Rychlebský vandr

27.-30.9. 2001
Krásný podzim se dá vychutnat i pěšky. Z Prahy jsme vyjeli busem ve čtvrtek odpoledne. Pekari, já, Dean Valášek (rumunolog, to se může cestou hodit) s Alenou.
V Lipová-lázně u Jeseníku jsme se našli (v hospodě) se Stoupou a dalším busem jsme dorazili do Javorníku. Byla skoro půlnoc, vyrazili jsme na jihozápad. Vítr hororově fičel přes pole, siluety myslivce jsme si málem nevšimli. Nestřelil.
V lese jsme rozvinuli spacáky poblíž altánku. Ten les byl bukový a silný vítr po nás házel bukvice celou noc. Bušily mi do spacáku, kryl jsem si jen oči.

V pátek ráno byl banánový salát a přišli další vandráci. Měli dva psy a ten jeden si nás oblíbil. Šli jsme Račím údolím, všude plno hub, borůvek, i Vraní Oko se našlo. Stoupa pouštěl bubliny. Chvílemi trochu pršelo.

Šli jsme na jih, podél polské hranice. Míjeli jsme zbytky opuštěných sudetských vesnic, prázdné louky, prázdné pastviny. Stoupáme nahoru a zase lezem do údolí. Nahoře krásné výhledy, dole mlha. Při klesání bágl tlačí na kolena a úpíme skoro všichni. Stoupa je první, to se mu to putuje, když je mladej. No, i my jsme mladí, ale už dost dlouho.
Stoupáme na Smrk, 1125m. Musíme tam dojít, setkáme se tam s Platejzem. Stmívá se. Terén je rozmoklý, místy močálovitě. Už je úplná tma. Jsme noční blátotlačky. Občas někdo čvachtne po kotník. Konečně jsme nahoře. Hledáme suché a rovné místo bez borůvkového porostu. Jaká pošetilost, potmě. Zůstáváme na cestě a stavíme pro jistotu stany. Platejz nás našel zrovna při vaření.
Spalo se krásně, až do 1h. Pak přišli jeleně (skloňuju podle vzoru tuleně) a řvali jak medvědi. Přitom říjen je až v pondělí! Báli jsme se, aby se nechtěli spářit s naším stanem, aby ho neodnesli na parohách nebo aby nepřišel myslivec. Gdo vymyslel, že jeleně trouběj? Musel bejt němohluchej.

Sobota. Můj organismus si naštěstí nepamatuje, jaxem mu fčera ublížil. Funguje. S Platejzem v červeném je nás teď šest. Před polednem jsme šli přes chatu Paprsek a neplánovaně jsme tu obědvali, taxem ty zásoby v báglu táhnul dál. Hlavně Tatranek jsem měl dost a furt jsem je nabízel, čehož měli za chvíli dost fšichni.

Stoupa krásně povídal o salónních železničních vozech. Odpočívali jsme, prohlíželi si Stoupovy historické mapy a knížky o Jeseníkách.
Dean s Alenou a Stoupa se odpojili, šli zachlastat na Návrší. Já, Platejz a Pekari jsme vylezli na Králický Sněžník, 1423m. Večeře byla dnes podle mého receptu, brkaše smíchaná se sýrovou omáčkou.


Leželi jsme kus od Slona. Chtěli jsme ze spacáků pozorovat západ Slunce, ale mlhomrak nám to překazil. Kolem půlnoci přišel Stoupa. Šíleně svítil měsíc, taxem měl strach, aby nám někdo nečórnul bágly. Padla rosa, ale bylo nad nulou.
V neděli jsme se na Sněžné setkali s Deanem a Alenou a rozloučili se Stoupou. Potkali jsme lišku. Sešli jsme údolím Moravy do civilizace, "Moravská hospoda" v Dolní Moravě je sqělá. Číšnice by nás i odvezla na nádraží, ale měla moc hostů. Taxme dupali pěšky po asfaltu, pak přes pole do Červeného potoka na vlak.
Ušli jsme 70km.

FILABEL