Poznámky:| 1.-2.1. | Šemanovice Dobře prožitý Silvestr a první letošní rok, a zase hraju Macháčka i Puntíky...  A Novoroční předsevzetí? V autě budu ignorovat rychlostní limity. Jel jsem v místě s omezením na 30km/h mírně přes 35 a policajti mě předjeli rychlostí cca 70km/h. Jel jsem v místě s omezením na 50km/h zhruba 55 a městská policie mě předjela rychlostí vyšší než 120km/h (v obou případech bez majáčku). Snažil jsem se jet za nimi, ale ve druhém případě mi ujeli. Takže ani já si už nebudu dělat vrásky s nějakým rychlostním limitem. | |||
| 3.1. | Škola A začíná pracovní kolotoč, dneska zase do školy na angličtinu - LITE. | |||
| 10.3. | 
Den Tibetu.Tibet je od r.1950 okupován čínskými komunistickými zločinci. | |||
| 12.3. MIKE | Pražské Parky a cyklostezky. Podle týdenní předpovědi mělo být -15oC. To by znamenalo, že by nebylo bláto. Vlastně bylo, ale zmrzlé do ostrých hrbolů. Nakonec bylo slabě nad nulou a několik čerstvě napadlých cm sněhu. Sraz byl v 9:30 hodin v Holešovicích vedle vlakového nádraží u metra. Ze Kbel jsem vyrazil v 9h. Nejhorší úsek je kbelská rovinka mezi letišti. Silnice je zúžená o sněhové mantinely. Dva projíždějící kamiony mě rovnoměrně pokryly černými tečkami, táhl se za nimi aerosol ze sněhové břečky. Pak už jsem se zanořil do bočních uliček a přesně v 9:30 jsem dorazil na sraz. Přejeli jsme po chodníčku přes most Barikádníků. Na severním konci je šnekovitý nájezd, byl pěkně namrzlý, sjeli jsme opatrně dolů a jeli po stezce podle ulic Povltavské a U Českých Loděnic a pak podle Rokytky Pivovarnickou ulicí, podchodem pod Čuprovou ulicí a dál podle Rokytky přes Sokolovskou a Freyovu. Zatímco až sem jsme museli jen občas projet kratší úsek sněhem, tady byla souvislá sněhová pokrývka. Přestože jsme jeli po rovině, potřebná síla k jízdě odpovídala stoupání cca 15%. Tomu odpovídala i rychlost jízdy, odpočívání a čekání na ty, co kola tlačili. Krosli jsme křižovatku Kbelská x Poděbradská s menším konfliktem s řidičem. Měli jsme zelenou, ale jeli jsme přes přechod na kolech, takže jsme přednost vlastně neměli, ale zato jsme byli dřív na druhé straně, což řidič nedocenil. Troubil. Trouba. A suchými asfaltovými uličkami starého Hloubětína a přes vrch Aloisov jsme se přehoupli ke Kyjskému rybníku, t.č. zamrzlému. Tálínská, Lednická, Hodějovská, přes Českobrodskou do Lomnické. Zjistili jsme, že nejsme kompletní. První defekt zdržel u Kyjského rybníka asi 3 kamarády. Po delší přestávce jsme pokračovali po cyklostezce pár metrů podle Českobrodské, pak doprava podle Hostavického potoka. Tady začalo zas maso. I když stezka vede po rovině, jet se skoro nedalo a sněhovou břečkou tlačili všichni. Jen na kratičkých úsecích, kde vykukoval asfalt, jsme se rozjeli a pak zapíchli do sněhu. 
Křížili jsme ulici Národních hrdinů, dál už není značená cyklostezka, ale vede tu asfaltový chodníček. Tunýlkem jsme podjeli Štěrboholskou
radiálu, pak jsme křížili ulici V Křížkách, podle rybníka, chodníček (foto - klikatá čára indikuje obtížnost jízdy po rovině, rovná čára - fotograf
kolo vedl) končí u ulice Nad okolky v Dolních Měcholupech. Tady už se zase dalo nasednout na kola.Dolnoměcholupská, U továren, Za drahou, přes pěší most nad tratí, Pražská, Pod Plískavkou, U břehu. Tady jsme zůstali na oběd v pěkné restauraci Karolína s naprosto odpudivým a nepříjemným personálem. Dál jsme většinou tlačili kola sněhem podle Botiče, pak jsme jeli Práčskou, Záběhlickou, U plynárny, Nad vinným potokem, Bartoškovou, Ctiradovou, Křesomyslovou. U Folimanky po stezce zase podle Botiče, Vnislavovou na nábřeží na Výtoň, přes Železniční most. Většinou po chodníku jsme dojeli na Kampu a nahoru na Letnou. Tady už byl v podstatě rozchod. V menší skupince jsme Oveneckou dojeli do Stromovky. Před lávkou do Tróje rána. Myslel jsem, že jsem přejel nějaký kus plechu nebo viklací víko od kanálu, i když jsem nic neviděl. Ale za necelou vteřinu bylo jasno. A měkko. Natržený zadní plášť. Kamarádi pomohli, nějak jsme to zafačovali. Vyjel jsem Trojskou, hnal se dál Střelničnou, Vysočanskou, Čakovickou. Zadní kolo lehce drncalo. Sláva, Kbely, už budu u cíle. Bum. Budu, ale ještě kousek potlačit pěšky.  Profil
jízdy krásně ukazuje, jak jsme jeli "rychle". Můj průměr byl 11.7km/h, ujel jsem 63km. | |||
| 15.3. | Mirek Grégr je zodpovědný tvor. Zodpovědní tvorové přivádějí na svět na jaře potomky. Je jaro. A tak jsme v OldiesRadioKlubu v Balbínově
ulici zodpovědně oslavili 0.narozeniny Mirečka G. | |||
| 28.3. | Barborka se narodila. I já jsem totiž zodpovědný tvor. | |||
| 2.4. MIKE | Košátecký les. Vyjel jsem v 7:50 z Prahy. Sluníčko svítilo, ale podle jinovatky v noci mrzlo. Byly jen 2oC a já jel s rukavicemi bez prstů. Ještě, že mám vzorně okousané nehty a mrazík tudíž neměl za co zalézt. K mělnické Vývěsce jsem dorazil v 9:05 a lehce jsem narušil již probíhající Michalův výklad o trase výletu. Popojeli jsme nad Soutok a se slzou v oku se rozhlédli po Čechách. Už bylo teplo. Průjezd Mělníkem byl překvapující, zasloužili se o to řidiči. Dvakrát nám dali přednost, ač nemuseli. Celé kolony aut z obou stran klidně počkaly, až se přemotáme přes hlavní. Připadal jsem si jak v Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Francii, Německu,... Prostě jak v zemích, kde nemají povinnou vojenskou službu a tudíž lidé jsou tu normální, nehrají si na mazáky, nemají v krvi zažrané přesné dodržování nesmyslných příkazů a buzerací a tedy neprudí spoluobčany, jako Češi. Za Hostínem jsme se vnořili do lesů a luk, okoukli zemljanku, projeli Košátky a zase lesy, Konětopy, Dřísy, Lhota. Sluníčko vykukovalo. 
 První oběd v hospodě. Lesem ke stanici ČD Mladá Boleslav, a po druhé straně trati přes Křenek do hospody River v Neratovicích. Druhý oběd. Domů přes Sluhy, Veleň, Vinoř jsem se už líně motal. Celkem najeto 110km. | |||
| 14.4. | Segway
 SEGWAY je zvláštní koloběžka, kola nemá za sebou, ale vedle sebe. Zatímco na klasické koloběžce udržujete balanc do stran, na segu máte při prvním nasednutí snahu udržovat balanc ve směru předozadním. A to je chyba - segway tento balanc udržuje sám. Takže první nasednutí je většinou provázeno rozkýváním sega, jak se váš rovnovážný systém snaží působit proti rovnovážnému systému sega. Jízda na segu je jednoduchá a intuitivní. Zapnete napájení přiložením čipu, segway se postaví a drží balanc. Nasoupíte na plošinku. Nahnete se dopředu, no a protože segway drží balanc, tak aby se nepřeklopil dopředu, rozjede se - směrem dopředu. Takže jednoduše nakláněním dopředu nebo dozadu určujete rychlost pohybu. Jako při chůzi, nakloníte se dopředu a nohy začnou instinktivně jít dopředu. Kromě vypínače má segway ještě jeden ovládací prvek, jediný, používaný za jízdy. Část levé rukojeti je otočná a umožňuje zatáčení. Segway má kola dost velká, oproti koloběžce, dá se jet i po polní cestě, i po trávě. Pomalu. No a jak si na segu rozbít hubu? Náraz do zdi nebo na obrubník jsem nezkoušel. Dopředu ani dozadu nespadnete, dokud se nevybije baterie, je tu však dokonalá indikace. Avšak kola jsou nepříliš daleko od sebe. Spadnout se dá proto do stran, buďto rychlým projetím zatáčky nebo rychlým najetím na hrbol jedním kolem, čímž se stroj zvrhne. Po ukončení jízdy nejprve sestupte ze sega a až teprve potom vypněte napájení podržením vypínacího tlačítka alespoň 5s. Segway zmrtví a můžete ho opřít v kůlně mezi hrábě a košťata. | |||
| 17.4. MIKE | České Středohoří. Autem jsem se dostal do Mělníka. Na nádraží už čekal houf cyklistů a prázdným vlakem (v kupé kromě nás nikdo nebyl)
jsme se pohodlně dostali do Litoměřic. Bylo 7:45, pod mrakem, jen zapršet, ale teplo. Po cyklostezce jsme projeli do Žernosek. Přívoz přes Labe byl zajímavým zpestřením, přepravili jsme se nadvakrát. Podle Milešovského potoka do Oparna. Na Lovoš jsme nevyjeli, hrozil déšť. Přes zapadlý Boreč na Košťálov se zříceninou. Sjeli jsme dolů do Třebenic a po silnici na Klapý. Poprchávalo, ale krátce a slabě. Vyjeli jsme na Hazmburk, zrovna bylo zas hezky, skoro opalovačka, výhled docela dobrý. Ztvrdli jsme tu dost dlouho. Pak jsme sjeli dolů do Libochovic, s krátkou prohlídkou zámku (zvenčí) a přilehlého parku s kolonií pávů, s dlouhou prohlídkou cukrárny (zevnitř). Podél Malé Ohře do Kostelce, přes Roudníček (chvilku sprchlo) do Mšených Lázní se zastávkou v lázeňské hospodě. Kousek podle kolejí a dál po silnici Martiněves, Straškov, Horní Beřkovice, Hořín a Mělník. Takže počasí nakonec docela vyšlo, těch pár kapek mi ani nepromočilo boty, únava žádná, nálada dobrá. Poznal jsem další zákoutí Českého Středohoří, hlavně různé cyklostezky a polní cesty, jejichž průjezdnost na kole není z mapy patrná. Ujel jsem 85km. | |||
| 18.4. | První pomoc je potřeba natrénovat a k tomu je nutný dobrovolník... | |||
| 21.4-1.5. MIKE | NA KOLE VŠEMI KONTINENTY - poslední etapy
Lucky a Michala. Z Vídně přes Bratislavu, pohostinné a krásné Malacky, pohostinnou Moravu (v Ratíškovicích nás vítalo víc lidí, než má vesnička obyvatel!), grandiózní uvítání v Kyjově, operativní a pohostinné Velké Hostěrádky, chladné Brno - nepříjemný průjezd v dopravní špičce nemá obdoby ani v Praze a přivítalo nás jen několik lidí, děti s koláčky v Tasově, Třebíč, pohostinná a atraktivní Třešť, beseda v pohostinném Pelhřimově v nedůstojné hospodě Střepina, vypočítavý Jindřichův Hradec, pěkným krajem k pěknému Písku, poslední noc v Berouně a stovky cyklistů zamířily do Prahy. ***dopsat | |||
| 7.5. MIKE | Kokořínsko na kole silnicí i terénem IX.ročník. Od mělnické vývěsky jsme jeli přes Velký Borek polními cestami, přes Chloumek a Liščí roklí do Lhotky. Tady jsme dostihli parní vlak, který jsme zaslechli a kouř za kopcem viděli už cestou. Popojeli jsme Kokořínským dolem a krásně vystoupali přes Kaninu do Mšena. Po malém občerstvení jsme jeli zajímavým úvozem se zbytky přírodního divadla, kolem švédského valu, pivovarskou cestou dolů k Vojtěchovu. Tady jsme potkali pamětnici, ukázala nám, kde stával pivovar. Vystoupali jsme Planým a Dobřeňským dolem. Po silnici jsme projeli Dobřeň směrem na Vidim, ale hned za Dobření jsme odbočili vlevo do Šemanovického dolu, kolem jeskynního bytu Rozbořenka a vystoupali po silnici vesnice Kokořín. Před Bosyní jsme ze silnice odbočili vlevo a sjeli k Harasovu. Po silnici na Lhotku, polňačkou do Hleďsebe a skončili jsme v bývalé železniční zastávce Jenichov. | |||
| 14.-15.5. MIKE | Ralsko a Ještěd Z Mělníka jsme převážně stoupali a stoupali po trase Vysoká, Vlkov, Bořejov, Luka, Pankrác, stanice ČD Bezděz, po tankové cestě kolem Hlínoviště a polními cestami necestami do Kuřivod. Zdejší hospoda nás nevstřebala, už tu parkovala jiná banda cyklistů a odcházejíce z hospody, silně remcali na dlouhou dobu obsluhy.  Z Kuřivod jsme jeli bývalým vojenským prostorem na severovýchod, pěkná asfaltka, plná cyklistů, až jsme se málem propletli. Pokračovali jsme údolím Zábrdky do Zábrdí, za vsí pak po polní cestě. Zaregistroval jsem vpravo na louce baterii včelích úlů a jedna bzučalka mě chvíli stíhala, ale ujel jsem. Někteří to štěstí neměli, jedno bodnutí do špičky jazyka bylo kupodivu bez následků, šišlání jsem připsal na vrub pivu, další bodnutí do nohy vytvořilo kulhavého jezdce, ale nejhorší bodnutí do tváře vyřadilo jezdkyni z nedělní etapy. Konečně silnice, konečně asfalt. Část výpravy odbočila zkratkou vlevo přes Kotel do Osečné. Silné jádro pokračovalo vpravo, přes Sobákov, Rozstání a Hoření Paseky. Na odbočce ke Křižanům jsme odbočili vpravo nahoru na lesní asfaltku a vystoupali na parkoviště pod Ještědskou vysílačkou. Začalo lehce mžít. U vysílače foukal studený vítr, vidět něco ale bylo. Zpátky po silnici to šlo rychle, přes Janův Důl do Osečné. Večer v baru Jadran rozdělil cyklisty na TV sledovače a zbytek. Vzhledem k absenci oběda jsme značně nervózně sledovali chaos při roznášení večeře. Spalo se dobře, v chatkách se topilo. Ráno jsme od rybíka vyjeli na jih, po pár stech metrech po cestě vlevo. Po dvou kilometrech vběhlo před jednu cyklistku malé dítě, ubrzdila to, ale loktem o asfalt. Odbočili jsme na jihozápad, krásnou lesní asfaltkou kolem Stohánku na Hvězdov. Přes letiště, napříč vsí Hradčany a po další super lesní asfaltce chvíli podél Ploučnice a do Provodína. Zahltili jsme hospůdku Dřevěnku, zase chaos při roznášení jídel. Nakonec jsme jedli všichni, i když málokdo to, co si objednal. Projeli jsme zadem do Zahrádek a přes Holany, terénem Dolským údolím a Čertovou roklí nahoru do Dřevčic. Schylovalo se k dešti, tak jsme jeli rychleji, přes Dubou a Střezivojice. Spustil se déšť a pršelo až do Vysoké. Některé projeté oblasti určitě ještě navštívím, na výlet s dětmi jsou ideální. | |||
| 21.5. | Praplečka Odhalení pomníku nejstaršího kola na světě v Bílovicích u Uherského Hradiště. Sice jsem se nezúčastnil, ale určitě někdy pojedu kolem s kolem. | |||
| 27.5. | Šílené vedro. Taxem si udělil mimořádnou dovolenou. Jediná dostatečně osvěžující činnost při 30ti stupňovém vedru je jízda na kole.
Nesmí se ale zastavit, to se člověk hned splaví. Taxem navštívil Hrádek, poobědval s rodiči v chládku a zpátky do Prahy. Ujel jsem 200km.  Graf
jízdy ukazuje náročnost akce. | |||
| 28.5. | Furt vedro. Tentokrát jsem nejel sám, ale s miminkem. Samozřejmě kočárek zapřáhnutý za kolem. Hradčany - Provodín - Máchovo jezero - Hradčany.
Rovinky po asfalkách borovými lesy v okolí Máchova jezera, kde jsme se řádně vymáchali. Oběd v hospůdce Dřevěnka, jako 15.5. Zpáteční cesta do Hradčan po silnici. S miminkem v závěsu ujeto 36km.  Graf
jízdy ukazuje pohodovost akce. | |||
| 5.6. | Pendolíno je italský rychlovlak. Technické řešení nic moc, chybí tomu taková ta jiskra, jakou mají Čeští konstruktéři. Například stěrače,
hrnou bordel doprostřed skla. Palubka je splácaná z různých přístrojů, kulaté, hranaté, všemožné typy displejů, popisy česky, anglicky, italsky,
nejednotná tlačítka, "co dům dal". Neobvyklá vlastnost je naklápění skříně v zatáčkách, a přitom stačí přidat do podvozku hydraulický válec.
| |||
| 10.-12.6. | Celostátní sraz cykloturistů
v Benešově u Semil. Organizace dobrá, bohužel moc cyklistů nepřijelo, asi quli hrozbě deště. Dostali jsme brožurku vhodných jednodenních okruhů. Místy se jelo po asfaltových polních cestách, a to z normální mapy prostě nevyčtete. S Luckou a Michalem jsme v sobotu projeli trasu Semily - Chuchelna - po polňačce Dlouhý - po silnici 282 Železný Brod. Tady jsme museli projít neskutečným jarmarkem, sotva jsme protlačili kola, hrůza, samá veteš, skořápkáři ještě nevymřeli, jaxem si myslel, ale přesunuli se okrádat prosté venkovany. Vystoupali jsme do Jílového, sjeli do hlubokého údolí Kamenice a opět se vydrali nahoru do Jesenného. Do Bozkova to bylo zase polňačkou. Pak až na kraj Spálova a doleva po uzounké asfaltce dolů do Semil a přes Benešov. Večer byla pěkná beseda s L+M, bylo plno, už je to asi patnáctá beseda, co jsem vyslechl, a pořád je to zajímavé, zase jsem se dozvěděl něco nového, přibyly další kamínky do mozaiky. V neděli jsme přjeli dřevěný most, vystoupali do Bystré (nad Jizerou, pochopitelně), Kundratice vpravo, Mříčná zůstala vlevo, Jilemnice. Hlavní silnici jsme přejeli směrem na Benecko, ale první vlevo jsme vystoupali na hřeben (Víchová vlevo dole, Křížlice vpravo), Roudnice, stočili jsme se přes Poniklou a sjeli zase až dolů k Jizeře. Chvíli jsme jeli proti proudu (po silnici, ne korytem) a u Nístějky vlevo a vyškrábali jsme se do Vysoké (nad Jizerou, pochopitelně). Pěkný sjezd, v Roztokách vlevo přes Helkovice, nahoře vpravo, kousek po hlavní a zas vlevo přes Škodějov a dolů na silnici k Jizeře. Dojíždíme do Benešova-Podolí k autu a už padají první kapky. Ale nezmokli jsme! | |||
| 18.6. | Téměř stejná trasa jako 28.5., jen návrat od Mácháče do Hradčan lesem po stejné trase. Jely všechny tři děti, ujeto 27km, což je pro
4letou Lucinku opravdu výkon. Viděli jsme: brouky, slepýše, housenku, daňky, koně a v miniZoo vedle hospody v Hradčanech mývala,
straku, morčata a opilce. | |||
| 19.6. | Dal jsem si sólo vyjížďku, bez plánu, bez mapy, kam mě oči nesly. Nesly mě přes Horní Počernice, po cyklostezce (opravdická, se střední dělící
čárou) do Klánovic, Úvaly, Horoušany, Jirny, tady se mi to nelíbilo, tak zpátky Horoušany, Nehvizdy, Mochov městem, po hlavní po větru Velenka,
Kersko oběd kachnička, Hradišťko, Sadská, Zvěřínek, Nymburk, Kostomlátky, Doubrava, Kostomlaty nL, Ostrá, Lysá nL, Přerov nL, Mochov městem,
Čelákovice, Nehvízdky, asfaltovou polňačkou Nehvizdy, hned z hlavní pryč na Mstětice, Zeleneč, Svémyslice, Dehtáry, Satalice. Furt samá rovina, prostě poLabí, takže místo do kopce a z kopce se tu jezdí proti větru a po větru, což je oproti kopcům velice nevýhodné, ánžto kopec se ani nehne, je to jistota, kdežto vítr se šikovně stočí a fouká většinou proti. 120km. | |||
| 23.-26.6. MIKE | Rakouské a Německé cyklostezky
| |||
| 9.-16.7. | Hawaj na Vysočině.
Rodinná dovolená na Vysočině v kempu Velkopařezitý.
Chatičky se sprchou. Příjemný personál. Velkopařezitý se jmenuje i velký koupací rybník, hned vedle kempu. První dva dny poprchávalo, ale muzeum betlémů v Třešti, Telč,  výlet parním úzkokolejným vláčkem z Jindřichova Hradce do Bystřice, to všechno by se v parnu těžko zvládalo.  V dalších horkých dnech jsme se na kolech zanořili do přilehlých lesů a po většinou asfaltových lesních silničkách jsme to tam řádně prošmejdili. Baruška se vozila ve vozíčku. Plno borůvek a potůčky, na kterých se dobře stavěly hráze. Hrad Roštejn. Zřícenina Štramberk. Hodně koupacích rybníků. V pátek večer přijeli Jarda a Míla Jelínkovi, koupání, táboráček. V noci dorazil i M1/3 s rodinou. | |||
| 22.-24.7. MIKE | Jeseníky. Cestu jsme začali v Dolní Lipce, kam jsme se dostali autem s cyklovlekem. Mžilo. Kdosi
přinesl dlouhovlasou paruku a tak náladu pozvedlo její postupné nasazování. Vyrazili jsme. Zvenčí jsme
obhlédli muzeum a bunkr u Prostřední Lipky, vyjeli jsme na Mariánský kopec nad Králíky ke klášteru. Mžilo protivně.
Další vršek - Svatá Trojice. Vršky tu obsadili svatí. Sjeli jsme do Malé Moravy a v hospodě u zastávky jsme pookřáli. A další vršek obsadily větrné elektrárny.  Přes městečka Hanušovice, Branná, Ostružná jsme dojeli do kempu Bobrovník před Jeseník. Pozdě večer ještě Mike uspořádal brífink. V sobotu jsme vyjeli na okružní cestu. Po silnici na Červenohorské sedlo, ze sedla pěší stezkou vlevo nahoru na Praděd. Mlha však znemožnila výhledy, jen na chvíli byla vidět horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně na kopci Mravenečník. Z Pradědu jsme sjeli po silnici přes Ovčárnu, kolem Karlovy Studánky. Ve Vidlech se někteří odpojili vlevo přímo zpátky do Jeseníku. Furt mžilo. Jeli jsme směrem na Vrbno, ale u hájovny Bílý Potok jsme odbočili vlevo po lesní cestě. Stoupání. Krása, konečně se zahřejeme. Nekonečné stoupání. Les. Potom dlouhý sjezd do Rejvízu. Nádherná krajina. V Rejvízské hospůdce jsme okoukli světoznámé židle s opěradly ve tvaru štamgastů.  Do kempu jsme se vrátili pěšinou od Lipové. V neděli jsme jeli na sever přes vesnice Vápenná s moderní cementárnou, přes Žulovou a Uhelnou do Javorníku. Hezké městečko. Téměř opuštěnou silničkou jsme vystoupali Rychlebskými horami přes ves Travná a sjeli do Polského Ladek-Zdroj. Ve Stronie-Slaskie se k nám připojil Polský cyklista a provedl nás cyklostezkami a silničkami podle Morawky až na Klodské sedlo. Zbylo už jen sjet dolů ke Starému Městu. | |||
| 26.7.-10.8. MIKE | Pyreneje na kole od Atlantiku ke Středozemnímu moři. ***dopsat | |||
| 29.8.-4.9. | Chorvatsko - rodinná dovolená je taky potřeba, tentokrát bez kola a u moře. Aby měla Barunka pohodlí, vyrazili
jsme autem v pátek po půlnoci. Není to nejlepší řešení pro řidiče. Sice na silnici nikdo, ale riziko usnutí veliké. Jeli jsme
přes Linec, Salzburg. Před tunelem byla dlouhá stojící kolona (později jsem se dozvěděl, že 8mi hodinová), naštěstí ten
kout Alp docela znám z cyklovýletů, takže jsme projeli bez problémů přes průsmyk. I další zácpy před Villachem jsme projeli
malebným údolím po staré silnici. Zato v Itálii jsem potlačil předtuchu o koloně před Palmanovou. Byla tam. Volný průjezd byl přes
Terst. Na směrovkách byla přemalovaná Yugoslavia na Slovenia. Průjezd Slovinskem byl přetížený a fronta před Chorvatskou
hranicí asi 10km a hodinové čekání. Náš betonový hotel socialistického stylu byl zdaleka viditelný. Bydleli jsme až úplně nahoře, s krásným výhledem na moře. Jídlo - švédské stoly, dobré. Betonové pláže, vstup do moře po žebříku z mola jako do bazénu byl hnusný. Další den jsme pak našli asi 20m písečné pláže, ale písek jsem měl pak všude. Pro miminka je písek bezpečnější, jinak bych se vrátil na beton. I Barunka se koupala.  Pro zpestření jsme si udělali půldenní výlet lodí s okýnkem ve dně, ale moc toho k vidění nebylo. Pár ježků, několik malých rybiček a tráva. Další výlet lodí byl celodenní, až únavný, s prohlídkou několika městeček. Pár výletů pěšky a večerní jízda plážovým vláčkem s nočním pěším návratem zhruba 8km. Zpátky jsme jeli přes Lublaň kvůli Postojanským jeskyním. Naprosto jedinečný a úžasný zážitek. Do jeskyní se vjíždí malým vláčkem, který se žene mezi barevnými krápníky úzkými chodbičkami i rozlehlými dómy jako v říši skřítků. | |||
| 10.9. | Zahradní slavnost ve Kbelích, jen tak. Chvílemi i mžilo. | |||
| 24.-25.9. | Netolice jsem tento víkend projezdil s Barunkou v kočárku a bylo krásně. | |||
| 28.-30.10. | Čundr
přes Novohradské Hory, na kole na těžko. | |||
| 12.-13.11. | Slavit narozeniny ve vyšším (tedy mém) věku mi připadá morbidní. To se mám radovat z toho, že jsem stařec? Slaví se přeci události
radostné a ze stárnutí já žádnou radost nemám. A tak jsem chtěl toto smutné výročí nechat letos (a další roky) bez povšimnutí. Ale povšimli si jiní. Svoje narozky hodlal oslavit (nebo radši odtruchlit) taky Pavel Škorpil a vznikla myšlenka společného truchlení. Odjeli jsme na Pavlovu rezidenci do Borotína, kde jsme hodlali zachlastat v kruhu rodinném.  Samozřejmě jsme si vzali kola. Chtěl jsem se jen tak zlehka projet, Pavel říkal, že nahoru na Monínec rozhodně nepojedeme. Bylo tak nějak sychravo. Nejdřív jsme obkoukli Borotínskou zříceninu hradu. Miminka s Helčou jsme pak vrátili do domečku a vyrazili ještě na kousek. K hrozně blízké hospodě. Hrozně blízká hospoda byla hrozně daleko. Vyjeli jsme na kopec nad Moníncem a zase sjeli skoro do Prčic. V hospůdce bylo útulno a teploučko, ale venku se zatím setmělo. Padla mlha. Mlíko. Poztráceli jsme se navzájem. Někteří ani neměli světlo, vyjeli jsme přece jen tak na kousíček. V domečku jsme rozjeli truchlení, i tanec byl. Někteří jedinci se vytratili. Našli si televizi a koukali na hokej, nebo fotbal to byl? Nechápu. Koukat se, jak si někdo jiný hraje s míčem, mi připadá pasivní a nesmyslné. A v televizi prý běží nějaký pořad, že jsou kamery někde v bytě a koukáte se, jak někdo jiný leží na pohovce! Reality show! To se radši budu dívat na svoje miminko, na svoji rodinu. Protože mám na co koukat. Někdo asi prostě musí sledovat klíčovou dírkou, jak si užívají jiní. Druhý den jsme si na Monínec vyjeli v jiné sestavě, tentokrát já s Baruškou a Helčou. Vytáhnout vozíček s Bárou na strmý Monínec byla fuška. Bez slezení z kola. Asfalt. Ale protlačit jí pak lesem přes kořeny do dalšího strmého kopce už byla pakárna, ale povedlo se. | |||
| 3.12. | Mělnický vánoční jarmark v místním muzeu a hlavně porada MIKE
o další sezóně. | |||
| 17.12. | Předvánoční procházka Prahou začala hned, jaxem vystrčil nos z domu. Několik set metrů na zastávku lokálky a poprvé jsem se svezl
na trati Kbely - Wilsoňák. Ze Satalic trať dost klesá do Vysočan, pak je zajímavý rozhled z viaduktu nad Balabenkou a už jsem pozoroval
výstavbu Nového Spojení, tedy i nové tunely pod Vítkovem. Na Wilsoňáku už byla skupinka cyklistů (bez kol) v čele s pořadatelem vycházky Jardou Jelínkem. Probrali jsme tarifní pásma DP včetně metra i ČD. Bylo to poměrně složité, MHD má asi 5 pásem a dvojpásmo, ČD taky, asi budu dál jezdit načerno. Koupili jsme nějaký kombinovaně skupinový speciální lístek se slevou pro čepice s bambulí a z Wilsoňáku jeli motoráčkem po Pražském Semmeringu do Jinonic. V hospůdce jsme počkali na zbytek výpravy a vyrazili do sněhové fujavice. Ulicí U opatrovny jsme vystoupali ke sv.Vavřinci a obešli jsme náhorní plošinu nad Novou Vsí a Prokopským údolím. Přeqapilo mě, že jsme potkávali i další lidi včetně jednoho cyklisty.  Husté sněžení ustalo a z Děvína se otevřely zajímavé výhledy na údolí. Jarda nám ukázal, kde bylo v Prokopáku koupaliště, kde kdysi sídlil poustevník Prokop, pak tu byl lom a probrali jsme i existenci tunelu z Hradu do podzemních prostor v místě bývalého lomu. Dalejským a Prokopským údolím vede taky naučná stezka z Řeporyj. Otevřel se i pohled s viadukty železničními, tramvajovým i silničním. Pokračovali jsme nad Vltavu s netypickými pohledy na Prahu. Začalo zas sněžit.  Romantický výhled rušil jen do dálky ostře zářící blb_board nad Nuselákem. To je ten světlý bod na panoramatické fotce, co vypadá jako kaz, kaz to je, ale ne fotky. Vpravo dole je podolský plavecký bazén. Slezli jsme dolů na Zlíchov a nabaštili se v hospůdce před Smíchovským nádražím. | |||
| 29.12.-1.1. | Borotín, konkrétně sídlo Pavla Škorpila bylo vybráno jako základna Silvestra 2005. Krajina kolem byla protkána
projetými běžeckými stopami, lyžovat se dalo i na Monínci, jediném sjezdařském areálu
s vleky ve Středních Čechách. Pavlovo. 
 Zleva Zdeněk Oplíštil, Pavel Škorpil, Šárka, Mára u Cunkova; napravo já cestou do Borotína. 
 Barunka a Kačenka; Barunka si čichla k pivu; veselo u stolu. |
FILABEL
