byly hezčí, měly ladnější nožku.
U Lhotky jsme okoukli pštrosí farmu, hejno (nebo stádo, když nelítaj?) o síle 2ks. Závěrečné foto a poslední úsek přes Chloumek. Krátký silný déšť, v podstatě hydromasáž obličeje, za kterou by určitě nejedna fiflena zaplatila desítky Kč, a my to měli zadarmo. Ještě zajížďka na Vyhlídku s pohledem na soutok Labe-Vltava-kanál a záverečné kafe U Beníšků. Ujeli jsme příjemných 59km. Ale tři sportovkyně (Klára s maminkou a Lucie Ša) si výlet protáhly ve večerních hodinách až do Prahy.

30.4.-13.5.
MIKE
Korsikaklikni na kole.

19.-20.5.
MIKE
Krušné hory.
Autobusem s cyklovlekem jsme dojeli k vesničce Tisá, zrovna přestávalo pršet, ale foukal vítr. Jeli jsme pošmournou krajinou. V dálce na poli bylo stádo srnek. Rozeběhly se. Stočily se k nám. Zastavili jsme a dobře jsme udělali. Zmatené srnky proběhly naší skupinou bez kolize.
Jeli jsme převážně po hřebeni, podle hranice. Dole v dálce pod námi ležely Teplice. Dojeli jsme na Cínovec a k Moldavě. Zrušená železniční trať, semafor jen s otvory po žárovkách, takže se v nich zelenal les. Vjeli jsme na perfektní Německé cyklostezky a vrátili se do Čech do Českého Jiřetína. Tady jsme přespali v chatě Barbora. Trasa.
Ráno zas do Německa. Vrátili jsme se pěším přechodem ve Svaté Kateřině - kdo neměl k obědu svůj chleba, měl hospodu levnější než v Německu.
Hranicí přerušená silnička u vesnice Kalek vypadala smutně. Kamenná přehrada Kamenička. No a už jsme sjížděli k Chomutovu, ale hlad nás donutil ještě ke kratší zastávce v turistické hospůdce u mlýna, kde měli chleba se sádlem.
Autobus čekal u zimního stadionu v Chomutově. Trasa.

21.5. Heša udělala maturitu.

23.5. K Českému Brodu.
v2=f(v1) Jak slunce zapadá,
můj stín se prodlužuje,
a tak mě napadá,
kam má hlava upaluje?


26.5. Na kole: Jižní město - Český Brod, s Luckou a Klárou Krebesovou do Sadské a zpátky, pak
Český Brod - Jižní město (27km/58min), celkem 106km.

26.5. Zig-Zag pořádal Dny stepu 2001 a tak jsme se byli s Luckou Kr podívat.

2.-3.6.
MIKE
Víkendový cyklovýlet Šumava Železnorudsko - další díl poznávání Šumavy a Bavorského lesa.
K penzionu Edita jsme dojeli Avií. Pošmourno, i lehce zamžilo. Sjeli jsme do Železné Rudy a pěším přechodem (Alžbětín) do Německa. Kolem Velkého Javořího jezera (Gross Arber See) jsme vyjeli nahoru na Velký Javor (Gross Arber 1446mnm). Vrchol byl dosažen po 15 hodině, mlha, déšť, vítr, hnusně. Sjeli jsme dolů k Malému Javořímu jezeru a přes Železnou Rudu zpátky do příjemného sucha a tepla penzionu Edita. Trasa.
Ráno jsme se zahřáli výjezdem na Špičácké sedlo a k Černému jezeru, od něj jsme pokračovali lesními cestami dál. Dokonce padaly kroupy - ty se nevsakují, ale odrážejí... Bílá Strž, vodní nádrž Nýrsko. V Zelené Lhotě jsme poobědvali v Kafe Věra.
Do Hojsovy Stráže - nádraží stoupala nová lesní asfaltečka. A Hamerskou cestou jsme vystoupali zpátky na Špičácké sedlo.

2.-3.6. Bahna. Dny pozemního vojska AČR a tudíž "den otevřených dveří polí, luk a strání" VVP Jince (vojenský výcvikový prostor) lze využít pro cykloprojížďku rozsáhlým civilizací nedotčeným prostorem uprostřed Čech. Jednou do roka!
(letos jsem se nezúčastnil)

1.-3.6.
TKDČ

Železný pidimuž, VI ročník. (letos jsem se nezúčastnil)

5.-14.6.
MIKE
Průsmyky 2001klikni, nejkrásnější alpské průsmyky, na kole přes Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Itálii a Rakousko.

17.6. to sem já kdysi.. Poslední kapka dopadla,
pohár už přetekl,
osud natáh svá chapadla,
život mi utekl.


23.6. Na kole: Praha-Háje, Třebonice, Beroun, Zdice, Hořovice, Hrádek u Ro a zpátky:
vzdálenost
km
čas
h:min
převýšení
m
průměrná
rychlost km/h
maximální
rychlost km/h
dopoledne914:2997220.449
odpoledne913:5370323.456
celkem1828:22167521.856
Teplota 15oC, pod mrakem, dopoledne hnusný protivítr, polední přestávka 3h.

28.6. obyčejný světObyčejný svět
se jmenuje hospůdka na horním konci Chorvatské ulice a byla svědkem příjemného pokecání Pavla Šk, Magdy Ma, Žáby, Freda a Fany, Ondry a mě.

30.6.-1.7.
KPO
Udo FeldmannŠílený cyklistaklikni aneb kolik ujedu na kole za 24h? 572km.

4.-8.7. Do Švýcarska na koleklikni za 2.5 dne, z toho 35h v sedle.

15.7.
TKDČ
Podvečerní koupání a tlachání na Grégrštejně.


20.7. S Hešou a Honzou jsme byli v kině na Evoluci. Dobrý.

21.7. Promítání videa z cyklistických akcí až skoro do 3h ráno. Až do konce vydržel Michal Třetina, Dáša Likusová, Klára i Luboš Uhlíř. Já taky. Magda Še a Blanka Kykalová jely přespat domů.

22.7. Nedělní vyjížďka po pražských parcích a lesích.
Ráno bylo menší zdržení, vyjeli jsme až v 9:20. Před naším domem už čekal Fred Pa, Ondra Ře, Zdeněk a Blanka. Jeli jsme kolem státního archívu, přes obloukový most a po Roztylském protihlukovém valu s rozhledem na Prahu. Přes Michelský (Krčský) les a kolem Krčského růžového zámečku, který je tak dobře skryt v lese, že o něm nevěděla ani Dáša, i když bydlí jen 600m daleko.
Kolem zrekonstruovaných hřišť u Kunratického potoka jsme projeli k Barrandovskému mostu a do Prokopského údolí. Viděli jsme místní zvláštnost, tři mosty nad sebou, ten nejvyšší patří železniční trati Smíchov-Zličín (Pražský Semmering), pod ním je trať do Řeporyjí, pak silnice a dole potok.
Fred a Ondra potřebovali doplnit tekutiny, samozřejmě nevozí nic na kole, protože hospod je v Česku dost.
Prokopákem jsme vyjeli do Jinonic, lesem přes Cibulku a do Motola. V parku u Ladronky jsme počkali na Magdu s tátou. Projeli jsme oborou Hvězda a zase tu byla hospoda.
V Šárce se pak motalo dost lidí a hospody byly plné.
Podle Vltavy jsme jeli po levém břehu, silnice se zhoršovala a zmenšovala, k malé radosti Dáši se silničním kolem. Nakonec tam zbyla jen pěšina, zatopená rozlitou Vltavou. Prodírali jsme se kopřivami a trním, kolo vedli vodou. Konečně lávka v Řeži! Přejeli jsme na pravý břeh a do hospody u koupaliště.
Mělnická sekce, Michal a Luboš, se tu odpojila. Někam zmizela i Dáša. Zbytek pokračoval po pravém břehu do Prahy, kolem ZOO. U Libeňského zámečku se odpojili další a podle Rokytky, přes Hlubočepy a Hostivařský lesopark jsem jel už jen s Blankou.
Bilance: super vyjížďka, 89km, 3x hospoda, 1x defekt, 1x natržené kalhoty.

27.7.-8.8.
MIKE
Francie 2001klikni, Provence a Alpy na kole.


12.8.
TKDČ
Rozloučení se Žábou, která odletá za Márou do daleké země Turecké. Sešli se všichni, v zeleném žabím oděvu.


19.8. Kolem Prahy po č101klikni Okružní výlet po 1. silnici.

23.-26.8.
MAJOR
Doprovodné vozidlo na extrémní cykloakci Celou Českou republikou jsem řídil od čtvrtka 15:00 do neděle 13:30 po trase Ostrava, Šumperk, Hradec Králové, Mladá Boleslav, Teplice, Karlovy Vary, Plzeň, Tábor, Jihlava, Prostějov, Rožnov pod Radhoštěm, Ostrava a za tyto dny jsem naspal cca 4h a ujel 1111km rychlostí 20km/h v těsném závěsu za cyklistkou Dášou Likusovou, která na tom byla daleko hůř, neb šlapala jen dva pedály a já tři, navíc jsem jí mohl přejet.
Myslel jsem si, že řidič tvrdý chleba má, ale jsou to kecy a taxem ještě po závodě odřídil Ostrava-Praha.
Ohlas: Reportáž účastnice cyklomaratonu Dáši Likusové pro KPO.

27.8. Jak tak pořád zkouším, co všechno ten můj člověk snese, taxem si zašel po letech k zubaři, aby skouk nejschátralejší část mého hardware, že jako při defragmentaci budu dost trpět, což mě asi baví, ale eště sem fšoku, neb mi prej nic nechybí.

28.8. Obyčejný svět. V této hospůdce se se Žábou loučili: Pavel Šk, Fred, Fany, Luky Ga, Čema, Martin Ry, Ivana i já.

31.8.-1.9. Vláďa Pustina P.P. naplánoval víkendový výlet někam ze Světlé nad Sázavou, taxem vyrazil už v pátek, abych nemusel jet vlakem. Chtěl jsem půl dne pobýt u Rybářů na chatě ve Stranném u Neveklova a qečeru jet dál. Ale rozpršelo se urputně, pročež jsem zvolil příjemnější variantu, dál jsem nejel a naučil jsem se dvě nové společenské hry.

3.9. Tmavomodrý svět - kino.

7.-9.9. Den páry, ekotechnické muzeum. Tento zážitek mi zase letos utekl, protože..:

7.-16.9.
MIKE
Apeniny 2001klikni - středověkem na kolech.


15.9. Bitva u Remagenu. (Tento film byl natočen v Davli)
Jízdy historického parního vojenského vlaku z Prahy Bráníka do stanice Davle.
Byl jsem v Apeninách, taxem nejel.

21.9.
TKDČ
19:30 u Karla Sluky pokec v Korunní.


21.9. Ve 20:00 se konala první pravidelná schůzka kamarádů v hospůdce Obyčejný svět v Chorvatské ulici. Byli tu: iniciátorka Magda Mazancová a spol, Pekari a spol, Pavel Škorpil, Ondra, červená Magda Šejnová, já a další bikeři. Probrali jsme, co s tímto i následujícími víkendy...

22.9. Brdy
V Holšinách u Dobříše jsme nechali auta a na kolech jeli po modré přes Bukovou. V lese byla spousta hub, hlavně podél lesních cest, protože houbaři po cestách nechodí. Vyplnili jsme cyklobrašny jak to šlo.
Na lesní křižovatce jsme váhali kudy kam, ale stačilo nasát vzduch a bylo jasno, kterým směrem je prasečák v Hluboši. V Jincích jsme obědvali nad nádražím a pak jeli dál Vojenským Výcvikovým Prostorem. Potkávali jsme spoustu houbařů s ohromnými koši a vaky hub. Jeli jsme podle Pstruhového potoka, U Křížku, přes Tok do Zalán u Rožmitálu.
Po návštěvě na chalupě jsme se vraceli přes Láz a Pilskou přehradu. Houby se daly hledat i z kola při 30ti km rychlosti. V Obecnici zůstala většina v hospodě, čtyři jsme se vrátili přes Bratkovice a Pičín pro auta. Nezmokli jsme, hnali jsme mraky před sebou, jeli jsme po osychající silnici. Na východě bylo černo, na západě přecházela bleděmodrá obloha do krásně žlutooranžové.
Bylo nás 9 (já, Fred, Pavel Šk, Ondra, Magda Ma,...)a ujeli jsme 69km.

23.9.
Pekari
Posázaví
Panťákem jsme dojeli do Čtyřkol, čekali tu další cyklisti. Další cesta byla vhodná jen pro horská kola! Vydrápali jsme se na Hradiště a přes Dubsko zase spadli k řece Sázavě. Prudký spád, hluboké bahno, louže, větve. A to přes ujištění Moniky: "tam je takovej kopec, že se tam bahno neudrží".
Po levém břehu jsme projeli a po pěšině pročvachtli do Chocerad a po pravém k hospodě Na Mariánce. Byla přecpaná cyklisty a dali jsme oběd s poupátkem.
Do města Sázava se dalo jet po silničce podle řeky, my ale jeli po červené značce, protože tam byl kopec. Přejeli jsme řeku, vydrápali se na vyhlídku a zase sjeli k řece. Po levém břehu jsme zdolávali jako blátotlačky rozbahněnou pěšinku v úrovni vzduté řeky. Mezi pneumatiku a blatník se mi nacpalo listí s lepivým bahnem a kola se netočila. To je nevýhoda blatníku. Zato jsem neměl bláto v nose, ve vlasech a na zádech, kde ho měli ti bez blatníku.
V ohybu řeky jsme přešli po lávce (není na mapě) na pravý břeh a čtyři jsme si dali v restauraci palačinku. Utopence neměli a tak se ostatní přes Samopše vrátili do města Sázavy. Dojeli jsme je v hospodě pod mostem. Znova jsme se cpali.
Někteří se odpojili, my jeli po modré přes Vlkančice a Konojedy. Začalo se stmívat, opustili jsme turistickou značku a jeli směr Kostelec, přes Vyžlovku a odsud po hlavní do Říčan. Spadlo několik krapiček deště, taxme jeli z Říčan vlakem.
Bylo nás 12 (já, Ondra, Honza Ka, Pekari,...) a ujeli jsme 73km.

25.9. Zvíře. S Hešou fkině.

27.-30.9.
Pekari
Rychlebský vandrklikni

2.10. 1. podzimní sauna u Nosků.

4.10. Sešlost v Obyčejném světě. Ve 20h jsem přišel já, pak Pekari s Karásem, pak Lucie Ša, zase odešla, přišel Ondra Ře, Magda Še (tentokrát nebyla červená), zase odešla, přišel Pavel Šk a nakonec Fred, protože zaspal. Prostě nekázeň.

5.-7.10. V pátek qvečeru jsem si dal sraz s Alenou Nedvědovou v Dolních Břežanech a jeli jsme na její chatu do Čerčan. Byl šílenej provoz, taxem měl snahu jet po vedlejších silničkách. Jesenice, Petříkov. Tady si prosekla galusku a už se začalo šeřit. Z Mirošovic měla snahu střihnout to po benešovské výpadovce č.3, ale ukecal jsem silničku přes Pyšely. Dojeli jsme za tmy a chatu málem přehlédla, naštěstí tam byla fenka Bela velikosti koně a štěkala.
Vstávali jsme v 4:30, Aleny kámoš z toho vodvázanej nebyl, zůstal s Belou na chatě. Byla mlha, tma a zima. Jeli jsme motoráčkem do Světlé nad Sázavou a trvalo to moc dlouho. Do Světlé dorazil v 9:40 rychlíkem P.P. a autem Pavel Šk.
Posázavská cyklostezka č.19 je značená jako silniční, ale jsou tam i úseky kamenité a bahnité, takže není vhodná ani pro silniční (hluboké bahno), ani horské kolo (dlouhý asfalt). To snad trasoval někdo od stolu.
Trasa sledovala tok jen vzdáleně, taxme se vyhnuli těm nejhezčím úsekům řeky, jako Stvořidla a tak.
V Ledči jsme dali časný oběd a sluníčku čas rozehnat mlhu. A bylo krásně podzimno. Další hospůdka byla jen k pití, ve městě Sázavě u mostu pak s odpoledním jídlem. Dál už cesta vedla podle řeky.
Čas qapil, začlo se šeřit, Pavel si před Hvězdonicemi prosek galusku. Alena s P.P. jeli napřed, my lepili. Zbytek cesty, do Pyšelky (hospoda v Čerčanech) jsme jeli potmě, respektive svítil jsem Pavlovi i sobě. Za sobotu jsme ujeli 112km.
Fšichni jsme přespali u Aleny a v neděli jeli dál, v Jílovém se odpojila Alena. Chtěli jsme skončit v Davli na nádraží, ale dřív jel vlak z Měchenic.
Za celý víkend jsem ujel 226km a nastoupal 3420m.

11.10. Horní sauna v hotelu Olšanka, od 20h, Olšanské nám.. Bylo to fajn pokecání a relax, i když kromě mě přišel jen Honza Ka s Pekari.

13.10.
MIKE
Houskaklikni, tradiční cyklistické “Loučení se sezónou”.


17.10.
MIKE
Průzkumná akce Krušné hory nebyla krušná, ale velice příjemná podzimní projížďka. Autem jsme s Michalem a PP dojeli do Horní Blatné, odtud na kole po Máslové cestě do vietnamských Potůčků, kde bylo hodně potůčků i vietnamců.
Přechod do německého Johann-Georgenstadtu nebyla žádná formalita, naše pasy noslili sem a tam. Po pěkných německých lesních cestách, kde by se dalo jet i na silničním kole jsme jeli podél hranice po zelené, červené a nakonec modré turistické značce.
Do ČR jsme projeli na Bublavu a po silničce Rájeckým údolím vystoupali skoro 300m. Uprostřed lesa se vylouply rozpadlé betonové budovy dolu Rolava, asi tu těžili smolinec. Za Jelením jsme odbočili na lesní cestu, Krušnohorskou lyžařskou magistrálu a vrátili se k autu.
18.10. 20:00 Tradiční Obyčejný svět v Chorvatské na Vinohradech. Trousilo se to jak švábi na pivo. Asi je těch 20h moc brzo. A tak tu byli Pavel Šk i Fred a Fany, Petra Šv, Magda Še, Pekari s Honzou, Heša Fi. Náhodou sem zavítal i Karel Sluka.

20.10. Točim rodinohodiny v Hrádku.

21.10. Na kole s Petrou: Třebonice, Radotín. 60km.

25.10. Obyčejný svět, byla Dáša Li a Petra Šv, Ondra měl narozky. Přišli i Maškovi. V noci jsem vzal autem domů Dášu a Petru. Manžel Petry stál na chodbě a nadával: "Pane Fialo, nepřeji si, abyste tahal moji manželku po nocích a já tu musel hlídat děti!". Tak ho Petra vyhodila a teď má Karla Sluku.

27.-28.10. Počasí sychravé a nevlídné, ale v chaloupkách panovala hřejivá láska. Není nic krásnějšího, než důvěra dětí, jejich oči, jejich natažené ručičky, jejich usínání v náručí..

1.11. Obyčejný svět, osoby a obsazení: Pavel Škorpil-oslavenec, Pavlíkovi, Pekari, Honza Ka, Magda Ma, Klára (poprvé), Milan Klíma a já.

17.11.
MIKE
Posezónní sraz
Ve sklepení Muzea se sešlo 51 lidí. Kolovaly (jak krásné slovo pro nás cyklisty) zvětšené fotky z cest, promítl jsem sestřih videa z většiny akcí. Z deseti hodin záběrů zůstalo 53minut. Ze sálu se ozvalo "proč jsou ty záběry sjezdů zrychlené?" :-)))...nebyly zrychlené!!!
Probíraly se plány pro příští rok a byla poprvé oficiálně prezentována plánovaná Cesta kolem světa všemi kontinenty - Lucie Kovaříková a Michal Jon.
Většina se pak přesunula k Beníškům, posledních 9 to táhlo do půl druhé. Já jsem se ale už v 19:30 přesunul směrem na ples:
17.11.
TKDČ
Sedmý ples TKDČ se konal zase v Dolních Počernicích v sále hotelu Svornost. Začátek byl v 19h, já jsem se stavil pro Ivanu a dorazili jsme až ve 21h.
Skupina Magic Sound byla opět perfektní a bylo vidět, že pro nás hrají rádi a s chutí.
Tombola byla nudná a otravná, ale co se dá dělat, sál se musí zaplatit.
Atmosféra byla oficiální a prkenná, například když Petra Šv vyzvala cizího ženatého muže k tanci, bylo to chápáno jako rozvracení rodiny. Ach ty opovržlivé pohledy bývalých, nynějších i budoucích učitelek, na plese ale madam. A pohoršené pohledy jejich manželů, kteří se ovšem tajně věnují neřesti o 106. Kromě takovýchto rozruchů byl zajímavým zpestřením hlasitě reprodukovaný live telefonát Marka GaTurecka.
Ples splnil očekávání všech. My normální jsme si krásně zatančili s kým se nám chtělo a madam teď mají zase o čem drbat.

22.11. Právě jsem zjistil, že před domem nám udělali novou skluzavku, je krásně žlutá, a houpacího koně na pružině. A moje dceruška Heluška povídá, že je tam už týden. Takovou důležitou věc mi neřekla! Musí ještě na komunikaci s tátou hodně pracovat.

24.11.
TKDČ
Vernisáž u Cerhů
Jaxe ukázalo, Cerhovic vybudovali sqělý dům, k mejdanům jako stvořený. Větší členitá místnost s barem a kuchyňkou, výhled do Prokopáku prosklenou stěnou místnosti.

28.11. Vernisáž fotovýstavy Slovenské vesnice v Rumunsku
Terezy Podlešákové, Toulcův dvůr na Košíku.

30.11. Na návštěvu ke mě přišli světoběžníci Michal a Lucie, Jára a Radka Zajíčkovi, MIKE, Luboš Uhlíř, Pavel Škorpil, Lucie Šáfa. Prohlíželi jsme fotky z Kostariky, video z letošní cyklosezóny a z výstupu na GrossGlockner 1999, probrali jsme Cestu všemi kontinenty Michala a Lucie a poslouchali PUHDYS. MIKE, Luboš a já jsme končili jsme před 6tou ranní a domluvili jsme výlet:
1.12. Po 2h spánku zazvonil budíček. Chtěli jsme totiž udělat radost Kláře s Pavlem, prodávali v Dobřichovicích na Jarmarku. Jeli jsme tam vlakem. Propolisové svíčky voněly, vánoční nálada to na nás nesměle zkoušela. Z Dobřichovic jsme vyrazili pěšky a byla pohoda, došli jsme přes Vonoklasy a Solopysky až do Velké Chuchle a výlet zakončili před kafoautomatem na Smíchovském nádraží.

4.12. Sauna u Nosků.

6.12. Obyčejný svět tentokrát navštívilo neobvyklé množství kamarádů včetně Marka, který si odskočil z Turecka.

7.12. Orientální večírek uspořádal Marek u Mašků, aby si ho užili i Ti, co nemohli přijít ve čtvrtek do Obyčejného světa. Přinesl i pár Tureckých pochutin a vyprávěl, jak se mu v Turecku žije a tak. Někdo pustil hudbu a tak to vypadalo jako mejdan.
Ale když Marek ze srandy zalaškoval s Petrou Šv, Karel Sl (cítil se jako její majitel) se na něj zle obořil. Vloni si Vláďa Holub lehnul stejným způsobem na Ivanu a já mu držku nerozbil, neb jsem z toho měl srandu. Karel prostě do TKDČ nějak nezapadl, jaxme se posléze shodli, nebylo to poprvé, co zablbnul.
Před týdnem jsem prohodil, že láska je potlačená inteligence a měl jsem pravdu.

9.12. Pro ty, co nemohli minulý víkend, bylo promítání tuto neděli. Tentorkát už odpoledne. Přišel P.P., Rybářovi kompletně, MIKE, Blanka Kykalová a konečně taky Eliška a Honza Královi. Prohlídli jsme si i super fotky od Pekari.

19.12. Konečně jsem se dokopal k tomu, abych vyměnil u auta pneumatiky za zimní. Vyměňovat jedno kolo je otrava a vyměňovat všechny čtyři je pakárna. Samotná výměna trvala 16min, to je 4x vyheverovat, ručně povolit šrouby... Ale příprava trvala ještě déle. Vykulit kola ze sklepa, letní tam pak uskladnit, celkem to zabralo 82min.

22.12. Divadlo bez zábradlí, Kde jsi byl(a) v noci?

23.12.
TKDČ
Předvánoční procházka Prahou začala v 16h před Rudolfinem. Mráz nám zabraňoval v lelkování a hnal nás přes Karlův most, spolu s nepříjemným větrem, který tak zkracoval Terezkou Noskovou pečlivě připravený výklad o sochách. Zastavil nás až stánek s horkým punčem na Malostranském náměstí. Cítil jsem, jak blahodárné teplo proniká mým tělem níž a níž, zatímco stoupám Nerudovkou výš a výš. A před Hradní bránou jsem měl prohřátá už i kolena.
Trocha kochání na osvětlenou Prahu a seběhli jsme na Klárov do vyhřáté hospůdky. Z původně asi 40ti lidí jich moc nezůstalo, jen ti mrazuvzdornější jedninci, ke kterým patří i Luboš Uhlíř a letně oblečený Michal Třetina.

24.12. židlomedvěd
Vánoce.
Od Hešy jsem dostal keramického židlomedvěda.

26.12.
TKDČ
Vánoční výstava fotek z dění TKDČ.
27.12.-2.1. Na doporučení Pavla Šk jsem tyto dny prožil v Pohorské Vsi v Novohradských horách, kde má jeho sestra s rodinou statek.
Zapadlá vesnička v Novohradských horách. I když slovo vesnička je trochu nadnesené, prostě pár domků v lesích, cesta zavátá sněhem, občas propluhovaná. Koně, krávy a dvě telátka, ovce s beranem, 2 dny malé kůzlátko a ještě jedno prasátko.
A jestli jsem lyžoval? Jezdil nahoru a dolů z kopečka jak malej? Jo tak trochu. Ale na sáňkách a na bobech. A taky jsem postavil několik sněhuláků a koulovali jsme se a brodili lesem po pás ve sněhu a dělali na sněhu anděly.
Nebyl tam signál na mobil, ani televize, ani rádio. Ani nevím, kdy byla přesně o Silvestra půlnoc, neměl jsem totiž hodinky. Nechyběly mi.

Ohlasy z KPO:
Pořadatelé Šíleného cyklisty.
Reportáž účastnice cyklomaratonu Dáši Likusové pro KPO.


V roce 2001 jsem na kole ujel   7057 km a nastoupal   90700 m. Další statistické údaje.

Vladimír Jiránek

Čeká s ním dítě, pani! Bylo to na internetu. bum

Láska je potlačená inteligence.


Celosvětový boj o moc (moc = energie, to je ropa, střední východ, Jugoslávie, Temelín) se změní na boj o pitnou vodu, tak chlastejte, dokud je co.


A ještě myšlenky někoho jiného:
nahoru FILABEL