Rakouské a Německé cyklostezky 2005

23.6.2005 Jak je všeobecně známo, čas odjezdu podle propozic je pouze orientační, hlavně že Avie vůbec přijede. Na místě srazu před Smíchovským nádražím jsme v určených 18:45 byli všichni (až na tu Avii) a tak jsme se odebrali do přilehlé hospůdky, jelikož postávání na ulici nás neuspokojuje. Michal s Avií dorazil před 20tou. Tomáš (Gumídek) zjistil píchlou duši a tak ještě lepil. Večeřeli jsme cestou u benzínky u Malčic, jelikož jíst v Předoticích je povrchní a obsluha nic moc. Dojeli jsme k ránu až k jezeru Chiemsee [kímzé] a trošku jsme spali. V Avii. Ti silně chrápající spali o mnoho lépe. 24.6.2005 V pátek ráno jsme ještě asi 5km popojeli a konečně sundali kola. Někteří hned naskákali do vody, čímž ztratili svoji identitu, neboť si smyli ochrannou bakteriální pachovou vrstvu. Byli jsme někde u Lambachu na severozápadní straně jezera. Začali jsme objíždět jezero po směru hodinových ručiček (pro ty mladší - hodinky dříve měly ručičky neboli rafičky a ty kroužily furt dokola a čas nešel přečíst rovnou jako čísla, nýbrž se určoval z postavení těch rafiček, které na čísla ukazovaly, navíc ta čísla tam většinou ani nebyla, což se učilo na základní škole). Jeli jsme po cyklostezce, většinou neasfaltové. Projeli jsme městečka Seebruck a Chieming. Bylo vedro a tak jsme zase vešli do jezera, tentokrát všichni. Vešli, protože hloubka začínala až po pár desítkách metrů chůze mělčinou po kotníky. Podle kanálu jsme dojeli k dálnici, podle ní do Ubersee a dál pěknou venkovskou krajinou podle řeky Tiroler-Ache. Zase koupačka. Jeli jsme po protipovodňové hrázi podle řeky na jih. První skupinka si nevšimla, že značená trasa přechází na druhý břeh a tak jsme na sebe jen mávali a dali si sraz na mostě v Marquartsteinu. Ale Gumídek zas píchnul a na mostě už nikdo nebyl. Čekali jsme ještě asi půl hodiny, přitom Gumídek píchnul potřetí. Vjeli jsme do kopců. Unterwossen, Obrewossen. Odbočka vpravo do malebného údolíčka lákala, ale jeli jsme přes Reit im Winkl. Ve vesničkách mají krásně malované totemy, jsou na nich pravděpodobně vyobrazena místní řemesla. V Kossenu jsme odbočili na chodníček podle řeky. Dál jsme pokračovali po značené cyklostezce. Krásné výhledy na protilehlý kopec s paraglaidisty. U jezera Walchsee jsme začli hledat Avii a našli jsme jí v kempu na západním břehu. Byla tam i první skupinka, na mostě v Marquartsteinu čekali jen 10 minut. Večerní koupačka v jezeře byla sqělá. Spánek pod širákem posílil nás i místní komáry. 25.6.2005 V sobotu jsme jeli okružní trasu, vyjeli jsme po asfaltové silničce severně od Walchsee. Kolem krásně. Stočili jsme se zpátky k hlavní silnici a podle ní kousíček do Niederndorfu. Po proudu Innu jsme jeli po hrázi až do Nussdorfu. Odtud podle říčky Steinbach údolíčkem nahoru přes Holzmann do Grainbachu. Ve stínu stromu před zahradní hospůdkou jsme nabírali vodu z pítka. foto mauer Vstoupit do hospůdky jsme asi tak 20 minut váhali. Až se první dva rozhoupali a za pár minut tam byli skoro všichni. Číšnice byla na místní poměry neobvyklá tím, že byla hezká. A hned se to vysvětlilo. Byla to Češka Janička. Teď už před hospodou nezůstal nikdo. foto míla Janička nám doporučila místní koupaliště a na dvě skupiny jsme tam zavítali všichni. V hospůdce jsme také vydatně pojedli a popili. Tatranky v brašničce na kole holt příjdou na řadu později. Pozn. Janička se později v Rakousku vdala a s manželem koupili penzion, kde mají Češi slevu S neplánovaným značným zpožděním jsme neradi opustili hospůdku a jeli přes Frasdorf, Aschau, Grassau, Marquartstein. V Sussenu jsem zase píchnul já. Dál jsme si místo údolí se silnicí, i když hrozil déšť, vybrali značně strmou silničku přes Achberg. Fakt kopec. Nakonec jsme se stejně octli na silnici, projeli tunelem a všichni jsme se fotili s kamenným medvědem na odpočívadle. Začalo se mračit silněji, v dálce zahřmělo. Ještě jsme se zastavili u dřevěného mostu před Kossenem, ale nervozita před deštěm stoupala. Roztrhali jsme se na několik skupinek a pospíchali do kempu. Nakonec nezmokl nikdo, ale během pár minut začalo dost silně pršet a byl hustej vichr. Qvečeru to trochu utichlo, ale fšude mokro a mžilo, taxme spali v Avii. 26.6.2005 V neděli ráno mžilo. Jet domů? Nebo ještě dát kolo? Rozhodla desátá. Déšť ustal. Sedli jsme na kola a jeli po krásné asfaltičce, která se zmenšovala a zmenšovala, až skončila u někoho na dvoře. Kozí zabahněnou stezkou jsme překonali údolíčko potůčku a dostali jsme se na silnici u Aschachu. Dál jsme jeli po asfaltové cyklostezce podle silnice, fakt super, přes Aschau. Odbočili jsme na úzkou silničku a podle místní železničky až do Prienu. Dojeli jsme až k jezeru, zrovna z promenády odjížděl parní vláček. Dál jsme jeli podle jezera. Cyklostezka většinou neasfaltová, ale s pevným povrchem. Místy fakt hezké, ale po hodině už se nám to rákosí a plachetničky a rákosí a plachetničky a rákosí a plachetničky začaly zajídat. Avii jsme našli a ještě jsme se vykoupali. Fakt dobrý.

FILABEL