| 27. Temmuz (červenec) | Pazar Tak jsem po dovolené v ČR opět ve svém druhém Vatanu (tur. vlast) a nudnou cestu do Elbistánu zpestřuji zajímavostmi moře Pontus Euxinus (Černé moře). Paflagonské Dadybru a byzantské Theodoropolis nyní sluje Safranbolu a je to unikátní městská rezervace s dřevěnými domy v klasické osmanské architektuře napěchovaná v pitoreskním kaňonu s omračující atmoškou. Kustód v jednom z restaurovaných domů mi odňal kapesní dalekohled, aby jím mohl pozorovat turecké čumivo. Divoce vypadající lázeňský z hamámů založených v 17.stol. Cinci Hodžou (známý intrikán na dvoře sultána Ibrahima) nás (s mým Lukym) nalákal do mramorové potní komory, až se nám zapotily objektivní čočky. Míjíme antický Partemion (tur. Bartin) a ocítáme se v Amasře (před 3,5 tis. lety Sesamos). Malebné městečko vzniklo spojením 4 ostrovů mostky a násypy. Iónští kolonisté zde razili mince, než jim to zatrhli Peršané. Po smrti Alexandra Velikého se zde řek Dionýsos sezdal s jednou ze Sašových dvorních dam - perskou princeznou Amastris a jejich potomci se později spikli s byzantskou vzdorovládou v Nikáji. Lezeme na pevnost Janovanů s erby italských šlechticů. Na Byzantskou už nám nestačí síly. Antické divadlo jsme nehledali, stejně jako reliéf orla Římské legie na Ptačím ostrově. Museli jsme dát totiž koupačku na 1.Atatürkem v Turecku založené veřejné pláži. Padá tma a my rozbíjíme tábor na divoké pláži u vísky Kurucaşile. "Nezažižlá nás tu někdo, táto?" ptá se Luky. Hrdinně odpovídám, že je to vyloučeno, ale dušička je ve mně malá. Celou noc příboj šíleně hučí a valí oblázky a ráno začíná navíc pěknej slejvák. Příboj dosahuje metr od stanu. Všade okolo zelená džungle a skály. Tohle má bejt Turecko? Ráno zkoušíme zajet do spící vísky Gideros, ale strmou cestou to skoro nejde. Nejsevernější a nejstarší černomořské město Sinop (antická Coloni Julia Felix) je proslaveno nejkrásnějšími přírodními přístavy Turecka. Dlela zde Sinopé - nymfa, do které se zamiloval sám Zeus. První osídlení Sinopu bylo před 6,5 tis. lety. Chetity vystřídali postupně Frýgové, Kimmerové, Peršané, Macedonci, Byzantinci, Sedžukové, Osmané a za Krymské války 1853 dokonce Rusi. Bydlel zde v sudu slavný filosof Diogenes Cynik. Dobrodruh neznámého původu - král Mitridatés zde na troskách Sašovy říše založil Pontské království. Římský generál Lucullus zde pořádal své pověstné hody. Pevnost s 2km hradbami skrývá chrám boha Serapida a křesťanský kostel Battalar. Za studené války tu byla radarová stanice NATO špehující jen 200mil vzdálený sovětský Krym. To je všechno hezký, ale nejlepší je koupání v Aklimanu u jediného černomořského fjorfu Hamsaroz. V Bafře křížíme deltu nejdelší turecké řeky Kizilirmak a v Samsunu se ani nezastavujeme. Okolo Akkuş v Antitauru padne hrozivá tma s divými mraky, ale v Niksaru (Neocesarea) se ještě trochu vyjasní. No a přes Tokat (Commana) už je to domů jen co by kamenem dohodil... |
| 2. Augustos (srpen) | Cumartesi Každý solidní Nomád kočující východně od Tigrisu ví, že kráterová jezera sopky Nemrut na břehu jezera Van jsou mezi českými turisty značně oblíbena. Na takovouto výzvu nelze nereagovat. Po prokličkování několika čekpointy východoanatolského polního četnictva rozbíjíme tábor v liduprázdné prostoře v kráteru u velkého jezera a koupeme se v jeho chladných průzračných vodách. Balvany sopečného popela, které házíme do vody plavou, dokud všechny póry nezaplní voda. Karetní partičku po soumraku najednou přerušuje vlčí vytí. Po rychlé poradě vymýšlíme plechovo - celtovou obrněnou pevnůstku a riskujeme nocování. Jako zbraň volíme vyšroubované bodce trojnožky stativu foťáku. Celou noc přemýšlím, jak se nenechat sežrat a nadto ještě co dělat, probudí-li se vulkán k životu (naposled to bylo jen před 3 tis. lety!). Nic mě nenapadá, taxe jen modlím k místnímu božstvu. Ráno objevujeme malé jezero napájené 50° horkými prameny a ledovou jeskyni. Kolem ní táboří dva cyklisté z Chorvatska, karavan Poláků a dolmuš Turků. Číšník ve špinavé čajovně potvrzuje přítomnost vlků. Před výjezdem z kráteru se zamotáváme do šíleně nuzného sezónního tábora pastevců. Středověk. Nejhorší pohled je na nemocné děti, nejlepší na čerstvě vylíhlé jehňátko. Jícen sopky jsme šťastně překonali a odměňujeme se koupačkou ve zvláštní mazlavé vodě jezera Van. Döner kebap pozřelý v Diyarbakiru rozplaveme v Hazarském jereře (také vulkanického původu), ale největším zážitkem se bezesporu stane měkká postýlka na třídě Göktürk v rodném El Boshi.  |
| 30. Agustos | Cumartesi Nikdy by mě nenapadlo, že v Rovinné Kilikii může být ještě nějaká památka, o které nevím. A přece: Imbriogon. Šest nádherných maus oleí, cisterna a rozvaliny dalších římských staveb uprostřed háje vavřínů a olivovníků. Iónské i korintské sloupy a uprostřed funerálních megaronů se sarkofágy zdobené sochami a vlysy. Tohle si určitě nenechte ujít... |
 Nekonečná rodinná lábuž zachycená na této fotce končí. Chlapci odjeli a moje Žabička mě rovněž opouští - stejně, jako celou Elbistánskou planinu. Dva roztomilí Hryzounci již nebudou po odpolednách zlobit, domácí strava v háji a rodinné večery před obrazovkou ČT1 minulostí. I kanárka budu muset někomu rozdat. Jen povrchní plytké přežívání montéra - samotáře a krásné vzpomínky na doby minulé.... | |
| 31. Agustos | Pazar Tak mě Žabička opustila. Mám na srdci žal, který musím překonávat jak se dá. Nejlepší bude poznávání zajímavých končin. Z letiště jedu proto mírnou oklikou přes Güzelyurt (řecká Karballa). Lidé tam bydlí od doby kamenné. Dnešní vesnice je založena na zbytcích neolititických osídlení starých 7 až 8 tisíc let a byla kolébkou mnohých civilizací, k nimž patří Chattové, Chetité, Médové, Peršané, Kappadokijci, Římané, Bzyantinci a Osmané. Místo se dramaticky rozvinulo s rozšířením křesťanství v Anatolii, zvláště ve 4.stol. za života vzdělaného mnicha Řehoře z Nazianze, jehož ideje položily základy Řecké ortodoxní církve. Ve vesnici a 4,5km dlouhém Údolí klášterů je na 50 skalních kostelů a kaplí z byzantského období a dokonce 1 ve skále vytesaná osmanská mešita. Typické částečně do skály zapuštěné řecké domy ve vesnici - mnohé s fasádami se sochami a reliéfy - jsou typickou ukázkou řecké architektury, jejíž kontinuita byla přerušena vysídlením Řeků v r.1924 a jejich nahrazeni Turky dotehdy žijícími v Řecku. Nocuji v byvším řeckém Karballském dívčím klášteře v cele, kde bylo kdysi 200 chovankyň. Prolézám kostel Sivişli (Anargiros). Jeho dóm je vytesán ve skále, podporován 4 sloupy a vyzdoben freskami signovanými v r.1877. Kochám se krásným výhledem se střechy. Z Mešitového kostella (Sv. Řehoře z Nazianze) ze 4.stol.n.l. (investorem byl byzantský císař Theodisius) Řekové zachránili svaté ostatky a ikony, ale pozlacený zvon darovaný řeckou ortodoxní církví v Oděse zůstal v Turecku a z kostela je teď mešita. Těsně před západem Slunce vylézám na Vysoký kostel (Yüksek Kilise / klášter Analepsis) postavený v 19.stol. a kochám se pohledem na sopku Hasan Dagi. Pílím do Elboše, ale neodpustím si zastávku na kráterovém jezírku, kde bublající bahno dává tušit, že celá oblast je vulkanicky ještě dost mladá... |
| 6. eylül (září) | Pazar Vracím se ze smutné cesty z vlasti. Kousek před Pinarbaşi proto ztékám zříceniny hradu Zamanti. Pod hradem je trojmausóleum paši Melika z rodu Danişmeogullari zbudované ze zdobených cihel ve 12.stol - jediná Seldžucká klasická stavba svého druhu v naší oblasti. |
| 21. Eylül | Pazar Léto končí. Arabský personál rozsypal několik mnohatunových beden do ládovny naší 35.lodi, v hospodě měli zkaženej salát "humus" a v hotelu byla až do rána ryčná svatba. Celková diskohorentní frustrace, nevyspání a žaludek na vodě mi zavelel, že je třeba kompenzace hrdinskými činy. Tak jo. Za ranního kuropění plavu v Levantském moři a rychle se přesouvám do G. Antepu, kde hříšně rozhazuji v místním šopping parku Zličín. Neodolávám výzvě státní silnice do Arabanu. Jednak je dálnice už vopruz, jednak je po cestě tím směrem pevnost Hromgla (Kal-at El Muslimin, nebo Rankulat). Tento hrad na nádherné výspě nad Eufratem založili Asyřané a pak už se v něm střídaly všechny možné národy jako fusekle. Sv. Jan zde přepsal Bibli vytesáním do stěn jedné místnosti. Bylo zde sídlo biskupa a klášter s kostelem. Obrané valy navazují na přirozené skalní útvary. Místní převozníci ke hradu žádali nekřesťanský bakšiš, proto jsem si hrad raději obplaval sám ve svěžích tyrkysových vodách Eufratu. Ještě navštěvuji 3 (Elif, Hasanoglu a Hisar) monumentální římské hrobky nad kaňonem Eufratu a pak se přes městys Jezerní Hlava (Gölbaşi) vracím přes Údolí Stínů do rodné Planiny. |
| 28. Eylül | Pazar Třítisícovka Nurhak Dagi, na kterou koukám z kuchyně a na niž si brousím zuby již delší dobu, je konečně pokořena. Vzali jsme ji útokem ještě se dvěma Jičíňáky tak brutálně, že jsme odpoledne na svačinku (viz foto) byli již v podhůří. Nahoře bylo úplné ticho, bezvětří, nechutný modrák a výhled až na syrské Allepo.  |
FILABEL