| Ekim: (říjen) | 1-inci hafta sonu Všeobecné veselí a radost, které do Turecka vnesli přiletivší Magda, Fred a Pavel hodlám přetavit do objevitelského prožitku. Začínám banálně - zdoláním depresivních hor a planin (včetně bivakování) kolem Erzurumu (Ten je prý nejkrásnějším městem Východní Anatolie s přehršlí turecých památek v čele s Medresou Dvou Minaretů. Založen před 6tis. léty.). Návštěva rozvalin arménského hlavního města Ani s kdysi tisíci kostely je zajímavější, stejně, jako procedura povolení vstupu od polního četnictva v chudém a nehostinném (Urarťany založeným a Rusy ještě nedávno okupovaném) Karsu. Vydatně leje. Před 18 lety jsem z kostelů koukal na sovětské pohraničníky, nyní na ermenistánské. U jezera Çildir začíná silnice vést již kolem gürcistánských hranic. Míjím hrady Oltu, Şeytan (Ďábel) a Ardahan a odměnou je downhill z 2300m až k řece Čoruh, která je jedna z nejlepších na světě na rafting. Nadlidské úsilí nalézt arménské kláštery je korunováno jen průměrným úspěchem - ztekli jsme jen Opizu a nebejt nočního zachlastání čaje u velitele polního četnictva, padnul by i Šatberdi. Do hradu Ardanuçe nelezem, zato do Pekelné soutěsky vedle ano. Pozdě večer rozbíjíme stan na černomořském pobřeží u Arhavi. Patříme směrem ke Krymu a pijeme Fredův instantní rum. Nezapomenutelným zážitkem ale asi navždy bude alpinistiký zážitek v Kaçkarských horách. Při zde naprosto neobvyklém počasí bez mráčku vystoupáme na yaylu Yukari Kavrun (as 2,5tis. m n.m.) a zakloněni koukáme na velehory s čerstvým popraškem sněhu. Znavené údy nejprve vymácháme v termách Ayder a na noc skončíme v rodině čajového a kiwového velkoplantážníka z Şirinköy (Šmoulov) v provincii Rize. Čas kvačí, proto pílíme do Elboše. Prorvat Antitaurus z Dereli do Şebinkarahisaru nebylo zas až tak jednoduché, ale krátké noční ožužlání rybičkama (žerou kožní neduhy v termálních pramenech) u Kangalu už šlo úplně samo.  Fred, Magda, Pavel v Kačkarských horách |
| 12.Ekim | Pazar Podzimní klidná neděle po sezóně v Rovinné Kilikii. Hrad Tokmar (Castellum Novum) se tyčí na skalním ostrohu nad údolím Palai zakončeným romanticky zapomenutou pláží a hrdě přehlíží naplaveniny delty Calycadnu. Pevnost z kyklopského zdiva založená byzantinci jako část řetězece pobřežních pevností přešla později do arménských rukou a nakonec ji roku 1210 obsadili rytíři řádu sv.Jana. K chetitskému reliéfu v zapadlé vísce Sirkeli se probojovávám nejprve mistními domkáři šutrem zabarikádovanou příjezdovou cestou a poté trnitými keři na břehu Ceyhanu. Ještě že mám průvodce - hradláře z nedalekého železničního strážního domku. Reliéf nechal vytesat r.1315p.n.l. král Muvattali, když tudy táhnul se 17 tisíci vojáky a 4500 válečnými vozy do Egypta na Ramsese II. (kterého porazil ve známé bitvě u Kadéše). Přepadá mě ale pocit zmaru, protože kamennému králi s obřadním rouchem, zakulacenou kápí, špičatými střevíci a berlou někdo čerstvě urazil kus obličeje. |
| 28.-29.Ekim | Cumhuriyet Bayrami znamená státní svátek. My ho máme 28. a Turci 29.Ekima. Vítaným zpestřením plytkého montérského přežívání v horách je tradiční recepce na našem velvyslanectví v hlavním městě, na kterou pílím naloživ říčanské novomanžele MG+MG do letadla na závěr našeho extraordinérního setkání v mém druhém domově El BOšském.  Večer se vydařil. Dámy zleva na fotce jsou manželka jeho excelence v moravském kroji a dále moje nová ekonomka a sekretářka. Za ranního kuropění muezínů (začal nám postní měsíc Ramazán) razím zpět na východ, ale nemohu nenavštívit Alacahöyük. Je to totiž jedno z nejunikátnějších archeologikých nalezišť z doby bronzové (nalezl se tam už ale i železný nůž!). Vykopávkám (nejstarší jsou z r.2600 p.n.l.) dominuje Lví brána s patrným egypským vlivem a zbytky mnoha paláců a dalších staveb. Trochu nejistím, protože sněží a lvi začínají mít bílé čepice a silnice taky. Co se týče sněhu, tak ale spolehlivě nezklame "náš" průsmyk Dokuzdolanbaç: Zasněžená romance, letní gumy, desítka zabržděných tiráků se nekontrolovatelně sune po ledovce do údolí a druhá desítka už tam spadla. Grejdry, policajti a sanitky. Všichni se cpou do protisměru. Já taky a vyplácí se mi to - míjím šílenou kolonu a v pohodě sestupuji do Elbistánské planiny - matky. |
| 9.Kasim (listopad) | Pazar To snad není pravda. Starověkou Caesarejí (Kayseri) jsem projel mockrát, ale že je pár km na východ vedle ní čarokrásný Tavlusun, jsem nevěděl. Dlouhé hodiny klábosení po východoanatolských čajovnách mě navedly do tohoto ještě před pár desetiletími částečně arménského, částečně řeckého městyse v malebném údolí nad přítokem řeky Bünyan. Kostely (ten arménský má krásnou střechu ze skládaných kamenných desek) a kláštery těchto národů se rozpadají a prorůstají tureckými chatrčeni, chlívky a keři. Co se tu asi ve 20.letech při přesídlování různých etnik asi odehrávalo? |
| Şeker Bayrami na konci postního měsíce Ramazána za lunárního měsíce Kasima
Dávný sen vidět třetí největší středomořský ostrov, kde se Afrodité zrodila z mořské pěny jsem si splnil. Jako správný Turek jsem ovšem zavítal na sever do Kuzey Kibris Türk Cumhuriyeti,
rozkládající se 60 mil od Sýrie, 250 od Egypta a 40 od Turecka a který naši obsadili na obranu našich zájmů před 24 léty. Skoro stejný zážitek, jako jízda vznášedlem Fergün z Taşucu do Girne (Kyrenia) bylo postupné odírání cestovatelů daněmi, taxami a poplatky tureckými a kyperskými autoritami, ale tím si netřeba kazit náladu. Osídlení je zde již od doby před 9 tisíci léty. Asyřany vystřídali Babylónci, Peršané, egyptští faraónové a na počátku letopočtu Římané. Richard Lví Srdce tu měl oporu při 3.Křížové výpravě, ten však ostrov prodal starému francouzskému rodu Lusignanů, dokud jej nedobyli Benátčané. Po nájezdech arabských pirátů padl do rukou Ottomanů a než se stal nezávislým, byl anglickou kolonií. Prolézám Benátskou pevnost v Kyrénii, kde se řetězem zavíral vstup do přístavu a muzeum s nejstarším vrakem obchodní lodi na světě. Kargo (amfory a mlýnské kameny ze Samosu) je k vidění v původním stavu! Po rychlém přesunu (jezdí se tu vlevo - hrůza) do Gazi Magusy (Famagusta) ulehám v silně ojetém, leč cenově lákavém penzionu. Komáry eliminuji výparnými tabletami, chrápání majitele za překližkovou stěnou choulením se pod špinavou dekou. Benátská pevnost s Othellovou věží, mocnými hradbami a gotickým chrámem přestavěným na mešitu, je úchvatná, ale žebro skopce v Desdemonině taverně ještě úchvatnější. Brzo ráno mě vyklápí taxík v úžasných a zachovalých památkách Salamis (antické divadlo pro 15tis. diváků, agora, gymnázium, lázně, byzantská bazilika, Diův chrám, ikona Sv. Barnabáše a latríny pro 44 osob). Ještě nádhernější jsou nekonečné žluté pláže s průzračnou teplou vodou, kde se i teď v Kasimu dá vyvalovat libodlouho a kde se flákají Karety Karety. Jdu několik km po pláži, dokud nenarazím na vojenskou hlídku, která je ovšem z Kahramanmaraşe, takže se incident zvrhne na klábosení dvou krajanů. A už to zase rvu dolmušem okolo gotického kláštera Bellapais. Než se setmí stíhám ještě taxíkem monastýr Sv. Hilarióna a hrad Kantaru a závěr dne patří flákání v maríně a po tavernách. Třetí den ráno zachvacuji sedadlo ve vznášedle a za 2 hodiny již celuji rodnou prsť v Kilikii Campestris. 
| |
| 30. Kasim | Pazar Teprve poté, co jsem potřetí vystoupil na hrad Sis v Rovinné Kilikii, zjistil jsem, že se jmenuje Kozan a Sis je na támhleté špičaté hoře na obzoru pár desítek km severně. Hozenou rukavici zvedám na mířím ke špičatici s ostrým hřebenem. Na radu místních znalců od Çolakli na východu. Mé alpinistické sny fšak končí ve vsi, kde se zastavil středověk pod nezdolatelnou stěnou. Zapojil jsem tedy vlastní instinkt a zkouším to ze severu, ale vyděšené vesničanky o žádném hradu neví. Už zbývá jen západ a ejhle: mostek, ves Daglica, imbecilní mladík pasoucí stádo kravinců a klikatá cesta nahoru tak na dvě hodiny. Začíná se smrákat, takže někdy příště. Tak prozatím skončilo neúspěšné dobytí hradu Sis. |
| Aralikç (prosinec) | Polovina Aralika Smutný jest poustevnický život elbošský. Musím doň vnést trochu vzruchu - nejlepší bude rande v bráně mezi orientální a okcidentální kulturou, Európou a Azií v kadlubu tavby mnoha národů s okouzlující atmosférou - městě měst Istanbulu. Na výspě Bosforu (Bogaz) a Zlatého rohu (Haliç) je založil císař Konstantin, aby bylo po 1200 let hlavním městem Byzance. Roku 1204 bylo dobyto 4.křižáckou výpravou a 1453 tureckým jednadvacetiletým padišáhem Mehmetem Dobyvatelem. Za rozkvětu Ottománské říše hlavním městem supervelmoci sahající od Pešti do Mekky a od Alžíru do Basry. 1870 stáli před branami Rusi a 1912 balkánské trupy. Po 1.sv.válce obsazeno Anglo-francouzskými vojsky. 1924 přesunul důstojník Mustafa Kemal hlavní město mladé republiky do Angary a z města definitivně zmizeli saltáni, fezy a kalífové a vezírové. Moje Žába přilétá a po noci s výhledem na úžinu a most mezi kontinenty se vrháme na - nelekejte se - pamětihodnosti. Sultanahmet neboli Modrá mešita (sluje po 22tis. kobaltových a tyrkysových dlaždicích z Nikáje v interiéru) je plná modlících se věřících, proto návštěvu vzdáváme. Vynecháváme dokonce i posvátné omývání nohou před každou z 5 modliteb za den v umývárně šardivan. Její stavitel (též hudebník a intarzista) Mehmet Aga nejprve veškerý stavební materiál skladoval na základové spáře aby podloží zkonsolidovalo, pak zkoumal játra v okolí se pasoucích skopců a nakonec vystavěl r.1609 největší mešitu Orientu se 6 minarety. Sultán Ahmet musel do Mekky přistavět sedmý minaret, aby nové dílo nezastínilo prioritu muslimské svatyně č.1. O necelých 400 let později vystavěl adanský průmyslník miliardář Sabandži ve svém rodišti její věrnou kopii 1:1! Svatostánek je výchozím bodem poutí Turka do Mekky. Kopule průměru 23m je vysoká 43m. Hagia Sofia. Čtvrtá největší chrámová stavba světa. Vystavěna k poctě boží moudrosti císařem Konstantinem r.325. Kostel několikrát vyhořel. Justinián pokládá koncem února 532 základní kámen ke dnešní stavbě a Izidor z Milétu s dalšími sto pomocnými architekty stavbu za 5 let dokončuje. Použit růžový mramor ze Sigy, černý a zelený z Efesu a bílý a červený z Kárie. Další požáry a zemětřesení. Kupole několikrát spadla. Bazilika vypleněna Křižáky 1204. Po vpádu Turka 1453 Mehmeta Dobyvate (Fatih) do města byla již 3.den přeměněna na mešitu. Mozaiky s křesťankými motivy moslemín šetrně zakryl omítkou, aby byly v 19. a 20.století opět odkryty. Nyní museum. Na tribuně chóru osm olbřímích kulatých desek se jmény Alláha, Mohameda a kalífů maskující křesťanskou výzdobu. V interiéru přehršle symbolů různých náboženství. Yerebatan Sarayi. Byzantská podzemní cisterna podporovaná mnoha desítkami antických sloupů. Hlava Medůzy v nejzazším koutě. Hra barev a tónů a kapky s prosakujícího stropu. Já zde asi podesáté, Žába nadšena. Večer navštěvujeme moderní centrum Istanbulu Taksim. Historická tramway musí permanentně zvonit, aby rozehnala davy. Stoleté metro řečené Tünel má jen 2 stanice - obě konečné. Galatský most (Galata Köprüsü). Dáváme si pivo. Ten minulý (než vyhořel) byl pontónový, jezdily po něm trolleybusy a dole v pontonech byly hospůdky, kde se od dopravy nahoře i vlnobití kejvaly stoly. Měl atmošku. Podávané rybí speciality s vůní olejových skvrn Haliçe se chytávaly z pytlaček na mostě, což jsem před 19 lety osobně zažil. Palác Topkapi (Topkapi Sarayi ) vybudoval po dobytí Konstantinopole Mehmet II v blízkosti původníhoTheodosiova fóra. Stavíme se Turky, abychom platili čtvrtinové vstupné pro tuzemce a daří se to. Historické sídlo sultánů (titul sultán měl jakákoli člen královské rodiny, princ měl titul şehzade a vládce sám byl Padişah). Opustil ho až sultán Abdulmedžit r.1855 přestěhovav se do bíleho mramorového zámku Dolmabahçe těsně u vod Bosforu. Kolik lásky, hrůz, utrpení, slávy a intrik vládců, eunuchů a konkubín zdi seráje Topkapi asi zažily? Vcházíme branou Bab-i Humayum, kudy směli jízdmo jen sultáni, vezírové, významní duchovní a velvyslanci. V jejích výklencích byly vystavovány hlavy z celé říše na sultánův rozkaz popravených. Na prvním nádvoří bazilika sv.Ireny hostící ekumenické koncily, za Turků zbrojnice. Archeologický muzej. Další je Brána Zdraví (Báb-i Selám) (na 9:37). Ve dvou osmibokých věžích od Sulejmana Nádherného vězni na smrt odsouzení. Tou již všichni kromě sultána museli pěšky. My taky. Na druhém nádvoří jednací a audienční místnost Kubbealti s důmyslným systémem umožňujícím vládci špehovat vezíry a jiné intrikány. Černé velkokuchyně (2000 jídel denně), kde si personál kazil zrak nad otevřenými ohništi. Do vnitřního dvora s Mužským Domem se jde Branou Blaženosti (Bab-i Saadet), před kterou si panovníci na zlatém trůnu nechávali vzdávat hold. Vedle ní kašna šumem znemožňující špiclování. V nádvoří obrazárna, bibliotéka, místnost pážat, hudební škola a pokladnice. Na čtvrtém nádvoří serájová zahrada, tulipánová zahrada, pavilóny, věž nejvyššího lékaře, obřezávárna ottomanských princů, jerevanský a baghdádský letohrádek a Dům Relikvií (Hirka-i Saadet-Dairesi) s lukem a pečetí Mohamedovým, oštěpem kalífa Abu Bakra, koránem kalífa Othmana, rakvemi sultánů, prstí z Mekky, otiskem nohy Prorokovy, dopisem Mohameda egyptským Koptům a klíčem od Kaaby. Zlatý pavilónek Iftariye sloužil ku žranicím sultána o postním měsíci po Slunce západu. Harém (Ženský dům) hostil stovky konkubín, apartmá oficiálních manželek, černé eunuchy (černí byli proto, aby kdyby náhodou nebylo vykleštění dokonalé, potomek by se prozradil snědou barvou pleti), vrchní cvikýře, lázně, nemocnici, vězení pro prince (tzv. Zlaté klece když měl některý princ štěstí, dostal se odtud po mnoha desetiletích života). (Nejlepší byl Mehmet III. - ten před obavou z konkurence zde nechal zavraždit svého syna a 19 bratří!). Nejluxusnější byly ložnice a lázně vládlyně harému - sultánovy matky. Komplex ložnic sultána obsahoval opět skvostné lázně, mejdaniště na tamty vjeci s nejlepčími koberci a spoustu tajných vchodů. Čas kvačí a my se jdeme podívat na Velký Krytý Bazar (Büyük Kapali Çarşisi). Je to honička nenechat se k ničemu zlákat. Martina jentaktak utekla prodavači šál a já málem odešel ve hnusné malé kožené bundě. To Egyptský bazar (Misir Çarşisi) je lepší - pestrá směs koření, oříšků, ptactva, květin a všeovecného čurbesu. Večer vystupujeme na Galatskou věž. V centru italské obchodní čtvrti ji postavili Janované r.650. Sloužila jako tvrz a posléze hasičská observatoř. Před 350 lety s věže vyletěl vzduchoplavec Ahmet Čelebi, aby s připjaými umělými křídly přistál na azijském břehu v Üsküdaru. Sultán jej za to přijal, obdaroval a poslal do vyhnanství. Pohrdáme nočním klubem na ochozu 62m nad hladinou moře, protože nám tam nechtějí nalejt a raději končíme v krčmě u vody s rusky hovořícím personálem i hosty. Škoda, že Martina neuvidí vedle galatské věže centrální istanbulský nevěstinec (genel evi). Bylť nedávno zrušen proislámskou municipalitou. Všechno krásné jednou končí. Naposled popatříme s hotelové terasy na lodi v úžině a již je tu loučení na Atatürkově vzdušném přístavu (Atatürk hava limani). Žába to má domů 2,5 hoďky a já to obracím východně na 1100km pouť mlhou zimní Centrální Anatolie. |
| 22.Aralikç | Pazartesi Do starověké Alexandretty přijela naše předposlední - 38.loď s předposlední tisícofkou tun všeho možného. Takovouto věc je třeba oslavit, proto jsem povečeřel s Lenkou, Jardou a bocmanem Mílou ze Šumavy. Viz foto slavnostní tabule. Loď přijela doprovázena vichřicí. Neméně divoká byla i rakijová vichřice, která se strhla následovně... |
FILABEL