| 1.ocak: (leden) |  Na Nový rok 2004 jsem vyhlásil v nepřístupných horách Východním Tauru Českou Autonomní Oblast a vztyčil zde příslušné symboly. |
 Relaxace v jihovýchodním Tauru při předávání elektrárny. | |
| 14.Ocak | Cuma Džengiz a Nihat, se kterými jsem se před 20 lety seznámil mají teď továrnu v Mersinu, kam mě pozvali za účelem rozlúčky (která se mimochodem velmi vydařila). Konečně se tedy po cestě mrknu do jednoho z nejstarších maloasijských měst, které založil podle islámské legendy Adamův syn Seth a které se jmenuje stále stejně - Tarsus. Řeka Cydnus pramenící v Tauru se zde vlévala u tumulu Gözlükule do jezera Regma, které sloužilo jako námořní přístav spojený s mořem průplavem. O příjemnou a úrodnou Kilikii Campestris okolo Tarsu, obklopenou nekonečnými vinicemi, poli s bavlnou a pomerančovými sady se od neolitu řezali nejrůznější civilizace. Chvíli v historiii dokonce patřila Egyptu a krátce i Francii. Dleli zde Xenofón, asyrský Sennaherib, Saša Veliký, Marcus Antonius s Kleopatrou, Julius Cézar, Chattušiliš III., římský Žid Saulus, který se později stal učedníkem Kristovým - apoštolem Sv.Pavlem, Hárún-al-Rašíd, arménský kníže Leon, křižák Hugo z Vermandois, sultán Selim I. Krutý a Cicero. Mohutné hradby Tarsu dal mameluk Ibrahim Paša strhnout, kromě Kleopatřiny brány, při stavbě patrových garáží byla objevena 6,5m široká římská třída dlážděná čedičovými deskami, dále stojí za vidění 30m hluboká studna Sv.Pavla, arménský kostel Sv.Pavla (obnoveny bohoslužby, na freskách Marek, Matouš, Lukáš a Jan), Velká mešita postavená Ramazanogullarijským bejem Ibrahimem na základech bývalé křižácké katedrály Sv.Petra, hroby proroků (tur. peygamberler) Daniela a Lokman Hekima (vynálezce současně velmi oblíbeného afrodiziaka - mrkvového džezire), vodopády uprostřed římské nekropole, lázně vládce hadů Şahmerana, stometrový kamenný Justiniánův most, Kostelní mešita (opět na základech křesťanské baziliky s osmibokou zvonicí), středověký krytý bazar Čtyřicet lžic (Kirk Kaşik), základy římského mramorového chrámu Donuktaş (půdorys 115x42m) a jeskyně Sedmi spáčů. |
| 23.Ocak | Cuma Taxe mějte divy a památky Turecka hezky, už o vás psát nebudu, protože právě odjíždím z Elboše natrvalo zpět na rodnou hrudu. Bylo mi s vámi moc hezky. Ono se řekne odjíždím, ale tak lehké to nebylo: Průsmyk "Devět zatáček" zasněžený a zavřený. Druhý (říkáme mu "Sněžka") na cestě dolů k moři zasněžený a zavřený. Zbývá cesta přes Darende. Nejdřív to ujde, ale pak přichází tma, blizzárd a sněžná slepota. "Gečilmez, gečilmez" (nejezděte!) na nás volají postavičky na výjezdu z Darende. Ve 2/3 105 kilometrového úseku, kde není po cestě ani jedna vesnice, postupně přestávají být vidět už i odrazky na tyčích na krajnici vymezující frézám cestu. Najednou žuch - a jsme v závěji. Je 7 večer. Snažíme se Zafíru vytlačit, ale za 1 minutu jsme ve fujavici jako sněhuláci. Benzínu na nezmrznutí máme tak na 20 hodin, ale s hrůzou pozorujeme, jak vánice postupně zavívá auto a s ním i sání a výfuk. Takovej průšvih jsem ještě nezažil. Ale jsme v Turecku, kde všechno nakonec vždy dobře dopadne: Vidinu bílé smrti zažehnal autobus, který jako poslední projíždí úsekem, než ho žandarma na pár dní zavřela. Bus nás vzal a krokem dovezl na konec té hrůzy za stálého nalévání horké kávy průvodčím. Auto vypadá jako bílá koule a já v ní nechal všechny cennosti, které skoro po 3 letech stěhuju domů (včetně kola). Ale i tohle nakonec dopadlo dobře a závěrečné ankarské besídky i dosednutí v Ruzyni se vydařilo. |
FILABEL