Zážitky, akce, kamarádi   (můj milý deníčku...)
2008


Poznámky:
Nejsem-li autorem fotek, objeví se jméno po najetí myši na obrázek.
Odchylky od spisové češtiny jsou úmyslné, taxe nedif.
Aby tahle stránka nebyla moc dlouhá, je potřeba na rozsáhlejší článečky s obrázky odskočit. Což je lepší taky quli tomu, že se obrázky pořád nenačítají. Zážitky jsou řazené podle data, starší roky jsou přístupné z horní lišty.
Honza Fi.

Barunka

Co bylo v roce 2008:

5.1. MIKE	Předsezónní sraz cyklistů byl tradičně ve vinném sklepě mělnického muzea, od 13:30h. Hlavní bodem programu bylo vyprávění cyklocestovatele Františka Šestáka z Blatné o jeho loňské cyklocestě napříč USA po historické Route 66. Zveřejněněny byly plány MIKE na rok 2008. Po 17té hodině jsme se přesunuli do hospody a kuli plány až do 23h. Půlnoční cesta autem zpátky do Prahy byla po namrzlé silnici pomalá, dokonce jsem postupně potkal dva neosvětlené cyklisty.
11.-12.1. Kudrna	SCUK cestovatelů v Brně.
18.1.	Benecko. Na běžkách jsme po stopách Krkonošské padesátky došli na Horní Mísečky, Rybářovi, Mára s Blankou a Míra G., ale jen jeden okruh.
25.1.	První zmazání. Teplota mezi 5-10oC, sucho, páteční dopravní kolaps. Jet do práce na kole je rozumné. Jet rovnou je povrchní. Taxem to vzal kolem pekáren Odkolek, za nádražím Vysočany, trasou Pražského Parkového okruhu 2007 k ústí Rokytky a po cyklostezce podle Vltavy až na Zbraslav. Ulicí Závist jsem vystoupal ke Komořanské, osadou jsem vystoupal nad Břežanské údolí a zpátky, Komořanskou jsem dojel k odbočce na Točnou, uličkou Hudcova a Na jitřence jsem se dostal ke staveništi tunelu Pražského silničního okruhu. V ose budoucího tunelu jsem vystoupal lesem a po rozkoněných bahnitých cestách k usedlosti Nouzov pod Čihadlem. Severně jsem objel kopec Čihadlo do Točné. Odbahnil jsem kolo. U Čihadla je záhadný objekt, přistál tam cihlově červený vrtulníček (asi základní nátěr suříkovou barvou) bez identifikačních znalů. Pak už jsem se vrátil přes Cholupice, Písnici (V Lužích, U Rakovky), Kunratice (K Betáni, Nad Šeberákem) a Hrnčíře (V Ladech) na Jižňák. Ty ulice tu uvádím pro identifikaci trasy, asi doplním i mapku. Po cca hodině práce jsem se vrátil zpátky do Kbel.
28.1. SC	Spinning. Byl jsem ukecán zúčastnit se. Ovšem já chtěl, abych si ověřil svůj názor na tuto módu. Před mnoha lety byl boom malých tělocvičen, některý výrobce cyklotrenažérů to přehnal a co teď s plným skladem zboží, které nejde na odbyt? Vymysleli spinning, tedy k tomu hardware nový software. Dobrý trik. Stačí obyčejný cyklotrenažér doplnit nápisem SPINNER, vymyslet program, ještě to chce trochu mlžit, že jen speciálně vyškolení pracovníci mohou spinning vést a že SPINNER je něco docela jiného, než obyčejný trenažér. Tedy cyklotrenažéry byly různých kvalit. Ty nejhorší měly jen šlapky s plechovým diskem, brzděným mechanicky, ty luxusní pak setrvačník s elektrodynamickou brzdou a s informačním elektronickým panelem. Člověk si na to sednul, chvíli šlapal a pak se na to vy_ral. Chce to vyškoleného prudiče, aby na tom lidi udržel. No a vo tom ten spinning je. Sedíte na SPINNERu, prudič pustí nahlas hudbu za účelem snažší fanatizace davu, vykládá, jak si "speciálně" seřídit sedlo SPINNERu (úplně stejně, jako na kole) a pak zavelí "jedem" (ti nejlepší prudiči zařvou frajerské "gou"). Šlape se v rytmu hudby, skladby jsou různě rychlé, prudič udává tempo pro ty bez hudebního sluchu, občas se jede ze sedla, to se musí přibrzdit, jako že je to do kopce, ale prudič asi nikdy na kole neseděl a tak velí ze sedla i při rychlé "jízdě z kopce". Oproti jízdě skutečné vás neovívá chladící vánek, úměrný rychlosti. Takže se potíte. Školený prudič vysvětlí, že se potíte proto, že to je víc než obyčejná jízda na kole. Potí se všichni okolo. Oproti horskému lesnímu vzdoušku fakt síla. Oproti skutečné cyklistice jsou deprimující i ty rozhledy na zpocená záda před vámi, místo na horské štíty a lesní jezírka. Po hodině jsem byl rád, že ta nuda končí. Ještě se protáhnout pod odborným dohledem. Porovnal jsem teplotu mechanicky brzděného setrvačníku (levný SPINNER neměl žádné měřiče výkonu) zpoceného a vyřízeného člověka vedle. Můj byl teplejší, ale unavený jsem nebyl vůbec. Akorát mě bolel kotník, protože ten ubohý stroj neměl ani cvrčka, nýbrž furtošlap, takže mě při zastavení rozjetý setrvačník pomocí šlapky silně nakopnul zezadu. Takže na závěr. Řadím spinning do stejného pytle, jako umělé květiny, umělý vánoční stromeček, gumovou nafukovací pannu. Nejsem zoufalec a můžu si dopřát slastí naprosto přírodních. Užívat si můžu kde chci, nemusím se soustředit na místa k tomu vyhrazená, takzvaná sportoviště.
1.-3.2.	Hrabětice, chata Arnika, středisko Severák. Sníh zmrzlý, teplota lehce pod nulou, občas sluníčko, občas sněžilo. Bára poprvé stála na lyžích. klikni na obrázek pro zvětšení
10.2.	Hasičárna. Díky našemu dvojživelnému (voda i oheň) kamarádovi Vlastovi Ei jsme měli exkurzi (někdo by napsal provedli jsme exkurzi) ve Spolaně. Podrobný výklad u techniky byl fakt zajímavý. Pro mě byla adrenalinová i jízda po tyči, letu plošinou jsem se pro nedostatek odvahy nezúčastnil. Holky u tyče, Helča na plošině. klikni na obrázky pro zvětšení
26.2.	Beseda v Růžové čajovně od 18:30 Z Čech až na konec světa, aneb Svatojakubskou cestou (největší poutní cesta na světě) do Santiaga di Compostela a na mys Finisterre. František Šesták vyprávěl o cyklistickém putování přes 10 západoevropských zemí po stopách poselstva krále Jiřího z Poděbrad, které v r.1465 vedl Lev z Rožmitálu.
1.-8.3.	Benecko. Hotel Bára. Barunka ujede na lyžích víc než 10m. Já si na běžkách prošel trasu z Benecka na Rovinku po zelené, tento úsek se jmenuje tobogan, místy je to 2m úzký a 2m hluboký úvoz s tekoucí vodou, prostě potok, jít se tudy nedá. Z Rovinky jsem chtěl přes Vítkovice zpátky na Benecko, ale je to moc z kopce, tak jsem se stočil loukou zpátky na trasu směr Mísečky, ještě jsem si to prodloužil oklikou přes horní stanici lanovky Labská. No a z Míseček normálně kolem Piráta, Rovinka a před Beneckem nahoru k chatě Bára.
10.3.	Den Tibetu. Tibet je od r.1950 okupován čínskými komunistickými zločinci.
16.3. Ládví	Lucie a Michal promítali v 10:45 Patagonii v rámci festivalu Setkání cestovatelů, tak konečně jsem viděl fotky z jejich posledního výletu. Předtím jsem skouknul i diáky cestovatele Tureckem a mám chuť tam jet. Zato přednáška o Tibetu mi nesedla.
25.3.	S Jardou Jelínkem jsme dolaďovali trasu cyklovýletu 5.4., přitom jsme zažili zimu, hřejivé slunce i několikaminutovou sněžnou bouři, která nás pokryla zmrzlou krustou.
27.3.	Obyčejný svět od 19h, byl nejen Míra Gr, Mára Ga, a Pavel Šk, Freda zastoupila Fany, sestava byla rozšířená i o Tureckého hosta.
28.3.	Bára má třetiny. Oslava byla i v neděli 30.3.
3.4. PVA	Ampér (1.-5.4.), 16.mezinárodní veletrh elektrotechniky a elektroniky, jsem navštívil 3.den jeho konání. První den totiž vystavovatelé občas nejsou kompletní, ideální je druhý den, třetí den se již objevuje únava a docházejí prospekty a poslední den již většina už od rána balí a odpoledne není na co koukat a s kým promluvit. Pokud je potřeba něco vyjednat, jednině druhý nebo třetí den, nesmí se přijít příliš po ránu, to odpovědní pracovníci chybí, ovšem po 14té hodině již výstavištěm vládne duch Bechera, iniciativa až dotěrnost vystavujících chabne a po 15té hodině již je ze stánků slyšet hlahol.
5.4.	Pražský Parkový Okruh
11.-13.4.	Víkend s Bárou jsem využil také k průzkumné jízdě v okolí Hrádku.
17.4.	Projel jsem se z Jižňáku přes Vestec, Zlatníky, Okrouhlo a Záhořany Záhořanskou roklí a zpátky přes Oleško, Zvole, Dolní Břežany, Písnici. Cestou do Kbel jsem se ještě stihnul zúčastnit tradiční cyklojízdy Prahou.
19.4. MIKE	Chorušická bahna - Kokořínsko zase trochu jinak. Sraz byl opět v 9h u vývěsky. Přestože nejel PéPé, dojeli jsme na první metu - Domeček - ve dvou skupinách různou trasou. Ještě během stoupání na Jenichov vypadala akce tradičně. Ale v Chorušickém dole se díky deštivé noci projevila naplno kvalita místní cihlářské hlíny. Armovaná jehličím a listím vytvořila hlína na kolech velice odolnou vrstvu. Nejdříve se přestala točit kola těm s blatníky, ale tlačili či nesli nakonec všichni. Na pár set metrů jsme se vyškrábali nahoru a dloubací větvičky byl úzký profil, všichni odbahňovali. A opět jsme se zanořili do bahen. Sedmiletá cyklistka podcenila upevnění botiček, bahno bylo lepivější a botičky nepustilo. Že je bosa, poznala naštěstí po pár krocích. Obsluha v Chorušické hospodě byla přes naší zablácenost sqělá a vstřícná. Cesta zpátky na Domeček už byla většinou po asfaltu a jeden chybějící mostek jsme objeli polem už s přehledem.
26.4.	Drahoušek s Pavlem Fišerem. Vyjel jsem v 7h ze Kbel. Sraz byl na vlakové zastávce ve Čtyřkolech v 9.00h, odhadl jsem vzdálenost na 40km, takže by to chtělo jet 2h průměrem 20km/h. Projel jsem Satalice a dolů na Černý Most, průměr jsem držel lehce. No protože to je z kopce. Skorkovská, Ocelkova, Bryksova, pak cyklostezka kolem rybníka Martiňák, Národních hrdinů přes Českobrodskou, vlevo na polní asfaltku, pod dálnicí, Dubeč, Uhříněves, Benice, Lipany, Říčany, Mnichovice, Mirošovice vlevo serpentýny nahoru, nad přivaděč, kolem Senohrab, a kousek konečně dolů z kopce po hlavní č.3 do Čtyřkol před nádraží. Stihnul jsem to v 8:55, 40,5km. Docela uštvaný, a to nás čekalo dalších 80km. Postupně se nás tu nahromadilo poměrně dost a jeli jsme přes Pecerady do Týnce n/Sázavou. Vylezli jsme na věžičku s netopýry v temném podkroví - jak prozíravé je brát si na denní výlet světlo. V Neveklově na náměstí jsme měli oběd v restauraci s výbornou obsluhou a vynikající kuchyní. Popojeli jsme do Křečovic, okoukli místa z filmu "Vesnička má středisková", bohužel původní vjezd do JZD je zbořen a zbyla jen rezavá vrata. Vystoupali jsme na kopec a vylezli na rozhlednu Drahoušek. U Maršovic jsme se občerstvili na letišti a jeli jsme se podívat na Konopiště, pravděpodobně sídlo pěstitelů konopí. Jeden černý medvěd bloudil příkopem. Přijali jsme pozvání ke Gumídkovi na zahradu a příjemně jsme tu strávili při opékání buřtů a pití domácího moštu zbytek dne a začátek noci. Jen neradi jsme znova sedli na kola a nocí dojeli zbylých pár km do Čtyřkol - jak prozíravé je brát si na denní výlet světlo. Přenocovali jsme v hotelu Javorník za cenu lidovou, leč bez snídaně. fotky, mapka
27.4.	Pepř s Emilem N. Z hotelu Javorník ve Čtyřkolech jsme popojeli podle Mnichovky na nádraží v Senohrabech, tady přibyli další cyklisti a po 10té hodině jsme vyrazili do kopce. Postupně jsem odkládal bundu, dlouhé kalhoty i teplé triko. Nastala vedra. Jeli jsme přes Pyšely, Lojovice, Brtnice do Štiřína. Kolem Ringhofferovy hrobky do Těptína a lesem do Borku na oběd. Opět výborná obsluha a dobré jídlo. Projeli jsme Jílové a vyškrábali jsme se na rozhlednu Pepř. Zaujaly mě tu 3 povolené šrouby a odehnutá vzpěra. Pak jsme se rozjeli k domovu, naše skupinka jela přes Radlík a lesem do Psár, polní cestou na Kocandu, Hrnčíře. Já dojel až do Kbel a doprovodil jsem Michala na Prosek. fotky, mapka
30.4.-4.5. HaHy	Sázava - OdPrDoS II, od pramene k soutoku s HaHy. 30.4. Cesta na start - vyjíždím s HarmIvou v 6:50 ze Kbel. Čeká nás odhadem 60km po okreskách na další styčný bod v Kolíně, kam máme dorazit v 10:00. Tedy žádná flákárna. Trasa do Kolína. klikni na obrázek pro zvětšení Cesta ale ubíhá bez zbytečných keců, Iva nevyžaduje čůrpauzy. Cesta je lehce zvlněná, až těsně před Kolínem, který údajně stojí v pěkné rovině, prudce stoupáme do vesničky Křečhoř a pak rychle vletíme do města. Prokličkuju intuitivně centrem a na místo srazu dorážíme na vteřinu přesně. Během minuty se objevují HaHy a pak i Japonec Jašesta s další skupinkou. Místo pod mostem jsem vybral s ohledem na možný déšť, ten se sice nekonal, ale hustý mlhomrak před městem orosil mojí přilbu. Místo srazu v Kolíně. klikni na obrázek pro zvětšení Neprodleně jsme pokračovali po Starokolínské podle trati do Starého Kolína, po stopách Pépého, který tudy jel zhruba hodinu a půl před námi. *** dopíšu + fotky po 15.5., protože právě odjíždím k Innsbrucku.
7.-11.5. MIKE	Bavorská lesní jezera - s podporou Avie oblast severně od Innsbrucku. *** doplnit popis
13.5.	ZOO s Barunkou. Prolezli jsme i nejzažší kouty, ve stínu stromů byl chládek. Nevynechali jsme lanovku, vláček ani dětské koutky, na jednom jsme zůstali až do 18:30, a jelikož zahrada zavírá v 18h, měli jsme tam klid.
17.-18.5.	Hrádek.
23.-25.5.	Brdy. Základní tábor pro Brdský okruh byl v Hrádku u Rokycan, jelikož tam mám zahradu. V pátek večer se nás sešla většina, udělali jsme si táboráček a opekli špekáčky. Venku spali Monika s Kubou a HaHy. Katka a Jirka na půdě, Míla, Jarda a já jsme zvolili jistotu postele. Vzbudil jsem se první, díky špekáčku. Nějak nesed. V sobotu byl hlavní výlet. Přijel Potápěč, Šestákovi a těsně před 9tou i Michal 1/3 a Alena. Na zahradě bylo rekordní množství 5ti aut. Bylo nás tak 14 cyklistů. Sjeli jsme dolů z kopce k trati a zastávce HRÁDEK, tudy vede cyklotrasa č.3 Paříž-Praha. Napojili jsme se na ní a podle Klabavy jsme dojeli do Dobříva. Kromě starých roubenek je tu starý vodní hamr, technická památka. Úžasné transmise, poháněné vodními koly, rozpohybovaly těžká kladiva, brusku i strojní nůžky, které čistě přestřihnou tlusté železo i tenký papír. Všechno jsme viděli v chodu. Pokračovali jsme dál lesem na Strašice. Je tu vybudován i nový úsek stezky. Ve Strašicích jsme opustili trasu č.3 a vnořili se do lesů Vojenského újezdu Brdy, trasy jsou zpřístupněné civilům v mimopracovní dny. Bohužel k lesnímu zámečku Tři Trubky legální přístup není, to by byla zajímavá odbočka. Pokračovali jsme Třítrubeckým polesím slušně zvlněnou asfaltkou (nebyla z vlny, ale furt nahoru dolů) až k Zaječovu. V Dolní Kvani tu je pomníček PTP. U důstojnických domů jsme vyjeli do civilní krajiny, přes Kvaň a Malou Vísku. Spojnici do Neřežína jsme trochu hledali, nesouhlasí s mapou. Nakonec kupodivu pomohla rada domorodce "u kravína vpravo na špatnou cestu", nebyla ale tak špatná, jen asfalt vystřídala polní cesta. Sjeli jsme dolů do Neřežína a pak následovalo ostré dlouhé stoupání, opět vojenským prostorem, ke zřícenině hradu Valdek. Rozpadající se zdivo nevypadalo bezpečně, přesto někteří vylezli na vysokou zeď a odměnou jim byl překrásný výhled na okolní lesy. Za Valdekem jsme odbočili vlevo a dál stoupali lesem. Pak ale přišel dlouhý krásný sjezd, nad Ohrazenicemi jsme vyjeli z lesa a otevřel se krásný rozhled. Sjeli jsme až do Jinců a bočními uličkami jsme dojeli k hotelu Kratochvíl nad železniční stanicí. Slušně jsme poobědvali, restauraci můžu doporučit. Polní cestou, převážně asfaltovou jsme projeli do Čenkova, přejeli hlavní silnici a trochu kamenitou stoupající polní cestou za tratí jsme se dostali do vesničky Dominikální Paseky a dál už po silničce přes Obecnici zas do vojenského prostoru. Tady nás čekal výrazný kopec a průsmyk vedle vrchu Třemošná a pak sjezd k vodárenské nádrži Pilská. Nově zpřístupněnou cestou jsme dojeli rovnou do Lázu a do Nepomuku. V plánu bylo jet přes Věšín, Hutě pod Třemšínem a lesy do Borovna. Nově zpřístupněná proznačená cyklotrasa vojenským prostorem nám však cestu výrazně zkrátila a obohatila. Jeli jsme přes hráz mezi Padrťskými rybníky, nejkrásnější místo celého výletu. Do civilní krajiny jsme se vrátili přes vesničku Trokavec. Ze Skořice jsme zas vojenským lesem stoupali pod kopec Dubina a podle Mirošovských rybníků, kolem sanatoria na Janově jsme se vrátili do Hrádku. 92km. Večer jsme zas poseděli u ohýnku. V neděli jsme si vyjeli na kratší výlet. Kolem lesního rybníčku Holubí Kout, přes Veselou a Nevid, lesem kolem hájoven Na Kudličkách a Hádek, přes Nestlivský rybníček na lesní lovecký zámeček Kozel. Krásný kvetoucí park. Bohužel úžasný strom liliovník tulipánokvětý byl teprve v rozpuku. Vraceli jsme se kolem areálu Hájek, přes Kornatice a Mirošov. Oblíbená restaurace byla bez kuchaře a tak jsme se pokusili najíst v hospodě U zámku. Obsluha nepříjemná, čekání nekonečné, nedoporučuju. *** krásné fotky i popis tu budou..
26.5. L+M	Promítání cesty po USA v KD Mělník, od 18h.
31.5.-8.6. MIKE	Chorvatsko kam Silva nemůže, s podporou Avie Chorvatské ostrovy Cres, Lošinj, Krk. *** doplnit popis
5.6.	Jahody dozrály.
14.6.	Místo toho, abych využil Bahna, pořádaná Rokycanským muzeem k projížďce na kole vojenským prostorem Brdy, zvolil jsem strávení času s rodinou. Bohužel jsem se nestaral ani o organizaci víkendu, a tak to dopadlo tak, že jsem se v sobotu několik hodin nudil na dětském hřišti Šťastná země u Turnova, kde sice je spousta prolézaček, ale tak nějak na jedno brdo. Hodinka stačí, ovšem vybírá se tu poněkud vysoké vstupné 70Kč na osobu libovolného věku. V neděli jsem raději zůstal doma, ostatní se ráno vydali do Teska a okolí a vrátili se večer.
20.-22.6. SA	SportArsenal a Cykloknihy pořádali cyklovíkend v Českém Ráji. Základna byla v Malé Skále v autokempu Ostrov. *** doplnit popis
26.6.-1.7.	Salzburgská jezera, busem s KČT Mělník. Zpátky jsem jel na kole přes Pasov, Strakonice, Příbram, Zdice, 440km za 2 dny, 2 hodiny a 22 minut. *** doplnit popis
7.-10.7	Vltava, pluli jsme z Vyššího Brodu do Nového Spolí.
12.-15.7	Hrádek klikni na obrázek pro zvětšení
26.7.-2.8.	Mísečky. Ve vyšších nadmořských výškách se lépe snáší letní vedra, nevyskytují se tu komáři, klíšťata a cikáni. Objednali jsme si týden v penzionu Horské Zátiší ve výšce 1030mnm. So Přijeli jsme pozdě odpoledne. U penzionu jsou ovečky a pěkně bečí. Ne Pěšky jsme přes Kotelský potok došli na Dvoračky. Zpátky přes Zlaté návrší, takže jsme do Kotelních jam koukali tentokrát shora. Bára se většinu cesty nosila v krosničce, a pokud šla sama, tak to bylo od klacíku ke kamínku, prostě urazit větší vzdálenost v rozumném čase bylo nemožné. Po Busem jsme vyjeli na Zlaté návrší. Pěšky jsme se vydali kolem krásných Pančavských vodopádů k Labské boudě. Kuba se ptal, co je to za továrnu. Socialistická megalomanská betonová stavba, i personál zůstal hnusný, jídlo nepoživatelné a předražené. Nezapoměli jsme dojít k prameni Labe. Na kontrolní otázku, jakou nadmořskou výšku má ústí Labe do moře, nikdo nedokázal odpovědět! Prošli jsme kolem vodopádu a dolů Labským dolem, pohledy nahoru stojí za tu námahu. S klesající nadmořskou výškou se vedro stávalo urputnější, pěšina byla vystřídána nepříjemným asfaltem. Na potoce jsou velké kamenné plotny s vyhřátými rybníčky, děti se tu vyřádily. klikni na obrázek pro zvětšení Vyjeli jsme lanovkou na Medvědín a po sjezdovce jsme seběhli do penzionu. Út Děti měly odpočinkový den. Já jsem se projel na kole do Vítkovic, propojkou (zákaz vjezdu aut, asfalt) na Benecko, Štěpanice, po cyklotrase přes Jilemnici a zadem do Vrchlabí a směrem do Špindlu. Přejel jsem po hrázi přehrady a po levém břehu dojel téměř k Tabulovým boudám, pak jsem se ale vrátil a do Špindlu jsem dojel po silnici. Bylo teprve poledne, tak jsem vyjel do Sv.Petra a zavzpomínal na lyžování v mládí u chaty Moravěnka. Tady kdysi skončila moje odvaha jezdit na lyžích, když si pár metrů ode mě lyžař zlomil nohu a jeho naříkání se neslo celým údolím. Objel jsem dokola Kozí hřbety až k boudě U Bílého Labe. Značeno jako cyklotrasa, ale je to po šutrech, ještě že tu jsou krásné výhledy do Labského dolu a na Špindlerovku. Zase jsem zavzpomínal, jak jsme jezdili ze Špindlu busem na Špindlerovku, odsud lyžmo po hřebeni na Petrovku a pak po sjezdovkách dolů. Asfaltkou podle Bíleho Labe jsem sjel do Špindlu a přes Bedřichov jsem stoupal prudkou asfaltkou kolem Medvědína a krátkým kamenitým sjezdem do Míseček do penzionu. St Jeli jsme autem do Jilemnice. Prošli jsme Zvědavou uličku, kde jsou domky šikmo natočené, takže je z oken vidět podél ulice. klikni na obrázek pro zvětšení Po obědě jsme byli ještě v muzeu, mají tu i betlém. Čt Šli jsme po červené do Bedřichova, po obědě do Špindlu, přes Tabulové boudy k přehradě. Koukali jsme na kutálení lidí v průhledné plastové kouli do vody = zorbing. Všichni kromě mě a Báry si zkusili přelet nad údolím na kladce. A zpátky do Míseček přes Labskou nekonečným kopcem, sedačková lanovka tu jezdí jen v zimě. Pá Po červené jsme šli směrem do Špindlu, ale stočili jsme se vlevo po sjezdovce, přes bobovku k dolní stanici lanovky na Medvědín. Cílem byl aquapark. Po obědě jsme došli do Špindlu a vedro bylo tak urputné, že se dost lidí, já ne, koupalo v Labi přímo u bílého mostu. Sjeli jsme si bobovku a vrátili se lanovkou Medvědín do penzionu. So Po týdnu veder se jemně rozpršelo. Došli jsme jen na Janinu vyhlídku nad Mísečky. Po obědě jsme autem přejeli do Pece pod Sněžkou.
2.-9.8.	Pec pod Sněžkou. Další letní týden v horách, tedy bez parna, komárů, klíšťat a cikánů jsme strávili v penzionu Vysoká stráž ve výšce 880mnm. So Po příjezdu z Míseček jsme ještě zvládli malý okruh, po lesní asfaltce pod penzionem (turistická červená) na Chaloupky a zpátky, Lucka a Kuba na bruslích a Bára na kole. Dobrý nápad to ale nebyl, je tu docela kopec. Ne Vyšli jsme po asfaltce nad penzionem (zelená turistická směr Výrovka) kolem budky se strážcem, pak jsme se sešli do lesa podle cesty. Na Chaloupky jsme došli zas po cestě, označené jako Okruh kolem Pece a v chatě Amor jsme si dali oběd. Pokračovali jsme kousek po Okruhu a vrátili jsme se od chaty Nebozízek. Po chvíli odpočinku jsme se vydali lesem napříč na Chaloupky a po asfaltce na Jelení Louku. U chaty tu mají bazén, docela nezvykle jsme se tak vykoupali v lese. Zpátky jsme šli malebnou roklinkou podle Zeleného potoka, pak nahoru doleva kousek proti Okruhu nad Nebozízek a do penzionu. Po Sešli jsme od penzionu do Pece. Zdrželo nás několik dětských hřišť. Proti proudu Zeleného potoka jsme došli k včerejší odbočce, aby jsme pokračovali po Okruhu. Vystoupali jsme doleva nahoru nad chatu Kamor. Začalo pršet. Po silnici jsme seběhli do Pece, na nákup a do penzionu. Večer přestalo pršet a tak jsme šli po cestě nad chatou směrem proti Okuhu k bobovce a kolem chaty Svoboda zpátky. Út Jeli jsme pro změnu autem do ZOO Dvůr Králové, moje zklamání s touto ZOO bylo veliké. Oproti naší minulé návštěvě před pár lety mají podstatně ochuzený sortiment zvířat. Výběhů žiraf je tu příliš, samé žirafy, pak několik výběhů nosorožců a zas žirafy. St Tři hodiny jsme čekali ve frontě na lanovku na Sněžku, pěšky by jsme tam byli dřív. Na Sněžce jsem byl poprvé. klikni na obrázek pro zvětšení Přes Luční boudu a Výrovku jsme došli do penzionu. Čt Šli jsme kolem Nebozízku do Pece, po zelené nahoru kolem Kamoru, aby jsme navázali na deštěm zkrácený pondělní výlet. Neznačenou trasou zhruba po vrstevnici jsme prošli kolem boudy Lucký pěknou trasou na boudu Poustevník. Tady jsme se mohli kromě naobědvání i vykoupat v bazénku. Sešli jsme dolů do Pece a na bobovku. Pá Pršelo. Po obědě byla zas bobovka a kratší vycházka směrem na Modrý důl.
13.-25.8. MIKE	Jižní Dolomity
26.8.	Želízy. Pokus o houbaření skončil výletem do lesa kolem Hlavy. Neviděl jsem ani choroše.
29.8.	Akvapark u Průhonic je fakt pěkně udělanej.
31.8.	Klánovice. S Bárou v sedátku jsme jeli tunýlkem (ul.Svatojánská) a lávkou nad Chlumeckou na Černý Most, pak po cyklostezce A257 přes Svépravice kolem Hornopočernických rybníků, okrajem Xaverovského Háje a po modré značce do Klánovic. První pokus o oběd v poloprázdné (proč asi) restauraci Olymp nedopadl dobře, po půl hodině čekání na arogantní obsluhu jsme odjeli. Hospůdka u nádraží byla pravým opakem, ač přeplněná, byli jsme obslouženi velmi rychle a příjemně, děti si mohly hrát na písku. Pak jsme jeli zpátky po cyklostezce A50. U nadjezdu nad dálnicí D11 je pěkné zábavní centrum Hummer ve stylu středověké vesničky. Po A50 jsme dojeli do Horních Počernic a postranními uličkami (Běluňská, Běchorská, Šplechnerova) na Černý Most, podjezdem pod Chlumeckou, tunýlkem a kolem letiště domů.
3.-7.9. MIKE	Adižská cyklostezka
10.9.	Otevření poslední části Německé dálnice A6 Via Carolina u Amberku umožní propojení dálnice D5 Praha - Plzeň na Norimberk, Paříž. Provoz zahájen 11.9.
13.9.	Roudnické vinobraní. Jako dopravní prostředek do Roudnice jsem zvolil po dlouhé době vlak. Vypil jsem celkem 1.8l dobrého opravdového burčáku. Kromě lehké veselosti žádné následky nebyly.
19.-21.9. MIKE	Slavkovský les - okolí Konstantinových lázní s Jardou Jelínkem.
24.-25.9.	Adršpach.
27.-30.9. HaHy	Burčáktour - Perfektní akce. Ubytování luxusní a neskutečně levné, milí lidé. Obchůdek s potravinami několik desítek metrů vzdálený, otevřený i v sobotu a v neděli. Burčáku dost v různém stupni qasu, obou barev. Počasí perfektní. Kolo se ukázalo jako stabilní dopravní prostředek, neboť na rozdíl od chůze, kdy se padá na všechny strany, je pád na kole dopředu i dozadu podstatně omezen. *** doplnit popis, fotky
4.-5.10.	Borotín - Vlčánkovy trubičky. Opět jsme se projeli po Českém Meránu. Závěrem nechyběla ani hospůdka Za pecí. No a večer Pavel na ebonitovou tyčku navinul spoustu pravých hořických trubiček podle originálního receptu.
11.10. MIKE	Houska - tradiční loučení se sezónou. Sraz byl jako obvykle v 9h u vývěsky klubu MIKE v Mělníku. Jelo se přes Chloumek, Střednici, Vysokou, Kokořín, Ráj, Tubož a starou zámeckou cestou na hrad Houska. Po prohlídce jsme se naobědvali v hospodě pod hradem a jeli jsme zpátky přes Blatce, Dobřeň, terénem po cyklotrase 0011 Šemánovickým dolem, Kokořín, Vysokou, Chodeč, Strážnici, Mlazice. Celý den byla mlha, sluníčku se nepodařilo prodrat.
18.10. Stodola	Albertovy skály. Prošli jsme málo známé skály nad Slapskou přehradou, je tam plno vyhlídek, schůdků, řetězů. Výchozí parkoviště je za Nalžovickým Podhájím, 49°43'3.378N 14°22'11.901E. Krásné počasí, i když mlhavo, krásná příroda, ale Báře to nějak nesedlo, taxem jí celých 7km nosil v sedátku. klikni na obrázky pro zvětšení
24.10.	Home Cinema Praha 2008. Výstava o aktuálních trendech v televizorech a projektorech s vysokým rozlišením Full HD v kombinaci s Blu-ray přehrávači. Informace o HD.
25.10. HaHy	VOrlí hnízdo. Projeli jsme se z Mladé Boleslavi do Českého Ráje, byla mlha a teplota kolem 5oC. V Kosmonosích jsme se stavili u Jany na super polífku. Cestou zpátky z Kosmonos jsme si zasoutěžili v 1.HaHy cyklotreku. Ve VOrlím hnízdě jsme pak zavzpomínali na letošní akce, Hynek připravil i několik soutěží (flaška nebyla) a trošku jsme plánovali další akce.
27.10.	Akvapark, bylo sice pondělí, ale měli nějakou zlevněnou akci, čehož jsme si nevšimli. Fšude narváno, fronty.
1.11.	Brandýs. Pěškovýlet u Brandýsa s Jardou Zajdou a Káťou, Helčou a Bárou.
20.11. cyklojízdy	malá Pražská Cyklojízda, chvílemi pršelo, foukal silný vítr, teplota kolem +6oC, tma, přesto nás jelo v 18:00 z Náměstí Jiřího z Poděbrad cca 10.
21.11. Kbely	Hasičský bál v Lidovém domě ve Kbelích.
22.-23.11. kolem světa	Cestovatelský festival. KD Ládví Praha 8.
29.11. L+M	Cyklofest. Cyklocestovatelský festival.
6.12.	Drškofka u 6táků. Takhle pojatou drškovku jsem ještě nezažil. Neskutečná lahoda. Sen. Perla. Jarka Šestáková má jedničku. Jak polévky v talíři ubývalo, nabíral jsem menší a menší porce, už by mi stačila kávová lžička. Převaloval jsem tu dobrotu v ústech, aby se všechny chuťové jamky dostatečně naplnily. Poslední hlt. A teď chleba. Dokáže vsáknout poslední ulpělé kapky z talíře. Chuť pomalu doznívá. Pomalu se vracím ze sna do reality. Odpoledne jsme vyrazili na procházku, vystoupali jsme na kopeček, jsou odtud zajímavé rozhledy na Kralupy, Labe i Říp. Sešli jsme do Ametystové čajovny, úžasný interiér, a ochutnávali zajímavé čaje i nečaje. Nejvýraznější byl zázvorový.
13.12. potápěči	Amerika. Při příležitosti akce potápěčů byl zpřístupněn lom Amerika u Mořiny.
14.12. Jarda J.	Stodůlky. Předvánoční kočárková procházka začala jízdou vláčkem z Hlavního nádraží Pražským Semmeringem. Šli jsme přes Vidouli a Butovice, kolem kostelíka sv.Vavřince na vyhlídku nad Dalejské údolí.
20.12. Jarda J.	Předvánoční procházka. Sraz byl v 10:00h u turniketů stanice metra C Vltavská a sešlo se tu nečekaně dost lidí. Šli jsme na Letnou, dozvěděl jsem se několik nových věcí, například, že Havanský pavilon je správně Hanavský. Lávkou nad Chotkovou ulicí, kolem Hradu, po obědě na Petřín a pak dolů k Národnímu divadlu. Podrobnější popis je na HaHy.
29.12. divadlo	Divadlo v Celetné s HaHy bylo 3 v jednom. Nejdřív jsme pobyli v restauraci U Benedikta v Benediktské 11. Sraz byl v 16:30h. Jak je mým zvykem, šel jsem přesně na čas, ale připadlo mi trapné přijít zas první, taxem se šoural pomalu. K mému údivu jsem první nebyl, naopak, skoro poslední. Z hospůdky do divadla to je kousek, ale mrzlo dost. Na lístku bylo napsáno Veselé skoky a Baby box. Jaxe ukázalo, to první je název divadelníků a to druhé název představení. Byla to hudební taneční komedie. Třetí bod večera bylo pouštění svíček po Vltavě. Díky větru a vlnám se je nepodařilo vypustit, ale na mělčině chvíli zablikaly. Pořád mrzlo, ale podařilo se mě dostatečně se zahalit a i přesun až na Florenc jsem absolvoval docela v pohodě.

V roce 2008 jsem na kole ujel  7041 km a nastoupal  77480 m. Několik statistických údajů (maxima).


FILABEL