Zážitky, akce, kamarádi   (můj milý deníčku...)
2003


Poznámky:
Odchylky od spisové češtiny jsou úmyslné, taxe nedif.
Aby tahle stránka nebyla moc dlouhá, je potřeba na rozsáhlejší článečky s obrázky odskočit. Což je lepší taky quli tomu, že se obrázky pořád nenačítají. Zážitky jsou řazené podle data, starší roky jsou přístupné z horní lišty.
Pár článků z akcí ještě chybí...
Honza Fi.


Co bylo v roce 2003:

1.1.	Říp Jelikož byla příznivá předpověď počasí, to je mráz a sníh, tedy žádné bláto a břečka na silnici, rozhodl jsem se zase se zúčastnit první novoroční cyklovyjížďky. Sraz a přípitek byl u Mělnické cykloprodejny OTTIS. Cestou bylo místy až -14oC, ale v autě to tak nevadí. Když jsem sedal na kolo, bylo už jen -10oC a po většinu dne se pak teplota držela na -8oC. Trasa na kopec byla jako v roce 2001. Nějak mi zamrzly páčky od přehazovačky a tak jsem musel jet celou cestu na stejný převod, ale moc to nevadilo. Pod Řípem se mi podařilo podřadit, část kopce jsem vyjel, ale nejprudší část jsem musel vytlačit, klouzalo to příliš. Na vršku bylo nezbytné focení a většina se pak bez zbytečného zdržování pustila dolů. Protože to na kole klouže přeci jen míň, než pěšky, sjel jsem to celé v sedle (sklon 28% viz foto p.Nešpora z  www.volny.cz/hora.rip). Dokončili jsme objezd Řípu. Hospoda ve Vražkově, doporučená MIKEm, byla zavřená, zato v Mnetěši jsme k čaji dostali vánoční cukroví. Vrátili jsme se přes Lužec a Vrbno, ujeto 45km.
18.1. TKDČ	pánská jízda ve Všešimech. Přijel jsem později, a taxem se nezúčastnil předkola v hospodě. A tak vím jen z vyprávění, jak chlapci dostali místo palačinek jen rakvičky s komentářem číšnice "ty se qám líp hodí". Bylo nás vosum a krásně jsme zachlastali. Nikdo to nepřehnal, jako kdysi já Kecy se vedly furt o tamtěch věcech. Taky jsme udělali jeden závěr, a sice že velká prsa jsou hnus. Šli jsme spát asi tak ve 2h, šel jsem si lehnout ven, bylo asi -3oC a nikdo tam nechrápal, spalo se sqěle.
1.-8.2.	Bedřichov - Hrabětice, chata Arnika, středisko Severák. Sníh sametový, teplota lehce pod nulou, občas sluníčko, občas sněžilo, fronty malé, chvílemi žádné, ceny mírné. Začlo mě bavit sjezdové lyžování.
10.3.	Den Tibetu. Tibet je od r.1950 okupován čínskými komunistickými zločinci.
16.3.	Mladá - bývalým vojenským prostorem na kole. Sraz byl v 8h v Lysé n/L, kam jsem se dostal potupně vlakem. Jel jsem s Jardou Janákem, Jitkou Liškovou i Kacovou a jaxe později ukázalo, i s Fredem, Milošem Reinwetterem a dalšími. Miloš ve vlaku (?) několikrát píchnul a tak po příjezdu do Lysé asi 3/4h lepil. Mezitím přijel vlak od Mělníka se zbytkem výpravy, především s vedoucím PéPem. I Michal 1/3 to stihnul. Celkem nás bylo 19. Teplota vzduchu 0oC, ale rychle se oteplovalo díky bezmračné obloze a ostrému slunci. Jeli jsme přes Milovice, krásnými lesními cestami přes Loučeň, Jabkenice, Ledce. Postupně jsme odkládali oblečení, počasí bylo super. V Žerčicích jsme měli najeto cca 49km a dali jsme si pozdní oběd. Domů jsme jeli už po skupinkách. Já jsem vyloučil vlak a ujel jsem 122km.
22.3.	Černokostelecko na kole. V noci mrzlo, ale když jsem ráno nasedal na kolo, tak bylo už slabě nad nulou. Sraz cyklistů byl v 9h na hřišti TJ Slavoj Hloubětín v Hloubětínské ulici. Jádro skupiny bylo podobné, jako před týdnem. Organizátor výletu nám prodal plánek trasy, ze kterého bylo patrné, že máme jet někam na východ. Plánek je ručně malovaný, kopie kolorované. Muselo to dát dost práce. Po porovnání s mapou jsme zjistili, kudy přibližně jet. Na plánku jsou i místa pro razítka z kontrolních míst, bez kterých údajně výlet nemá cenu. Na razítka jsme se vybodli a byl to krásný pocit rebelie, který náš výlet obohatil. Cílem naší cesty nebyly, jak by se zdálo z plánku, hřbitovy, kapličky a kostely, ale Černokostelecké lesy a čerstvý vzduch. Vyjeli jsme kolem Kyjského rybníka, poněkud freqentovanější Broumarskou, přes Štěrboholy a Dubeč. Odtud do Královic po cyklostezce - asfaltové polní cestě, kde se slunce snažilo a trochu se mu dařilo. Dál po místních silničkách přes Křenice, Březí, Babice, Mukařov. Tady jsme se rozhodli nahradit kousek trasy po Černokostelecké výpadovce cestou lesem po turistické značce. Jelikož většina turistů před námi jela na koni a rozdupaný terén byl zmrzlý, nebylo naše nadšení lesní cestou až tak veliké. I když tu bylo ještě zpestření v podobě padlého stromu přes cestu. Začali jsme hledat hospodu, ne quli razítku, ale teplé polévce. Teplota se totiž stále šmrdolila těsně nad nulou a to hlavně v lesních úsecích, kam sluníčko nemůže. Projeli jsme Louňovice, kolem Vyžlovského rybníka, přes hráz a do Jevan. Konečně jsme našli otevřenou hospodu, kterou jsme kapacitně vyplnili na doraz. Když jsme odlišili personál od podroušených hostů, snědli jsme všecho, co měli, a bylo to dobré a levné. V Kostelci n. Čer. Lesy jsme okoukli hrad, nebo co to bylo (takový kostelec bych řekl), je tu krásný výhled do kraje. Sjeli jsme dolů do údolí potoka Šembera a jeli údolím směrem na Český Brod, ale pak přes Vrátkov, Tismice, Přišimasy a Škvorec, Dobročovice, Sibřinu a Koloděje. Z Běchovic do Dolních Počernic to nešlo jinak, než po Českobrodské výpadovce. Pak zastrčenou silničkou přes Hostavice a skončili jsme v hospodě na břehu Kyjského rybníka. Najel jsem 92km.
23.3.	Mára byl na pár dní fPraze a uspořádal maškarní besídku o Blízkém Východě. Ovšem masku mělo jen pár jedinců, ostatním to zřejmě nestálo za to vymanit se alespoň na jeden večer z povrchnosti fšedního dne.
29.3.	Promítání nesestříhaných zážitků z cyklocest. Bylo nás pět a vydrželi jsme jen do půlnoci, vlastně do 1h letního času. A tak jsme se stihli i vyspat.
30.3.	Pražský Parkový Okruh Vzbudil jsem se asi v půl osmé, spolknul na lačno dávku Colafitu a šel jsem dělat snídani - všichni už byli vzhůru. Před devátou jsem kouknul z okna. Ulicí se řinuly proudy cyklistů, epicentrum náš dům. Ještě chvilka zdržení, po mobilu jsem vysvětloval jednomu cestu k nám, domnívaje se, že přijede na kole, takže po silnici. Přišel. Bylo nás neuvěřitelných 28. Projeli jsme kolem retenční nádrže a přes pole rovnou k Státnímu Archívu, přes l obloukovou lávku nad dálnicí a po hraně Roztylského protihlukového valu. Bohužel rozhled na Prahu halil opar. V Michelském lese jsme obhlédli torzo bývalé železniční tratě, jeli jsme kolem růžového Krčského zámečku, cyklostezkou podle hřišť u Kunratického potoka a přes Barrandovský most. V Prokopském údolí jsme viděli místní zvláštnost, tři mosty nad sebou, ten nejvyšší patří železniční trati Smíchov-Zličín (Pražský Semmering), pod ním je trať do Řeporyjí, pak silnice a dole potok. Zajeli jsme i k jezírku a prolezli tunelem bývalé úzkokolejky. Vyjeli jsme nahoru do Jinonic a lesem přes Cibulku. Na Vidouli bylo několik defektů. Pak kolem Homolky, Ladronka, Hvězda, Šárka. Konečně jsme na chvíli uvízli v hospodě. Dojeli jsme k Vltavě a kolem bývalé čističky, dnes ekomuzeum, do Stromovky. Do bývalé Stromovky. Teď je tu jen zaschlé bláto, prach a špína. Tady se několik lidí odpojilo směrem k metru, za lávkou přes Vltavu se rozloučila Mělnická sekce. Zbytek nás jel po pravém břehu Vltavy, pak podle Rokytky, ulicí U Elektry, přes Hrdlořezy, tady už parky nejsou, Malešice a Záběhlice. Do Hekrovy jsme se vrátili čtyři, ujeto 63km.
12.4.	Pražský Parkový Okruh jsem si projel ještě jednou, tentokrát ve dvou se zakončením ve Kbelích.
15.-18.4.	Interkamera
17.4.	Sláva kolu Jak ten čas letí! Měl jsem dojem, že jsem byl s autem na technické kontrole loni v létě. Ale pohled do techničáku mě šokoval. Bylo to v létě, ale roku 2000. Nevadí, bylo hezky, taxem vyrazil na kole. Kolona aut z Pankráce k Muzeu mě tentokrát nevadila, z Jižního Města jsem byl u Muzea za 28minut. Včetně zastávek. Druhý bod služební cesty byla Flora. Místo k parkování kola jsem našel hned, a to přímo před bankou. Třetím cílem byla Poděbradská. Rozkopaná a uzavřená křižovatka Harfa mě potěšila, protože mě separovala od aut. A na cestě zpátky domů jsem hravě projel pro strženou trolej uzařeným podjezdem u Mitasky. Celkem 30km za 1h 33min. Autem by to bylo na půl dne.
19.4.	Albatros 498.022 vezl parní expres z Bráníka na Křivoklát. Jeli jsme přes Vršovice, Smíchov, úvratí Beroun (tady se přehodila lokomotiva na druhý konec vlaku), Křivoklát. A zpátky.
26.4. MIKE	Kokořínsko silnicí i terénem VII. ročník. Spolupořádá Správa CHKO Kokořínsko. Odjezd v 9h od vývěsky Mike v centru Mělníka v Ostruhové ulici. Letošní trasa má cca 55 km a je zaměřenou na oblast Liběchovska, Tupadel a Vidimi, na které bude 7 zastavení na zajímavých místech (mj. přírodní parky a rezervace) s výkladem vedoucího Správy CHKO Kokořínsko Ing. L. Pořízka. TRASA: Mělník - Vehlovice - zadem přes farmu Liběchov - přes Boží vodu Želízy - nahoru do lesa - Harfenice - Had - Tupadly - Hluboký důl - Vidimský důl - Osinalice - Uhlířským dolem Střezivojice - Dobřeň - odbočka na Šemanovice - Sitné - studánky u Nových Tupadel - H. Zimoř - Chodeč - Strážnice - Chloumek - Mělník. Zde zakončení U Beníšků. Drobné operativní změny možné! MÍSTA S VÝKLADEM: 1) Vehlovice u hřbitova - rozhled, přírodní park Rymáň, upozornění na dnes rozebranou farmu 2) Želízy - PR Mokřady horní Liběchovky a 300 m dlouhá malá naučná stezka 3) Harfenice - obecně o CHKO Kokořínsko a hlavně o lesích a hospodaření v nich 4) Osinalice - u "koupaliště" proti hřebčínu povídání o obojživelnících 5) Střezivojice - architektura vesnic + možné občerstvení (nebo hospoda v Dobřeni či Šemanovicích) 6) Sitné - zastavení u památného stromu 7) Studánky u Nových Tupadel - odbočení 200 m ze silnice, povídání o vodních zdrojích ***doplnit
3.5. MIKE	Mělnicko od nejnižšího k nejvyššímu bodu. Trasu Liběchov-Vrátenka vytyčil L. Hovorka. ***dopsat
17.5. TKDČ	Dobříš Jirka Černý zorganizoval projíždku okolím Dobříše. Moc to tam skoro vůbec neznám, taxem se dost nadchnul. Uvažoval jsem o cestě na kole už z Prahy, je to jen 50km, ale předpověd počasí na odpoledne a nedostatek času mě odradily. Sraz byl v 9:30 ve Staré Huti. Přijel jsem dost těsně před půl, bál jsem se, že jsem zas poslední, ale byl jsem první, což taky není příjemný pocit, znejistěl jsem, jestli jsem v tom správném časoprostoru. Posléze přijel organizátor a jaxe ukázalo, byl tu prvně. A objevovali se další. Trošku mě otrávilo, když jsem viděl, kdo pojede, ale do večera to přešlo. Vyjeli jsme po žluté lesem na Královu stolici, Mokrovrata, kousek po silnici směrem na Nový Knín, u rybníčku před lesem doprava po lesní cestě. Sjeli jsme ke Kocábě a chatovou osadou strmě nahoru. Vystoupali jsme ke kraji lesa, křížení se žlutou. Tady to vzdala Jitka. I když při tolika lidech se jede celkem pomalu, je to únavné, popojet pár kiláků, zastavit, pokecat, počkat na všechny opozdilce a pak znova rozhýbávat mezitím ztuhlé tělo. Jeli jsme lesem a bylo krásně. Překřížili jsme modrou. Na lesní křiižovatce jsme měli uhnout vlevo, ale přímo byla cesta rozježděná a hnusná, taxme tam jeli. U rybníčku jsme narazili na cyklodědu s flaškou piva, ten nás nasměroval správně. I když správně to bylo fšude, jelikož hezky. Po zelené to byl velký kus, za Slovanskou Lhotou údolím Hubenovského potoka až ke Skalici. Některým vyhládlo, ale otevřená hospoda nikde. Ze Skalice po silničce do Ouběnic a zkratkou do Višnové. Je to větší ves, snad středisková, a tak tu mají hospodu. Místní personál se tvářil vyděšeně a tak se Petr Cerha hned vhrnul do kuchyně se slovy "jsem vyučený kuchař". Rekognoskací terénu objevil tlačenku, nakládaný hermelín, klobásu a zelenou koprovku. Dal jsem si tu klobásu, byla ale příšerně mastná, tekla z ní taková nažloutlá břečka, až se mi obracel žaludek. Neobrátil. Po špatném obědě jsme vyrazili na zpáteční cestu. Do Chaloupek po modré, pak jsme uhnuli vpravo a lesními cestami na silničku od Skalice, kousek po ní a lesní cestou na červenou značku. Po ní zpátky až do Staré Hutě. graf   Najeto 48.5km, čas jízdy 3:13, čas celkem 6:20.
27.5.-1.6. MIKE	Rakouské cyklostezky Inntal, Salzachtal - návštěva Zillertalu, Krimmlu. ***dopsat
5.6.	Robinson - divadlo bratří Formanů, na lodi v Podbabě.
7.6.	Železný Pidimuž, VIII ročník. Furt se hledá majitel přilby a rukavic, šusťákové bundy a plaveckých brýlí, vše u Magdy.
18.-22.6. MIKE	Alpské průsmyky "malé kolo" z Innsbrucku do Itálie a zpět. 3x nad 2000m - Kühtai, Timmelsjoch, Penserjoch. ***dopsat
26.6.	Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem Kostelec nad Labem, derniéra. Povedlo se.
28.-29.6.	Modrava, Antýgl Prozkoumán celý Vchynicko-Tetovský plavební kanál, Tříjezerní slať, Prášilské jezero, Vydra. Průzkumníci: já, Lucie, Helena Výsledek: na kole sjízdné (vyjma Antýgl-Čeňkova Pila, kam je vjezd povolen pouze na invalidním vozíku) Ztráty: žádné
5.7. TKDČ	Klokočná, Voděradské bučiny. Cyklovýlet z Grégrštejna u příležitosti návštěvy Marka fPraze. Ale ani Mirek Grégr ani Marek Gaspík se nezúčastnili :-(( a tak nás jelo jen 6. Při startu jemně mžilo, ale jen pár minut. Klokočná nezklamala, jídlo prvotřídní. Trasu vybral Ríša Nosek, ale Vláďa Holub mu do toho pořád kecal. Ujeli jsme 32km. Podvečerního tlachání na Grégrštejně se už zúčastnilo podstatně víc lidí, i když bylo nutné ujít od auta k altánku dobrých 100m.
19.7.	30tiny u Šarochů, prasátko, tanečky.
12.-19.7.	Beskydy Sobota. Příjezd do penzionu U přehrady. Večeři jsme stihli se zpožděním. Neděle. Oťukávání okolí. Na hráz přehrady se nesmí, je v ní pitná voda. Kousek jsme zašli do lesa, ale zahání nás déšť. Odpoledne podle mapy jednoduchý cyklovýlet po asfaltové silničce po žluté značce kolem přehrady. V terénu zjišťujeme, že v tloušťce žluté se schovalo poměrně dost vrstevnic (barvy béžové), a tak cesta nesleduje hladinu, kterou však vidíme v leteckém pohledu. Slabě poprchává. Před večeří hrajeme minigolf. Večer jsem vyhrábl z vlasů velké klíště, nezakouslé. Pondělí. Odpoledne První údolí - Slavíč. Po 2km dřevěný domeček, snad autobusová čekárnička, ale projel by tu maximálně mikrobus nebo nanobus. V čekárničce překvapivě lyžařská bota. V botě ptačí hnízdo. Ve hnízdě ptáčci. O kousek dál hospodářství s kompletním zvěřincem. Je to mírně do kopce. Borůvky. Je to hodně do kopce. Krásná asfaltová silnička, krásné lesy, dobře se jede. Večer jsem na vnitřní straně trika našel další velké klíště. Nešlo vyklepat, ani odcvrnknout. Drželo se jako klíště. Úterý. Dopolední koupání v bazénu. Je vedro. Odpoledne pěšky na kopec Kyčera, po žluté dolů do Morávky a po modré do penzionu. Žádné klíště. Středa. Dopolední cyklovyjížďka tentokrát do údolí, Morávka. Viděli jsme tmavohnědou ovci. Tři klíšťata, mrňavý, zahryzlý. Kudy jsem to lez? Čtvrtek. Dopoledne Druhé údolí - Úspolka. Osvěžení u potoka, jsou tu krásné šutry. Blíží se poledne a tak otáčíme kola zpátky. Po obědě se do údolí vracíme a stoupáme po skvělé silničce do kopců, kde není tak úmorné vedro. Před kolem mi přeběhl jelen, parohy dost košaté, docela jsem se bál. Modrá značka uhybá do lesa a po pár kilometrech mizí i asfalt. Jedeme pár kilometrů blátem, kvůli těžbě dřeva. Je odsud krásný pohled na přehradní jezero. Kvůli defektu přijíždíme pozdě na večeři. Pátek. Dopoledne prší a tak jediná vhodná činnost je koupání. Po překonání předsudků zjišťujeme, že koupání v deští je úžasné. Ping-ponk je naštěstí pod střechou. Odpoledne se jedeme podívat k přehradě Souš.
27.7.	Ještěd Pavel Š, Luboš U, Jitka L a já jsme vyjeli vlakem do Liberce a zpátky na kole. Nahoru na Ještěd, Světlá pod Ještědem, Janův důl, Osečná, Ralsko, Bezděz, Nosálov, Hostín, Byšice.
8.-11.8.	Stelvio 6x nad 2000m za 4 dny, supercyklovýlet, ***podrobnosti pozdějc, zatím obrázek horní poloviny silničky na průsmyk Stelvio. Stelvio webcam
16.-23.8.	Brdy
23.8.	Koněpruské jeskyně
10.-20.9. MIKE	Alpské průsmyky "velké kolo". ***dopsat
21.9.	ZOO Byl jsem se podívat na slony, žirafy a tučňáky. S dětma.
27.9.	Martin Mašek slavil narozeniny, velkošou v šapitó u obory Hvězda.
4.-5.10.	Lobendava Velice příjemný víkend s dětmi u Luboše v chaloupce na severu. Chvílemi trošku mžilo, ale našli jsme pár hub a byla smaženice.
18.10. MIKE	Houska Cykloturistická vyjížďka na Kokořínsko. Sraz byl tradičně u vývěsky MIKE v centru Mělníka na rohu ul. Ostruhové a Legionářů v 9h. Přes mrazivé ráno přijelo přes 50 cyklistů. Pro zahřátí Michal přinesl slivovici a ještě nějakou flašku, potom quli pořízení qalitní fotografie davu účastníků lezl po fásádě protějšího domu. Vysvitlo sluníčko (a pak že alkohol nepomáhá). Letos se jelo do Lhotky po polní cestě přes Bílé břehy. Nechyběla návštěva skalního bytu. Smůlu měl opět PePe, zhroutilo se mu kolo. V Kokořínském dole zas někomu bouchly saze a několik kilometrů jsme do mírného kopečka svištěli 32km/h. Pak nějaký borec vepředu vláčku zrychlil na 40km/h a to už se můj vagónek odpojil. Ale borec nevydržel dlouho a tak jsem se po chvíli zase připojil. Pěkné zahřátí. Na Housce bylo hodně lidí, přilákalo je super počasí. Odjížděli jsme po skupinkách. Další cíl byla hospůdka v Nosálově. Nechtělo se mi terénem přes Vrátenskou horu. Mapu jsem neměl. Jel jsem po silničce směrem na Žďár. Přímo přede mnou se tyčil Bezděz. Musím uhnout doprava! Ale odbočovaly jen polní cesty a odbočka na Vojetín byla označená jako slepá. To ne, tyhle cesty určitě v tomhle skalnatém kraji končí někde v rokli pod převisem a nosit kolo po skále se mi nechtělo. Konečně ve vesničce Kruh asfaltová odbočka. Bez označení, ale asfaltová, ta bude určitě snad průjezdná. No, asfalt končil pár metrů za vsí. Ale cesta dál vypadala pěkně. Kousek. A byla vyspravena cihelnou drtí, neklamný to atribut soukromé cesty, končící u nejbližšího statku. Stále jsem nedbal a jel, vlastně jsme byli dva, za mnou jel důvěřivě ještě jeden chlapec. Od posledního statku pokračovaly jen neznatelné stopy v trávě. Tak vidíš, tudy se jezdí, říkal jsem až ke kraji louky. Jezdilo se totiž na kraj louky. Přes louku jsme ještě přejeli. Ale pak jsme museli kolo snést skalnatou pěšinkou dolů k silnici. Hodně dolů. Následoval poměrně nepříjemný dlouhý stoupák do Nosálova, protože hlad. Po zaslouženém obědě jsme se bujaře (protože pivo) přeunuli zpátky do Mělníka, do hospůdky k Beníškům.
1.11.	Promítání Turecka u Freda
2.11.	Natáčení dalšího filmu, tentokrát u Vltavy. Přišli i potápěči.
4.11.	Promítání Alpských zážitků u Pavla Škorpila. Nějak nám zatajil, že měl i narozeniny.
15.11.	Ňam u Heši.
22.11. MIKE	Sraz cyklistů, ve vinném sklepě mělnického muzea se promítaly filmy o Kokořínsku, kousek Korsiky a celkový sestřih cykloakcí 2003 (můj). Betaverze plánu akcí na 2004.
7.12.	Natáčení na parníku se studiem MM.
23.12. TKDČ	Parník je chabá náhrada tradiční předvánoční procházky Prahou. Venku tma, nečinně sedíte, přes zrcadlící se okna stěží vidíte pár světýlek venku, spíš ale nějaké tlachající důchodce. Jé, vždyť jsme to my!
26.12. TKDČ	Výstava fotek v galerii Fričovka je akce TKDČ, která léty neupadla, ánžto spočívá v pasívním prohlížení fotek, rozvalení se na pohovce a tlachání. Kde jsou Mikulášové, TřiKrálové, velikonoce.........Kde je Bimbas, Macháček a Puntíky....?
31.12.	Šemanovice Konec roku byl cyklisticky poměrně slabý. Jen Houska. Pak samá práce. Alespoň že Silvestr je docela povedl. Byl jsem v chaloupce v Šemanovicích. Zábavu jsem rozproudil Macháčkem, pravidla hry: Připraví se malinký (0,01l) panáček a nějaký alkohol. Háže se dvěma kostkama. Body se přečtou počínaje vyšším číslem. Například 34, nikoliv 43. Nejnižší hodnota je 31, pak 32, 41, 42, 43, 51, 52, 53, 54, 61, 62, 63, 64, 65. Stejná hozená čísla mají pojmenování Indián. Takže po 65 následuje 11 (jeden Indián), 22, 33, 44, 55, 66 (šest Indiánů). Nejvyšší hodnotu má hod 21 - Macháček. Hráč A hodí kostky, podívá se na ně, ale a neukazuje je. Musí totiž nahlásit stejně nebo víc než předchozí. Nahlásí následujícímu hráči B skutečnou nebo vymyšlenou hodnotu. Následující hráč B řekne "věřím" nebo "nevěřím". Jestliže hráč B věřil, bere si kostky a pokračuje ve hře. Jestliže nevěřil, hráč A kostky odkryje. Pokud je skutečně hozená hodnota stejná nebo vyšší než nahlášená, pije hráč B. Jestliže je skutečně hozená hodnota menší, pije hráč A. Další kolo hry pak začne hráč B. K ránu jsem se trochu prošel po vsi, našel jsem směrovky na nostalgickou myš, ale bylo zavřeno.

V roce 2003 jsem na kole ujel jen 3193 km. Několik statistických údajů.

Poznámka: Cyklotrasou se rozumí trasa jízdy cyklisty, tedy pomyslná čára, spojující počátek a konec cesty na kole, ať už služební či výletní. Body na této čáře se nazývají hospody. Cyklotrasu máme v paměti a mohou nám pomoci směrovky, mapa a domorodci.
Cyklostezkou se rozumí pruh zemského zpevněného povrchu, který je vyhrazen dopravní značkou "Stezka pro cyklisty", nebo je jinak znemožněn vjezd aut a tudíž jakákoliv diskuse o tomto pojmu, zákonem vymezeném, je bezpředmětná.
Z toho jasně plyne, že cyklotrasa může vést po cyklostezce, po silnici, přes louku i jinudy. "Budování" cyklotrasy je namalování čáry na mapě, popřípadě přitlučení směrovek na stromy. Budování cyklostezky je vyasfaltování chodníčku, stavba mostů a podjezdů, výhradně pro cyklisty.
Charakteristika a parametry cyklistických komunikací.
Nejstarší cyklostezka, kterou pamatuju, to už je asi 30let, vedla přes most přes Berounku v Lahovicích, chodník tu byl výškově rozdělen na pruh pro chodce a pruh pro cyklisty, označený značkou. Rozdělení zaniklo při opravě mostu v roce 2002. Značky a navazující stezka tu už nejsou podstatně déle.


Kalimero - moje fotka z dětských let, přilba odložena.

Japonské Kalimerky, vyfotili Lucka s Michalem.

FILABEL