| | Novohradské Hory 2005
|
28.-30.10.2005
V pátek ráno jsem autem dojel do Borotína, připojil se k Pavlovi, Šárce, Fredovi a jeho kolegovi z práce a kolem poledne jsme byli
v Pohorské Vsi. Hned jsme hupli na kola a marně sháněli hospůdku.
Baronův Most, 14:15
Až v Baronově Mostě byla, a qalitní. Pohoří na Šumavě mě překvapilo novou výstavbou. Tak snad tahle příhraniční vesnička nezanikne.
Bylo trochu chladno, ale sluníčko svítilo a vítr nebyl. Docela pohoda. Jeli jsme lesní cestou podle hranic, Kapelníkův
rybník, u Joachimsthal vlevo na Stříbrný vrch a pak vlevo po asfaltce skryté pod listím k Huťskému rybníku.
asfaltkou po úpatí Stříbrného vrchu k Huťskému rybníku, 16:15
Za Žofínem jsme projeli podél potoka Černá k přehradě Zlatá Ktiš, ale na další průzkum už bylo pozdě a vrátili jsme se zpátky k Žofínu. Sjeli jsme
po silničce do Černého Údolí, tady se odpojila Šárka a vrátila do Pohorské Vsi.
Už za šera jsme zalezli do hospody v Hojné Vodě. Bylo teprve 18h, sice tma a zima, teplota klesla na 10oC, ale na spaní brzo.
Hospůdku jsme opustili krátce po 20h. Kousek jsme se vrátili ke Starým Hutím, Pavel odjel tmou za Šárkou, my zbylí tři odbočili po lesní cestě
vpravo do lesa pod Kraví horu, zalehli a usnuli.
ložnice v temném lese pod Kraví horou, 9:10
strop ložnice, 9:20
V sobotu jsme přejeli silnici k Dobré Vodě, kopec Vysoká jsme nechali po levé straně a obkroužili ho směrem k hranici. Přes rezervaci Hojná Voda
(stejnojmenná vesnička je za kopcem Vysoká) jsme úžasnou malebnou zapomenutou asfaltečkou klesli do údolí na konec vesničky Šejby.
rezervace Hojná Voda, 10:50
Dál lesem, téměř podle hranice. Cestiček je tu spousta, stálo by to za detailnější projetí. Krásné pohledy zpátky na kopec Vysoká a Kraví horu, sedlem mezi nimi
silnička na Dobrou Vodu.
Přes Veveří, Městský Mlýn jsme dorazili do Nových Hradů, do civilizace, na oběd.
Pak zpátky přes Městský Mlýn k hranici a po bývalé signálce podle hranice až do Českých Velenic - Gmundu, rozdělených při
zániku Rakouska - Uherska. Velenický hřbitov, jehož jižní zeď je současně hranicí s Rakouskem, bylo možné za bolševika
navštívit až po policejním výslechu.
Lesní cestou jsme přes Krabonoš dojeli do Nové Vsi, vyhlídli jsme si v lese pelíšek a jeli se zahřát do motorestu
u křižovatky. Silně se ochladilo. Silně jsme zachlastali. Všichni koukali na televizi na hokej. Fredův mladý kolega,
který asi nikdy nedostal přes držku, začal nahlas fandit druhému mužstvu, než zbytek hospody a pak zvolal, jsem pražák
a jsem na to hrdý. Kupodivu nikdo nehnul brvou, natož pravou paží. Možná to bylo i tím, že jsme se mezitím shovořili
se svéráznou místní figurkou u našeho stolu.
Když jsme se později vypotáceli do mrazivé tmy a na kolech zmizeli v lese, nikdo se ani neohlédl. Zavrtali jsme se
do spacáku a silně se vyspali.
V neděli ráno bylo slabě nad nulou a z vyhřátého spacáku se mi moc nechtělo. Dál jsme jeli Třeboňskou rovinou,
a to moc nezahřeje. Kopec, chci kopec! Ale lesy byly krásné. Našli jsme i násep bývalé úzkokolejky od Byňovského rybníku
na severovýchod. Objeli jsme Nové Hrady ze západu a projeli parkem Terezino údolí s umělým vodopádem.
Terezino údolí, 14:10
Byla tu i qalitní restaurace, pookřáli jsme, zahřáli se, poobědvali a poočkali na Pavla a Šárku, kteří se k nám zase
připojili a zbyteček zpáteční cesty jsme jeli spolu.
Kraví a Kuní horu jsme objeli po cestě Filipinka. Vystoupali jsme nad mraky zpátky do hor a slunce nám zahřálo duše.
Filipinka, síla slunce, 15:30.
Moje kolo.
FILABEL