Adižská cyklostezka 2008

3.9.2008
Večer jsme odjeli Avií z Ládví.

4.9.2008
Cykloestování jsme začali výsadkem z Avie nad městečkem Nauders, u dolní stanice lanovky. Kompletace kol, doplnění výstroje a po chvíli jsme už po Adižské cyklostezce stoupali na Reschenpass.

Odtud se otevřel pěkný pohled na Reschensee, tedy přehradní nádrž.
Část cyklistů zvolila méně civilizovaný pravý břeh, s novou, lepší cyklostezkou.

Mě zaujal levý břeh, u kterého je k vidění věž zatopeného kostela, pozůstatek vesnice Graun.

Od jezera se jelo převážně dolů, podle říčky Adige, místy klesá cyklostezka dost strmě.

Od pěkného městečka Glorenza je už stezka rovinatá. Projeli jsme Prato, kde je odbočka na známý průsmyk Stelvio.


Údolí řeky Adige / Etsch je plné jabloňových plantáží a cyklostezka se vine mezi nimi.

Na okraji Lasy mě překvapila zajímavá železniční trať, sloužící k dopravě kamenných bloků z lomu do údolí.

V Naturns, v campu Adler už čekala Avie. V noci nepršelo, takže náš spánek pod širákem nic nerušilo.
Ujeto 78km, nastoupáno 261m. Profil   

5.9.2008
Další den jsme se kilometr vrátili a vjeli jsme do jednoho z bočních údolí, Schnalstal / Val di Senales. Hned na začátku nás čekal delší tunel, protože původní cesta úzkým kaňonem je uzavřena i pro pěšáky a cyklisty, asi tam padají kameny. Tunel je osvětlený a široký, akorát dost do kopce. Za ním se údolí rozšiřuje.

Z vrcholů vedou k silnici lanovky pro dopravu zemědělských produktů.

Ještě asi dva kratší tunely tu jsou.

Stoupalo se poměrně dobře, až k přehradnímu jezeru Vernago.

Krátký slabší deštík pohrozil. Ale silnice kolem jezera lákala a my jsme pokračovali ještě dál do kopce.


Vyhlídková silnice končí u lanovek ve výšce 2011m v obci Maso Corte.

Pokochali jsme se okolními štíty, posvačili nejdřív paštiku na lavičce a pak i hospůdku jsme dali. Zpáteční cesta z kopce, některé úseky rychlostí přes 70km/h byla odměnou za námahu. Vrátili jsme se na cyklostezku do údolí řeky Adige a dojeli do Merana. Poslední úsek byl zas docela z kopce. Městem se podle značení projelo snadno, i když cesta byla poměrně klikatá.

Když roh hřiště zasahuje pod stezku, stačí dřevěná podlaha.

Za Meranem jsme kousek museli po silnici, netrpělivě jsme očekávali odbočku na cyklostezku.

Dlouhý kus stezky z Merana do Bolzana vede podle železnice. Trénují tu i silničáři, tak jsme si s jedním trochu zazávodili.

Na kraji Bolzana jsme dorazili do kempu.
Ujeto 99km, nastoupáno 1512m. Profil   

6.9.2008
Opustili jsme Adižskou cyklostezku, která míří dál na jih přes Trento a stoupali jsme po cyklostezce údolím řeky Isarco (Eisacktal / Valle Isarco) směrem k Breneru. Průjezd Bolzanem byl překvapující.
Následující fotky fotil Emil Novák, jelikož můj přístroj odmítl po pádu na zem pracovat.

Je to cyklistické město.

Jedna z mimoúrovňových křižovatek na nábřežní cyklostezce. Křižovatky jsou vybaveny přehlednou mapou města s vyznačením aktuální polohy.

Jeden z mostů přes řeku, pro cyklisty asfalt, pro chodce dřevěná podlaha.

Most pro cyklisty, za ním most pro chodce. Tady se asi architektovi vlnily ruce.

Tady šířka ulice nestačila, a tak pro auta zůstala jednosměrná. Druhá půlka je pro cyklisty.

Za Bolzanem je dlouhý úsek zrušené železnice. Nová trať je vedená dlouhým tunelem, po staré trati vede cyklostezka. První tunel je na dohled.

Semafor v prvním tunelu zřejmě monitoruje posuny horniny.

Druhý portál.

Další tunel je polotunel, s výhledy vlevo.

A další tunel a za ním ještě jeden.

Před Klausenem skončil úsek zrušené železnice, museli jsme jet kus po silnici, ale po pár kilometrech je zas klasická cyklostezka. Do Klausenu jsme přijeli kolem poledne, projeli jsme si toto pěkné městečko a pokračovali jsme dál.


Odbočka k pivnici. Ale my se tu nemůžeme usadit na půl dne!

Trochu jsme se pozdrželi i v Brixenu hledáním jakéhosi domu, kde chvíli bydlel nějaký Čech.


Pro Italy není problém udělat cyklistický most přes rokli.

Horko bylo úmorné, zastavili jsme se na pozdní oběd v restauraci u kempu.


Cesta se dál vinula pěknou krajinou.

V jedné vesničce se splnil sen školáků - vyhořela škola.

Nad Vipitenem / Sterzinkem byly vidět černé mraky. Vedro ustoupilo.
Do kempu Gilfenklamm v Casateijsme dojeli včas, tedy za sucha. Vzhledem k počasí a hodině pokročilé jsme nerealizovali výjezd Pfitschertalem /Val di Vizze na Passo di Vizze do 2251m. Večer chvíli pršelo. Přesto jsem si šel lehnout ven, ale po třetím deštíku jsem se přesunul do Avie.
Ujeto 94km, nastoupáno 1025m. Profil   

7.9.2008
Chystalo se pršet. Přesto jsme vyrazili na obhlídku Vipitena a pak za jemného deště podél železnice do slepého údolí Pflerschtal / Val di Fleres. Průzkum cyklostezky - negativní. Žádná tu není, pouze na mapě je naplánovaná opět po trase zrušené železnice. Déšť sílil. Většina kamarádů to otočila, s Lubošem Uhlířem jsme se ukryli pod přístřešek. Když zas jen mžilo, prozkoumali jsme kousky náspu bývalé tratě.
Na zpáteční cestě jsme potkali zbytek skupiny, ukrytý na nádraží. Projeli jsme zpátky centrum Vipitena a vrátili jsme se do kempu. Naložili jsme kola na Avii a kolem půlnoci jsme byli doma.
Ujeto 31km, nastoupáno 267m. foto    profil   

*** doplnit mapky

FILABEL