|
| Evropské cyklostezky 2009 |
Mým snem bylo projet si natěžko okruh Evropou. Co nejvíc známých cyklostezek pospojovat do zhruba 14ti denního okruhu. Co nejmíň kopců,
ale poLabské nížiny jsem zavrhl, to by bylo příliš jednotvárné. Sen jsem se rozhodl realizovat v roce 2009, katalyzátorem byli HaHy
(proč ne letos?). Určil jsem si cíle ( zvýrazněno bíle ), vyhradil 14 dní koncem července
(skutečnost 8 dní a 2x půlden, tedy 9 dní), upřesnil trasu a odhadl délku na 1400km (skutečnost 1438km).
Start a cíl v Dobré u Stožce na Šumavě, doprava do Dobré autem pro úsporu času.
1.den krátká odpolední etapa z Dobré, po cyklostezce Adalbert-Stifter Radweg za Waldkirchen. 2.den průzkum údolí Erlautal , kousek Dunajské cyklostezky , Passov, Innskou cyklostezkou před Wasserburg. 3.den Innskou cyklostezkou do Innsbrucku, kousek před Brenner. 4.den Brenner, Brennerskou cyklostezkou do Vipitena, cyklostezkou Isarco do Bolzana, Adižskou cyklostezkou do Trenta 5.den cyklostezka Valsugana , trasa Arsie, Feltre, Belluno . 6.den soutěska řeky Piave , cyklostezka Dolomity , Drávská cyklostezka za Lienz. 7.den Drávská cyklostezka do Spittalu, Katschberg, Tauernpass, Radstadt. 8.den část Enžské cyklostezky 9.den Vápencové Alpy , Enžská cyklostezka do Enže (Enns), kousek Dunajské cyklostezky za Linz. 10.den závěrečná půldenní etapa, od Dunaje na Šumavu a podle Schwarzenbergského kanálu do Dobré. výbava - co jsem měl s sebou a kolik to vážilo. *** Bude doplněno: Podrobněji cesta z Ottensheimu do S.Osvaldu, profily. Trasa je označena červeně, místa noclehů černě. Sobota 18.7. V 5:35 jsem už byl vzhůru, v malé komůrce nad hospodou U Němečka v Dobré na Šumavě. Pohled vikýřem nebyl uspokojivý. Pršelo. Pršelo do 15h. Naložil jsem brašny na kolo a v 15:30 jsem se vydal na cestu. Kamarád Mára G, který tu náhodou byl, mě doprovodil na hranici a slíbil pomoc včetně odvozu autem v případě nouze, čímž mě hodně psychicky pomohl.  Ještě hraniční fotka v 16:07 a jel jsem do Evropy. foto Marek Gasparovič První Německá vesnička je Haidmuhle. Tady je odbočka na cyklostezku Adalbert-Stifter Radweg po zrušené železnici, bílý ukazatel až za chodníkem je poněkud necyklistický a dá se přehlédnout, nevýrazná spojka ze silnice je šotolinová, prorostlá trávou.  Vpravo už je vidět železniční můstek. Zhruba 4km je to trochu do kopce, pak ale stezka klesá ze Šumavy dolů. Když jsem tu loni stoupal opačným směrem, dalo mi to zabrat. Tak jsem předpokládal, že to pofrčí z kopce, ale těžké kolo po šotolině vyžadovalo šlapat. Začalo mžít.  Nad tunýlkem je silnice. Náspy, zářezy, můstky, železniční cyklostezka se zvlněnou krajinou prodírá ekonomicky.  Pěkný rozhled na Waldkirchen, až na ty mraky. Ve Waldkirchenu cyklostezka po 24km končí, koleje začínají. Možná to někdy půjde přes Fursteneck projet do Passova. 
Waldkirchen má silniční obchvat, já projel samozřejmě po staré silnici centrem a pak doleva směrem Hauzenberg (asi 15km), tam jsem ale nedojel. Po 2 a půl hodině mě hnusné deštivé počasí zahnalo do penzionu Prager v Bauzingu za Waldkirchenem. S majiteli jsem ještě asi hodinu pokecal, i když neumím německy. Stačila mi slova cimr, ajn nacht, cálen, danke, bitte, šajze (o počasí) a jména měst na trase. Slibovali, že ráno bude slunečno. Ujeto 47km, to je fakt slabota, trapný začátek akce. Nastoupáno 470m, čas jízdy 2:33, prostoje 0:15, teplota 10..16oC. Neděle 19.7. V 7:34 vyjíždím, neprší, obloha šedivá. Hauzenberg. Odsud rušná silnice pokračuje z kopce k říčce Erlau (Saussbach), pak však zase nepříjemně dost stoupá a nakonec klesá k Dunaji před Passau. Měl jsem proto v plánu prozkoumat údolí Erlautal , ústí do Dunaje u Erlau. Podle mapy tu vede železnice, nikoliv silnice, ale satelitní snímky místy ukazovaly polní cestu, místy nic nebylo přes stromy vidět.  Z Hauzenbergu k Dunaji se dá jet po hlavní silnici přes kopec u Thyrnau, nebo údolím podle železnice? S pomocí několika map jsem našel v 7:50 v kopcovitém Hauzenbergu opuštěné nádraží u velkého hřiště. Zkusil jsem jet po jižní straně kolejí, narazil jsem na turistickou značku č.2 - Bach wanderweg, snad mě provede údolím. Nečekaně se tu objevila i lákavá tabulka Pferdebahn Radweg, cyklostezka po koňce, tu prozkoumám někdy jindy, měla by se dostat do Untergriesbachu, odtud je Obernzell na Dunaji už kousek.  Odbočil jsem vpravo do údolí Erlautal. Zjistil jsem, že železnice je zrušena. Jel jsem po polní cestě po turistické značce č.2 podle rozvodněného potoka.  Zrušená železnice, polní cesta, rozvodněný potok. Po několika km turistická značka uhnula kamsi doprava nahoru. Dostal jsem se k mostu, napříč údolím vede silnice. Zkoušel jsem jet po pěšině po levém břehu, ale po chvíli pěšinu pohltila velká voda. Kousek jsem se vrátil, vydrápal jsem se na železniční násep a tlačil těžké kolo po pražcích po mostě a tunelem. Trať byla zarostlá trním a kopřivami, kolo jsem jen stěží protlačoval vpřed. Konečně se objevilo stavení a od něj asfaltová silnička k Dunaji. V Erlau jsem projel nějakou fabričkou a v 10:02 jsem najel na parádní Dunajskou cyklostezku a po ní pohodlně do Pasova. V protisměru byl dost silný provoz, po větru a z kopce tu jezdily hordy cyklistů na jednotných vypůjčených kolech, motali se a vrávorali, jakoby stezka byla jednosměrná.  Blížím se k Pasovu. Projel jsem centrem Pasova k Innu (0.říční km) a v 10:50 jsem po levém břehu vyjel z města po Innské cyklostezce. Měl jsem v plánu projet Innskou cyklostezku přesně podle značení. Občas se trasa neshodovala s vyznačenou v mapě, na některých místech bych se naopak bez mapy neobešel a stezku bych nenašel. Přes přehradní elektrárnu jsem přejel na pravý Rakouský břeh a ve Wernsteinu po lávce (na mapě jí nemám) zase na levý, Německý. Innská cyklostezka tu vede po obou březích a pravý jsem už znal z minulé cesty od Salzburgu v roce 2008. Značení mě vyhnalo prudkým kopcem nahoru, protože cesta podle řeky neznamená cestu po rovině. Po projetí vesnice zas dolů k řece. Cesta vedla buďto nudně podle řeky, skoro rovně, protože zregulovaná řeka tu připomíná kanál, anebo se cesta klikatila po vesničkách dál od řeky. Průměrné stoupání je neznatelné, zato protivítr ubíral dost sil. Když jsem zajel vyjímečně do závětří, rychlost poskočila z 20km/h na 24km/h. Povrch převážně šotolinový taky mařil část energie.  Nudná rovina. Vyhlídka na kachny. To jsou ty tmavé tečky na vodě nad levým rohem zábradlí. Na oběd jsem zastavil před Eringem v 13:50, po ujetí 80km. Simbach (Braunau) na 58.říčním km jsem míjel v 14:45. Večeřel jsem od 18h v Muhldorfu, po ujetí 146km. U Jettenbachu jsem přes elektrárnu přejel na pravý břeh, držel jsem se značení. Tady jsem ještě nebyl, oba břehy byly pro mě neznámé. Slunce zapadlo. Přenocoval jsem v lese, asi 6km za Gars-Bahnhof. Ze silničky jsem sjel na lesní cestu a po 200m do lesa, v 20:55 a za chvíli byla tma. Ještě jsem z bezpečnostních důvodů odeslal SMS s mojí lokalizací. Ujeto 178km, nastoupáno 643m, čas jízdy 10:34, prostoje 2:47 (z toho oběd a večeře 1:24), teplota 12..28oC. Pondělí 20.7. V 6:18 jsem opouštěl nocležiště, teplota 12oC, nic moc teplo, úzká asfaltová silnička se houpala krajinou, Inn kdesi vpravo v údolí. Po 12km jsem dojel do Wasserburgu, a to po silnici dost rušné, v ranní dopravní špičce v 7h. Sjel jsem k řece a porozhlédl se po městě. Značení cyklotrasy bídné, až žádné. Je to i tím, že líní turisté sjíždějí trasy podle řek většinou po proudu, to bývá značení lepší, i když ne o moc. U Griesstattu jsem přejel na levý břeh Innu. Blížil jsem se k Rosenheimu. Něco bych i posnídal, ale u trasy jsem od rána žádný obchůdek nezahlédl a nořit se do útrob vesniček se mi nechtělo.  176.říční km, levý břeh. Na obzoru Alpy. V Rosenheimu byla kvůli stavbě u řeky stezka uzavřena, ale na most jsem se strefil a přejel jsem na pravý břeh. Už jsem pátral po nějakém supermarketu usilovněji, dokonce jsem se nechal nachytat i jednou klamavou směrovkou, slibující obchoďák po 300m, odbočil jsem z cyklotrasy, ale když po 1km byla směrovka, že je to už jen 200m, otočil jsem se zpátky na trasu. Za Rosenheimem se údolí Innu zařízlo do Alp. Navigace se tím značně usnadnila, protože okolní hory poskytují dostatek referenčních bodů. Pominul nepříjemný protivítr. V Neubeuernu mě zaujal malebný hrad, odbočil jsem od řeky a vystoupal jsem k němu. Pěkně upravené starobylé a malebné náměstíčko, u pekaře jsem si nakoupil pečivo.  Neubeuern. V klidu jsem posnídal, v 10:15, už bylo teplíčko, tak vsedě, samozřejmě že jsem seděl na kole a uháněl ke Kufsteinu. Z cykloobchvatu jsem odbočil do města a u MC Donalda jsem zavzpomínal na deštivý den 4.8.2000, kdy jsem tu čekal na kamarády při akci Dolomity 2000, jedna větička z té akce: "V restauraci ze mě crčí voda, jsem fousatej a zatuchlej. Dospělí jsou decentní, ale děti čuměj. Už aby šly spát, parchanti. Koušu si nehty, už to potřebovaly, byly přerostlý.". Tenkrát jsem ale jel po silnici, o cyklostezce jsem nevěděl, nebo ještě nebyla.  Kufstein. Úsek k Innsbrucku mě potěšil větrem v zádech.  Odpočívadlo s mapou, Worgl. 14:00, kousek za Worglem byla objížďka, v trase cyklostezky se něco stavělo. Objížďka dobře značená, objízdná polní cesta čerstvě vyasfaltovaná. Trasa se ovšem o pár kilometrů prodloužila, vracela se na železniční přejezd. A v 15:30 u Jenbachu další objížďka, kvůli stavbě dálničního tunelu, do roku 2012. Vyhnalo mě to kousek do kopce, projel jsem přes pár vesniček. Výhledy do údolí byly odměnou. Tabulky s vyznačením objížďky byly malé, musel jsem dávat dobrý pozor, kdy už jsem se mohl vrátit na dno údolí. Bylo to v 15:50 u města Schwaz.  Schwaz, zajímavě ztvárněné bariéry na parkovišti důlní společnosti. Nevýrazně značený průjezd Schwazem vedl průjezdem domem, některé domy tu mají pěkně malované. V jedné vesničce jsem jel kolem samoobsluhy, čehož jsem využil k malému nákupu, 1/2kg jahod jsem snědl na posezení. Krátce po 18té hodině jsem se vnořil do Innsbrucku. Byl jsem lehce nervózní, jako každý večer, když jsem netušil, kde budu spát. A ještě ke všemu jsem ve městě.  Innská cyklostezka v Innsbrucku. Od řeky, která obtáčí město severním obloukem jsem se odpoutal až v západní části města. Tím jsem opustil Innskou cyklostezku a vjel do ulic, vlastně spíš vešel, protože tu je pěší zóna. Chtěl jsem vidět historické centrum.  Slavná Zlatá střecha je malá stříška nad balkónem. Projel jsem kolem nádraží, bylo 18:45, najeto zatím 177km, výška 600mnm. Začal jsem z údolí Innu stoupat Brennerským průsmykem, abych nemusel spát v horku. Nejdříve větší stoupání s výhledem zpátky na město, pak mírnější, kousek dokonce z kopce, a zas nahoru. Předjeli mě motorkáři. Za chvíli jeli proti, ti samí, a zas mě předjeli. Celkem 3x za hodinu. Jezdili sem a tam, taková dětská zábava kolotočům odrostlých chlapců.  Dálniční most Europabricke. Hledal jsem vhodné místo na spaní, ale doprava se prudce zvedala stráň, údolí bylo vlevo hluboko pode mnou. Až konečně ve 20:23 jsem dojel k prázdné otevřené kůlně se zbytky sena, 1km před Matrei u vsi Muhlbach, 1000mnm. Šeřilo se, nenápadně jsem vklouzl dovnitř i s kolem, rozvinul karimatku a vklouznul do spacáku, bez zbytečného hemžení a pochopitelně bez rozsvěcení světla. Za 11 minut od sesednutí z kola už ležím a vymýšlím SMS, je to práce, vtěsnat do 160ti znaků celodenní zážitky a polohu, kde spím. Odesláno v 20:44. Cyklistické informace o provincii Trento. Ujeto 195km, nastoupáno 998m, čas jízdy 11:59, prostoje 2:09, teplota 12..32oC. Úterý 21.7. Vzbudil jsem se krátce po 6h, díky tomu, že jsem ušetřil balení stanu, jsem v 6:08 připraven k odjezdu.  Ložnice. V Matrei jsem se zastavil u benzínové pumpy. Kromě pohonných hmot jsem využil všechny nabízené služby: důstojné WC, teplá voda, teplý čaj. Benzínová pumpa je oáza pro cyklisty. Zdržel jsem se dlouhých 9 minut. Stoupal jsem. Souběžně se mnou stoupala i železniční trať. Elektrické lokomotivy v plném tahu temně bzučely. Abych to vyjádřil srozumitelněji, kmitočet sítě 50Hz byl modulován vyšší frekvencí triakového regulátoru výkonu, což kompenzační tlumivky transformovaly do zvukového spektra. U Stafflachu trať zajela do bočního údolí, aby z něj vyjela o pár desítek metrů výše. Nejvyšší bod průsmyku, vesničku Brenner jsem dosáhl v 7:55. Chvíli jsem sledoval nakládání kamionů na železniční vagóny. Bývala tu celnice, teď si ani nevšimnete, že jste v Itálii. Kousek za vesnicí začíná Brennerská cyklostezka na bývalé železniční trati, tedy zatím jen stavba. Bývalá železnice dál vedla po římse na boku údolí a kratším tunelem, z cyklostezky tu budou nádherné výhledy. Nově železnice vede delším tunelem.  Stavba cyklostezky, 21.7.2009. Doplněno v roce 2011: informace o nové Brennerské cyklostezce - Brenner 2011  Detail infotabule stavby cyklostezky. Začátek práce 18.8.2008, konec neuveden. Cena 1 698 294,86 Euro. Přesnost na setiny Eura je zajímavě nesmyslná. Co všechno je v té ceně a jak přesně dlouhý úsek zahrnuje, nevím. Nádherný sjezd po dobré silnici. Zhruba po 10ti km vjíždím do vesnice Colle Isarco, je tu další infotabule u stavby dalšího úseku cyklostezky. V 8:50 vyjíždím z Brennerského průsmyku, uhýbám vpravo z hlavní silnice a projíždím centrem Vipitena (Sterzing). Tady začíná za městskou bránou cyklostezka Isarco , nevedou k ní žádné naváděcí směrovky.  Vipiteno, začátek cyklostezky, nevýrazná malá hnědá tabulka nad značkou "zákaz vjezdu do protisměru". V 9h vyjíždím z Vipitena, podjíždím silnici úplně novým podjezdem. Úsek Vipiteno-Bolzano jsem projel opačným směrem 6.9.2008 při akci Adižská cyklostezka 2008.  Pohled zpátky na Vipiteno a Brennerský průsmyk. Podjezd pod hlavní silnicí tu v roce 2008 nebyl. Nejdřív několik km dlouhá nudná rovinka podle dálnice, pak se zajíždí do vesničky a stezka se vlní, bohužel ve všech směrech. Cesta údolím podle řeky neznamená cesta z kopce a tak stoupám 50m nad údolí a zas klesám dolů.. V 9:45 už slunce smaží, zastavil jsem, větrám bundu i spacák, přehozený přes dřevěnou ohradu. Ne dlouho. Přijela dodávka, vylezli dělníci, vyndali benzínovou sekačku a bylo po klidu. Sekali trávu podle cesty, rychle jsem musel sbalit věci, travní drť lítala všude.  Pohled zpátky. Dálnice má zářezy a náspy, cyklista musí nahoru a dolů. Mezzaselva, 10:40, máchám ponožky v kašně, navlékám na řídítka, Moira schne rychle. Dál vede stezka kousek podle silnice a pak mostem přes ní. U Varny před Brixenem je nově proznačený úsek cyklostezky, je to ale běs a hrůza. Lesní šotolinová cesta, místy pěšina stoupá zbytečně do kopce, po pár km se vrací prudkým sjezdem zase dolů. Projel jsem to jen proto, že jsem měl v plánu držet se značení, jinak je to rozhodně lepší po silnici. Brixen jsem projel po stezce mimo centrum, obědval jsem po 13té hodině v pěkném městečku Klausen. Bylo horko, takže nejlepší bylo jet a nechat se chladit proudícím vzduchem.  Za Ponte Gardena je nově otevřený kus cyklostezky, jeden z posledních chybějících. fotka je z 27.8.2009 z akce Adižská cyklostezka 2009. Nádherný nový úsek. Přes nový most, pak podle řeky, přes bývalý železniční most, jako by údolím vedla jen stezka a řeka, silnice i dálnice nebyly vidět. Na konci ještě nebylo hotových posledních 300m, muselo se po silnici, ale přes velké horko, 36oC ve 14:20 se tu pilně pracovalo. Z dalšího úseku už byla vidět dálnice, vlevo nahoře se ošklivě vlnilo betonové monstrum. Před Bolzanem je další dlouhý úsek zrušené železnice, využitý jako cyklostezka. Projíždí se tu řadou tunelů.  I krátký tunel je osvětlený. fotka (pohled proti proudu) je z 6.9.2008 z akce Adižská cyklostezka 2008. Průjezd vesnicí Prato Blumau moc vyřešený není, stezku na výjezdu jsem málem netrefil.  Tunel za Prato Blumau. fotka (pohled proti proudu) je z 6.9.2008 z akce Adižská cyklostezka 2008. V 15:30 jsm vjel do Bolzana. A hned objížďka kvůli přestavbě silnice. Abych neztratil stopu, protlačil jsem kolo staveništěm a městem jsem projel bezproblémově.  Jedno z mnoha větvení cyklostezek v Bolzanu. fotka (pohled proti proudu) je z 6.9.2008 z akce Adižská cyklostezka 2008. Na výjezdu z Bolzana je dlouhá rovinka podle řeky Isarco a pak křižovatka stezek. Zprava od Merana přichází údolím řeky Adige Adižská cyklostezka . Je 15:56, mám ujeto 112km, rozcestník hlásí Trento 58km. Jel jsem po hrázi, vlevo hučí Isarco, vpravo hučí Adige. Konečně soutok. Kus před ním přejíždí stezka přes most nad řekou Adige. Ten most poznávám. Už v roce 2000 byl hotový, cyklostezka za ním ne. Tenkát jsem při akci Dolomity 2000 jel proti proudu a myslel jsem si, že vede na ostrov, že řeka tu má dvě ramena, dál se jet nedalo. Jaká úžasná proměna města Bolzano za 8 let ve prospěch cyklistů!  Cyklistický most přes Adige na hrázku mezi Adige a Isarco, pohled zpátky. A jel jsem dál a dál údolím, krásná cyklostezka. Krásná, ale pořád stejná. Takže to po pár hodinách začíná být nuda. Na kráse je totiž krásná i její změna.  Jabka, jabka, jabka. Itálie je země jablečná. Vedro, 36oC. Míjím akvapark, narváno, vřískot dětí. Pro něho by to bylo lákadlo. Mě láká další jízda po cyklostezce. Jedu proti větru, naštěstí. Za mnou je totiž černá obloha. Za Salornem se údolí zúžilo, objevily se vinice. Přes ústí říčky Lavis do Adige vede jen dálniční most, cyklostezka se stáčí k městu Lavis, tam přejíždí most a vrací se zas spátky k Adige, 5km navíc kvůli mostu. Vítr zesílil a mění směr, občas jsem se rychle rozjel a pak mě náhlý poryv málem shodil. Přiblížil jsem se k Trentu. Vlevo nad městem je sedlo, přes které se chci dostat do údolí Valsugana.  Vepředu dole Trento, nad ním vlevo vesničky v zapadajícím slunci. Do Trenta jsem vjel ve 20h, ujeto 172km. Značení ale skončilo před městem. Sice jsem tu z Adižské cyklostezky chtěl odbočit, ale doufal jsem, že narazím na nějaký cyklorozcestník. Nenarazil. Ani mapka, nic. Prohlédl jsem si náměstí, přitom jsem pořád hledal cyklostezku k jezeru Caldonazzo - nenašel. Podle jedné z mých mapek je plánovaná cyklostezka Trento-Caldonazzo po trase železnice, trať ale zrušená nebyla, mapka navíc neodpovídala skutečnosti i v dalších detailech. A zase jsem nervózní, stmívá se a já jsem ve velkém městě. Rychle jsem se navečeřel v Asijském bufetu a vyjel jsem po silnici směrem na Valsugano. Tunel. Projel jsem. A další tunel, tentokrát se značkou zákazu vjezdu cyklistů, začíná tu 4proudá silnice pro motorová vozidla. Uhnul jsem vlevo, směr Civezzano. Setmělo se, takže další průzkum jsem odložil. Hledal jsem místo na spaní. Ale všude samé kamenné tarasy, ploty a za nimi snobárna. I penzion bych už bral. Odbočil jsem k hotýlku. Ale měl u názvu nějaké hvězdičky. Odbočil jsem do dvora. Kolo se zabořilo do bílých kamínků stejné velikosti i tvaru. Široké pneumatiky zaparkovaných kabrioletů se nebořily. Radši jsem se rychle otočil a odjel, za mnou rýha v pečlivě uhrabaném povrchu. Až ve 22:08 jsem našel místečko v lesíku, kde jsem si postavil stan. Ujeto 185km, nastoupáno 1085m, čas jízdy 12:24, prostoje 3:36, teplota 10..37oC. Středa 22.7. Vstal jsem v 6:42, ale odjel jsem až v 7:20.  Nocležiště. Takhle uložené kolo je špatně, v noci mi proběhlo kolem stanu nějaké větší zvíře, asi srna, naštěstí nešlápla do drátů. Lepší by bylo opřít kolo ke stromu, ovšem tam bylo trní. Po 1km jsem projel okrajem Civezzana a po segmentech staré silničky do Pergine. Žádné značení, jen intuitivní hledání. Čekal jsem na otevření sámošky do 8:30, ani stojan pro cyklisty tu neměli. Hledal jsem cyklostezku (pista ciclabile) do Trenta z této strany, i podle železnice. Nikde ani zmínka o cyklostezce, o cyklistech, ani na nádraží. Domorodý cyklista také tvrdil (anglicky), že se musí přes Civezzano. Výsledek průzkumu - cyklostezka z Trenta k jezeru Caldonazzo neexistuje. Po mostě jsem přejel nad silnicí pro motorová vozidla, projel vinicí a po silnici jsem pokračoval k jezeru Caldonazzo. Přitom jsem míjel sámošku, otevřenou už od 8h, vědět to, neztrácel bych půl hodiny čekáním. U severozápadního cípu jezera jsem v 9:15 odbočil do slepé uličky k vodě a zatím co se větral spacák, vykoupal jsem se. Nádherně teplá voda. Sušil jsem se důkladně, abych se nezapařil a v 9:45 jsem se rozjel, zkusil jsem to na slepý konec uličky. Dobře. Ulička skončila, začala cyklostezka Valsugana . Bez jakéhokoliv předchozího značení.  Začátek cyklostezky Valsugana u jezera je označen nenápadnou deskou (vlevo za keříkem).  Jezero Caldonazzo tady zasahuje až k železniční trati, stezka je na estakádě. Na řídítkách se suší plavky. Slabě značený je průjezd městečkem Caldonazzo, historickými vedlejšími uličkami. Několik dalších km se klikatí mezi jablečnými sady.  Odbočka nahoru je na Levico, odsud jsou opět okraje stezky žlutě zvýrazněny. Projížděl jsem větším městem Borgo, pěší zónou. Bál jsem se, že přehlédnu značení. Od jezera Caldonazzo se charakter značení několikrát změnil.  Různé typy označení cyklostezky, pista ciclabile. Po cyklostezce Valsugana probíhá i trasa Via Claudia Augusta. Tabulky jsou malé a ve městě mezi spoustou reklam a v mumraji lehce přehlédnutelné. V Borgu to vyřešili obstojně, objevilo se tu značení na asfaltu, symbol cyklisty s nápisem Valsugana. Další městečka luxusní cyklostezka míjí, takže jedu údolím a nevím, kde přesně zrovna jsem.  Za městem Borgo. Údolí se zužuje a stáčí se k jihu, takže to město vlevo za řekou a hlavní silnicí je Grigno. Cyklotrasa místy vede po zapadlé silničce. Konec 50km dlouhé cyklostezky Valsugano má čítač cyklistů. Rozcestí. Vlevo se dá jet do Arsie přes Primolano. Já pokračuju po cyklostezce dál úzkým údolím. Z hlavní silnice dál odbočuje tunel do Arsie, ze stezky to ale moc vidět není.  Nájezdová rampa k tunelu do Arsie. Hlavní silnice, procházející údolím, není z cyklostezky vidět. Ujel jsem ještě 1.5km a dal jsem si oběd v zahradní restauraci (50min). Bylo hodně horko, 37oC. Opustil jsem stezku, přejel jsem most a vyjel jsem na silnici. Po pár stech metrech u Cismon del Grappa jsem odbočil podjezdem vlevo do bočního údolí. Další etapa mojeho putování je průzkum trasy Rocca, Arsie, Feltre, Belluno, Porto . Silnička nejprve prudce stoupá a prochází pod skalním převisem.  Stoupání k vesnici Rocco. U vesnice Rocca je zajímavý starobylý most nad přehradním jezerem lago del Corlo, pravděpodobně tu kdysi byla hluboká rokle. O kus dál je silniční most a pak ještě pěší lávka, všechno jsem prozkoumal. Pohledy ze všech mostů jsou zajímavé.  Ponte della Vittoria, Rocco. Před městem Arsie se objevilo cykloznačení. Hlavní silnice se vynoří z tunelu, podjel jsem jí a hned odbočil vpravo. Arsie jsem nechal po levé ruce, mohl jsem tam zajet, ale nějak mě to zrovna nelákalo. Jel jsem kousek do kopce a zas sjezd dolů, vpravo se opět ukázal cípek jezera lago del Corlo. Musel jsem si dávat pozor, ve sjezdu je tu odbočka vlevo, jinak bych se dostal na hlavní silnici. Odbočit se podařilo. Po levé straně skála, pod pletivem, proti uvolněným šutrům.  Trasa (oranžově) přes Rocca, Fonzaso do Feltre po vedlejších silničkách. Po vedlejší silničce jsem projel vesničky Agana a Frassene do Fonzasa a vpravo do Feltre. Tady se mi cykloznačky ztratily, nebo prostě skončily. Cyklomapu další trasy jsem nesehnal, možná neexistuje. Abych jel po vedlejších silničkách, musel bych uhnout doleva do kopců, údolím zřejmě vede jen hlavní silnice SS50. Vjel jsem na hlavní v 16:50. Frčelo to dobře, vítr v zádech. Jezdili tu i ostatní cyklisté, je to navigačně jednoduché, ale příště bych jel určitě složitější trasu vedlejšími silničkami přes vesničky. Kousek za Feltre jsem vjel do údolí řeky Piave. V 18:30 jsem projížděl Belluno nad nádražím a v 19h jsem byl v Ponte Nelle Alpi. Takže průzkum trasy z Feltre do Ponte skončil nenalezením cyklotrasy, i to je výsledek. Stočil jsem se podle Piave vlevo, na sever, do Dolomit. Z Ponte Nelle Alpi do Pieve di Cadore vede soutěska, opět jsem neměl moc detailních informací o trase, mapy ukazují jen řeku Piave a hlavní silnici s dlouhými tunely. Takže nastal další plánovaný průzkum. Ale už jsem hledal nocleh. Vlhká chladná soutěska, řeka, křoví, kopřivy, komáři, to nějak nelákalo ke spaní venku. Proto jsem jel po hlavní silnici a hledal ubytování pod střechou, neodbočil jsem zatím přes řeku do Soverenze na vedlejší silničku. Hledal jsem ve vesnici Fortogna, nic na spaní jsem nenašel, jen jsem vystoupal vesnicí nahoru a musel jsem se vrátit na hlavní silnici. Konečně v další osadě Fae bylo něco jako motorest, 3 Archi. Spal jsem v hostinském pokoji. Ujeto 141km, nastoupáno 857m, čas jízdy 8:38, prostoje 3:53, teplota 20..37oC. Čtvrtek 23.7. Vyjel jsem v 7:42 a po 5ti minutách jsem odbočil vpravo na most přes řeku abych se dostal na klidnou silničku na protější straně soutěsky. Do vesničky Provagna jsem dojel zkratkou a projel jsem přes ní původní úzkou uličkou. Objevilo se cyklistické značení. Po pár kilometrech se vlevo pode mnou rozložilo městečko Longarone, vpravo je v soutěsce vidět přehrada na říčce Vajont. V roce 1963 se tu odehrála tragédie. Do přehrady sjela část hory Toc, 50 miliónů tun vody se přelilo přes hráz a pohřbilo městečko Longarone. Zjistil jsem, že soutěska řeky Piave z Ponte do Pieve je pěkná a průjezdná po staré silnici, je to obstojně cyklisticky proznačeno, až na pár míst.  Tady vede hlavní silnice souběžně tunelem vlevo, stará silnice prochází vesničkami. Stará silnička mírně stoupá soutěskou, občas přejde přes řeku. Vjel jsem do vesnice Perarolo di Cadore. Soutěska se větví, kudy teď? Značení žádné. Vlevo ne, přejel jsem přes mostek. Vpravo taky ne. Rovně jsou nějaké zákazy, ale to je správná cesta. Začalo značné stoupání, za chvíli jsem koukal na vesnici shora.  Hlavní silnice stoupá zprava po mostě přes soutěsku, dole řeka Piave. Stará silnice se vlila na hlavní, musel jsem odbočit vlevo a jet 500m po ní, k odbočce vpravo na Sottocastello. Po chvíli jsem už vjížděl do Sottocastello, předměstí Pieve di Cadore.  Trasa (oranžově) do Pieve di Cadore, napojení na cyklostezku po zrušené železnici do Cortiny. Cyklostezka přichází od Calalzo di Cadore (žlutě). Stoupal jsem vilovou čtvrtí města víceméně intuitivně, až ulice překřížila cyklostezku Dolomity , La Lunga Via delle Dolomiti. Toto místo (GPS 46o25'29.17"N 12o22'24.26"E, 830mnm) není nijak označeno, poznal jsem to, protože jsem po této cyklostezce projížděl v opačném směru v roce 2008 při akci Dolomity 2008. A taky je tu opuštěný domeček s nápisem capo stazione, což jsem si přeložil jako přednosta stanice. Nadmořská výška je tu 830m a dál je převážně mírné "železniční" stoupání až nad Cortinu. Občas pokračování cyklostezky není značené, pomůžou indicie jako zbytky železničních sloupů nebo název ulice Via Ferrovia a samozřejmě téměř vrstevnicové trasování.  Valle di Cadore z cyklostezky.  Cyklostezka vede přes mosty a tunely, vlevo je silnice.  Jeden z mnoha tunelů, delší jsou osvětlené. Některé úseky nebyly ještě hotové, někde se zrovna stavělo, dokončovalo, někde ani náznak a musel jsem kus po silnici. Někde musela cyklostezka opustit trasu železnice a to bylo hned nahoru dolu.  Monte Pelmo.  Cortina di Ampezzo na dohled. Bylo zas horko, naštěstí místa k doplnění vody jsou. V Cortině je místo železničního nádraží autobusové, je potřeba dávat pozor na provoz a taky se správně trefit na pokračování stezky, tedy přes nádraží pořád rovně.  Tunel za Cortinou je osvětlený, tvar má podle komínu parní lokomotivy. Chládek a příjemný průvan přišly ve vedru vhod. Stezka dál stoupá, už je tu jen šotolina, vede po mostě nad roklinkou, který volá po rekonstrukci, a tunýlkem v oblouku. Vrchol stoupání ve výšce 1530mnm je u Ospitale. Naobědval jsem se v zahrádce bufetu u silnice, zaujala mě neskutečně ošklivá rodinka u vedlejšího stolu. Dál jsem jel chvíli po silnici, protože některé úseky stezky se jet s brašnami nedají, šotolina se boří a po asfalce to frčelo nádherně. Před Toblachem jsem ale zas vjel na cyklostezku, abych neminul rozcestníky. Vjel jsem na Drávskou cyklostezku , směrem na východ. Poměrně rychle jsem jel zase převážně z kopce, cyklostezka je tu asfaltová. Projel jsem do Rakouska, na cyklostezce ale žádné označení není. Drávská cyklostezka je hodně frekventovaná, kromě cyklistů tady na kole jezdí asi i hodně necyklistů.  Rychlý sjezd, ostrá pravá podle baráku, asi problém pro mnoho svátečních cyklistů, vyplatilo se vypolstrovat dřevník. Minul jsem lákadlo, koupaliště, teplota 25oC. Další lákadlo o kus dál, bufet. Bylo 18:48, tak jsem zastavil na gulášovou polévku, abych neměl v noci a ráno hlad. Projel jsem Lienz, trochu tápavě, ale úspěšně jsem trefil pokračování cyklostezky. Bylo 19:30 a tak jsem se už zajímal o místo na spaní. Na mapě uvedený kemping jsem nespatřil.  Kousek za Lienzem, cyklostezka je tu označena jako R1. Spal jsem na kraji kukuřičného pole, bez stanu, protože vedle byla bouda s verandou, kam bych se v případě deště přesunul. Bál jsem se noční návštěvy divočáků, tak jsem svoje ležení dokola občůral. Jestli označkování skutečně pomáhá nevím, ale v noci byl klid. Ujeto 154km, nastoupáno 1376m, čas jízdy 9:49, prostoje 3:00, teplota 19..35oC. Pátek 24.7. V 6:04 jsem odjížděl z nocležiště, abych minimalizoval možnost ranního střetu se zemědělci. Odjezd do několka minut od vylezení ze spacáku se mi osvědčil, vyhřáté tělo nestačí prochladnout. Do údolí se slunce ještě nedostalo, bylo 14oC. Zahříval jsem se jízdou. Po 500m jsem přijel k novému cyklistickému mostu, na mapě jsem ho neměl.  Most u Oberpirkachu. Sluníčko začalo hřát v 6:45. V 7:30 jsem dojel ke kempu u Dellachu, využil jsem sociálního zařízení. A po 10ti minutách jízdy další oáza.  Oáza. Občas je u cyklostezky pěkný koutek s ohništěm, WC, tablem s nářadím. Samozřejmě, zrovna když nic z toho nepotřebuju. V 9:45 jsem v Sachsenburgu doplnil v samoobsluze proviant a v kašně vodu. Po 11té jsem byl ve Spittalu. Tady jsem opouštěl Drávu a mířil na sever, podle Tauernské dálnice (Salzburg-Villach) údolím řeky Lieser. Hledal jsem odbočku z Drauradweg na Lieserweg. Nenašel. Spittal jsem opouštěl úzkou soutěskou a kromě silnice a řeky tu nic nebylo, ani na silnici nebylo žádné značení cyklotrasy. Až na kraji následující vesničky Seebach jsem v protisměru objevil cykloznačku s ukončením Lieserweg. V mém směru nic. No tak jsem pokračoval po silnici. Najednou jsem vjel do pohádkového světa. U silnice tu je hotel pro děti, zahrada plná atrakcí, o kus dál další dětský hotel. Začala mě bolet pravá noha, píchalo v ní. Musel jsem na chvíli zastavit, vypil jsem všechnu vodu a snědl tyčinku Isostaru a pilulku hořčíku. Za pár minut jsem se zlehka rozjel, snažil jsem se šlapat hlavně levou. Šlo to, ale čekalo mě jen stoupání. Za chvíli se začala ozývat i levá noha. Ve městečku Gmnund in Karten jsem proto v 13:28 zastavil a dal si v hospodě oběd. Nohy se mezitím uklidnily. Za Rennwegem se slepé údolí, odkud teče Lieser stáčí vlevo, dálnice mizí v tunelu a silnice se šplhá ostře nahoru do průsmyku Katschberg. Není moc vysoko, 1641mnm, ale sklon 21%, to je děs. Nestačil mi nejlehčí převod, tak jsem to rval silou. Kymácel jsem se na úzké silnici mezi auty a motorkami. Během stoupání jsem zastavil, abych se osvěžil vodou z potůčku a rozjíždět těžké kolo jsem musel napříč silnicí.  15:50 Pak prudce dolů k řece Mur do Sankt Michael, Murská cyklostezka tentokrát v plánu nebyla, a zas nahoru. Před Mautendorfem je kousek cyklostezky podle silnice, na chvilku jsem si oddechl od provozu. V Mautendorfu jsem objevil koncovou staničku úzkoroschodné dráhy Taurachbahn a historickou lokomotivu. Myslím, že příjemnější trasa by byla odbočit z údolí Lieser v Kremsbrucke doprava, horskou silničkou dojet k Muru u Sankt Margarethen, po Murské cyklostezce do Tamswegu a odtud do Mautendorfu. Je to delší a přes vyšší kopec, ale určitě daleko klidnější trasa. Z Mautendorfu zase stoupání, provozem, a hory přede mnou byly zahaleny v mracích.  Varování, cyklista v galerii. Další galerie byla uzavřená, silnice vedla kolem. Já do ní vjel, takže jsem jí měl celou pro sebe, byla průjezdná. V 19:14 jsem vystoupal na Tauernpass, 1739mnm. A dolů k řece Enže (Enns), do Radstadtu. Začalo se šeřit, začalo mžít. Kousek nad Radstadtem jsem konečně opustil silnici a po cyklostezce kolem golfového hřiště jsem dojel do města, do kempu Forellen. Když jsem postavil stan, déšť zesílil. Ujeto 160km, nastoupáno 2127m, čas jízdy 11:11, prostoje 3:15, teplota 13..37oC. Sobota 25.7. Ještě v Radstadtu jsem nakoupil pečivo, abych nezůstal přes víkend bez svačiny. V 9h jsem najel na Enžskou cyklostezku a byl jsem rád, že nemusím po hlavní silnici. Trasa Enžské cyklostezky vede údolím podle řeky, přesto je docela kopcovitá.  Výzdoba amatérská, v Mandlingu.  Výzdoba profesionální. V Liezenu (neplést s Lienz nebo s Linz) se mi nelíbilo. Značení místy žádné, jen podle mapy jsem prokličkoval kolem průmyslové zóny u nádraží. Černé mraky se honily kolem dokola, občas bylo vidět, že z nich prší, ale já jsem docela unikal. Lehký deštík nevadil, dvakrát jsem zůstal stát v podjezdu. A potřetí se vodní clona hrozivě hnala ke mě, hupnul jsem do autobusové budky a za chvíli slejvák prolejvák. Po chvíli zas modrá obloha.  Obloha místy modrá, místy silně hrozila. Prostě proměnlivo. Soutěska od městečka Weng v národním parku Gesäuse je pěkná, ale jede se po silnici. On je vůbec termín cyklostezka hodně nadnesený, většinou je to totiž jen cyklotrasa, sice občas vedoucí po cyklostezce, ale také po polní cestě, vedlejší silničce, a některé úseky i po hlavní silnici.  Silnice soutěskou. Večer jsem začal hledat místo k noclehu, v úzké chladné soutěsce lesík nebyl. Podle tabulek jsem jel do kempu, u Grossreiflingu jsem odbočil proti proudu Salzy. Zůstal jsem v kempu Weiberlauf, dala se koupit i teplá pica. Bohužel přijeli Češi a hlučeli dlouho do noci, v 22h začali zkoušet píšťalku! Ujeto 142km, nastoupáno 763m, čas jízdy 8:28, prostoje 2:55, teplota 14..29oC. Neděle 26.7. Vrátil jsem se k Enži, pár set metrů proti proudu a odbočil jsem přes St.Gallen. U Altenmarktu jsem zas jel kousek podle Enže, ale odbočil jsem vlevo a vystoupal do Unterlaussy. Na dobře značeném rozcestí jsem odbočil směrem na Reichraming, do Vápencových Alp . Nejprve docela hutné stoupání po asfaltové lesní cestě. Nahoru zrovna nějaká cestovka navezla hromadu cyklistů na vypůjčených kolech. Cesta dolů není po asfaltu, ale je dobrá. Vápencové Alpy jsou nádherné. Je tu i označené nocležiště. Jel jsem po trase bývalé důlní železničky, je tu 19 tunelů, nejdelší má 339m. Některé tunely jsou osvětlené, ovšem vlastí dobré světlo je tu velkou výhodou. Použil jsem i zkušenost z Chorvatského tunelu - pootočit reflektor doprava tak, aby osvětloval stěnu tunelu. Zkušenost, zaplacená krví. Naštěstí ne mojí.  Cyklotrasa R9.  . V Reichramingu jsem se připojil zpátky na Enžskou cyklostezku. Silnice vede podle vody, železnice vede podle vody, ale cyklostezka stoupá nahoru a dolů. Ve městě Steyr vede po strmém chodníku a úzkou bránou, u nás by určitě dali tabulku cyklisto, sesedni z kola. Ve Steyru jsem se také dobře naobědval.  Pohonné hmoty. Polévka, pečivo, řízek, brambory, mísa salátu, pivo. 8 Euro. Dál se značená cyklotrasa po Steyru podivně motala, přes most na druhý břeh, po dalším mostě zase zpátky, prostě vyhlídková. Dojel jsem k Dunaji. V 17:05 jsem projel kolem konce Enžské cyklostezky a vjel na Dunajskou cyklostezku , zůstal jsem na pravém břehu Dunaje. Provozují tu neekologickou lodní dopravu, plně naložené lodě se rvou proti silnému proudu, spousta zmařené energie a pomalý pohyb. Otravovali komáři, musel jsem pořád jet nadkomáří rychlostí, to je nad 12km/h. Přejel jsem přes Dunaj. Průjezd přes Linz je jednoduchý, stezka vede podle vody. Navečeřel jsem se v zahradní restauraci a dojel do Ottensheimu. Na výjezdu u silnice 131 jsem objevil maličký kemp Hofmuhle. Stan jsem postavil hlavně kvůli komárům. Ujeto 148km, nastoupáno 1101m, čas jízdy 9:24, prostoje 3:18, teplota 10..30oC. Pondělí 27.7. Z Ottensheimu jsem jel po cyklostezce podle železnice, vedla bohužel jen několik km, dál jsem musel po silnici. Vyškrábal jsem se od Dunaje na Šumavu. Odbočil jsem, nejprve po lesní cestě a pak lesem bez cesty k ústí Schwarzenberského kanálu do Grosse Muhlbachu a vyfotil ho. Dál jsem stoupal přes Sankt Osvald bei Haslach k České hranici, na Korandu. Jako mávnutí kouzelným proutkem, lidé jsou zamračení a neodpovídají na pozdrav. Jel jsem podle Schwarzenberského kanálu, tedy ještě kousek Rakouskem. Obědval jsem v Nové Peci. Dojel jsem do Dobré.  Konec. Ujeto 92km, nastoupáno 1082m, čas jízdy 6:41, prostoje 2:27, teplota 12..32oC. |
| předmět | hmotnost [g] | sestava | hmotnost [g] |
| kolo *1 předek 7200, zadek 8800 | 16000 | vybavené kolo | 18786 |
| brašna prázdná, 2x 800 | 1600 | ||
| lankový zámek | 246 | ||
| náhradní zpětné zrcátko a tachometr | 80 | ||
| náhradní šroubky a matičky | 52 | ||
| nářadí *2 | 730 | ||
| olej | 18 | ||
| gumicuky 4x15 | 60 | ||
| stan, karimatka, obal, 2x gumicuk | 1395 | nocleh | 2405 |
| spacák v obalu | 1010 | ||
| Goretexová bunda v obalu | 422 | oblečení | 3244 |
| 2x dres, 152 + 192 | 344 | ||
| plavky | 38 | ||
| ručníček | 46 | ||
| krátké kalhoty s vložkou | 300 | ||
| nátělník | 70 | ||
| slipy 2x42 | 84 | ||
| návleky na nohy | 100 | ||
| čelenka | 20 | ||
| rukavice | 66 | ||
| kapesník | 20 | ||
| triko rolák | 220 | ||
| ponožky 3x26 | 78 | ||
| boty | 1010 | ||
| přilba | 426 | ||
| obvaz a náplasti | 22 | údržba jezdce | 1636 |
| pilulky Ibalgin, Zyrtec, Modafen, Septolette | 22 | ||
| Sanorin analergin | 36 | ||
| Carbofit (rostlinné uhlí) | 46 | ||
| protisluneční krém sprej | 180 | ||
| protisluneční krém tubička | 10 | ||
| protikomáří OFF | 72 | ||
| protikomáří pískátko | 28 | ||
| propolisová mast (proti vlkům) | 34 | ||
| zubní kartáček | 20 | ||
| zubní pasta | 22 | ||
| WC papír | 38 | ||
| holící strojek *3 | 176 | ||
| náhradní dioptrické brýle | 132 | ||
| futrál na brýle | 72 | ||
| skládací lžíce | 14 | ||
| kapesní skládací nůž | 54 | ||
| tatranky (rezervní potrava) | 680 | ||
| pepřový sprej | 72 | obrana | 72 |
| mapy | 554 | kancelář | 736 |
| doklady | 70 | ||
| doklady o pojištění | 36 | ||
| peníze 1007€ | 76 | ||
| mobil | 140 | elektronika | 2658 |
| foťák ve futrálu | 724 | ||
| kamera ve futrálu, druhý akumulátor, druhá kazeta | 1078 | ||
| nabíječka a kabel pro mobil | 72 | ||
| GPS navigace a kabel | 270 | ||
| solární nabíječka s regulátorem | 150 | ||
| záznamník pro zálohu dat z tachometru, základna tachometru | 224 | ||
| celkem | 29537 | ||
FILABEL