| ocak: (leden) |  Typický motiv z každodenní cesty do práce aneb teď už vím, co je to Blizzard |
| 20.ocak: | Pazar Vojenský vysloužilec Pistácie. To je doslovný překlad jména 6.největšího města Turků a metropole jihovýchodní oblasti Turecka - Gaziantepu. Muzea, obchody, multikina, milenci na veřejnosti a vinárny. Užívám si nočního života, protože nic takového v našem 250km vzdáleném Elboši není. Krásný hrad přestavěný do dnešní krásy císařem Justiniánem s tajnými chodbami, arménské kostely přestavěné na mešity, hrobka Mojžíšova synofce Jošuy, kovotepecké dílny a vyhlášené pochutiny (sladkost baklava a pálivá placka lahmacun). Ale hlavně ta historie: Lidé tu jsou od doby kamenné. Chetité město nazývali Kal-sin-te-nan a neustále oň bojovali s Mittanským královstvím, dokud ho nevzali útokem Frýgové a mořské národy. Ty postupně vytlačili Asyřané, Urartové, Aramejci, Peršané a Makedonci. Chetitský bůh Tešup byl ztotožněn s Diem Dolichenským. Pak zde vládli Římané, Arabé a turečtí kočovníci. Ničení a plundrování Mongoly ve 13.stol. učinili přítrž egyptští Mamelukové. V 16.stol. padišah Selim I. připojil Antep do Ottomanské říše. Stále početnější se stávala arménská komunita. Po 1.svět. válce zde vládli Francouzi a Angličané a teprve Ankarská smlouva vrátila město Turkům. 
Při studiu starých tureckých textů v rozsypaném čaji... |
| 11. Şubat: (únor) | Sali Kurban Bayram (Svátek Oběti) trávím v horách, protože Žabička a Hryzounci jsou v Česku na dovolené. 
Jestli to příští týden vypukne, budou po tomhle nebi lítat Skudi se všelijakejma sajrajtama v hlavicích. Držte nám palce. |
| 3.mart (březen) |
 Takhle vypadá turbogenerátor Mitsubishi 1.bloku v naší elekrárně. Vypadá to jako v pekle. V Elboši to vypadá jako v nebi, protože NATO k nám přivezlo Patrioty, Turci už vlítli do severního Iráku a zabrali tam jedno letiště. Přístavy Mersin a Iskenderun jsou plný americkejch tanků a polních kuchyní, Bush si pronajal 300 tureckých lokomotiv a 11tisíc vagonů, aby to odvezli k Iráku a čeká až si náš proislámský parlament spočítá, kolik se na tom vydělá. Prej to spustějí o úplňku 17. března. |
| 10.mart | Pazartesi Připlouvá naše jubilejní 30.loď - tentokrát jen se 600 tunami elekrárny. Jentaktak proklužu zasněženým průsmykem z naší Planiny (1.fotka), ale odměna je krásná: První letošní koupačka v moři (2. fotka). 
Ale teď to hlavní: Druhdy poklidný přístav Iskenderun je plný americké vojenské techniky, která se vykládá a nakládá a překládá. Za volantem jsou většinou černošky v maskáčích, za pytli s pískem urostlí rambové. Na bráně místo klimbajících hlídačů kontraadmirálové celí v bílém se zlatým premováním. Místo arabštiny všude zní američtina a naše mlejny, fény, motory a výparníkové stěny se krčí v koutku za maskovanými Otéčky i polními kuchyněmi. Konvoje to vozejí na severní frontu a vše hlídají turečtí ostřelovači, kteří mě ovšem dovnitř pustili na propadlej českej řidičák. S jedním Hummerem jsem se nechal vyfotit (3. fotka). Bude to asi pěkná mela... Každopádně to přijďte v neděli 23. večer do Budečský detailněji rozebrat. 
|
| 21.mart | Cuma Srdce mě táhne na cestu do rodné vlasti, ale před ankarským letištěm volím alternativní silnici, protože slibuje několik hysterických zážitků: Když pátrám po hradišti Karahöyük, všichni mi furt říkají "saç, saç". Znamená to vlas, nebo plech a já jsem silně zmaten. Teprve když stanu před 4 tis.let starým městem, dochází mi to: Vykopávky jsou hala bala zastřešené vlnitým plechem. A dozorce je nekompromisní - otevírá se až v létě... V okresním městě Mucur míjím zavřené podzemní město a vrhám se do hledání byzantského kostela Aksakli uprostřed skalního městečka. Dost pobořený kostel slouží nyní jako kozí chlívek, ale tučná domkářka mě provedla mezi hnojem až k oltářišti s byzantskými freskami. Nejdřív na mě začla děsně řvát (paxe ukázalo, že to bylo na toulavého psa), ale poté mě uvedla do svého obydlí vestavěného do jeskyně a rozšířeného o dvě cimerky zbudované z bláta a otrub. Uvnitř tohoto ekobydla mi (cca 40letá) stařena ukázala vnučku, snachu a podala ayrán. Snacha uctivě seděla v koutku, ale já poděkoval, mimináčovi udělal budliky-budliky, na adresu snachy řekl maşallah a babce jsem dal bakšiš. Chvíli se bránila, ale pak si ho zasunula do záňadří, ale to už jsem tam měl vytočenou dvojku... |
| 29.mart | Cumartesi Přilétám z Prahy do Ankary a Alláh stojí při mě: Let z Istanbulu, který měl dosednout v Ankaře hodinku přede mnou někdo unesl. Vidinu hrůzného zážitku je třeba přebít něčím hodně příjemným. Los padá na "jižní cestu" do rodného Elbistánu. Kousek pod archaickým Ikoniem dobývám hellénské skalní město Kilistra založené ve 2.stol.p.n.l. Taková malá Kappadokiye se spoustou byzantských kostelů a jeskyní, kde dlel i sv. Pavel. Divoké serpentiny Tauru se hned jeví veseleji, když v nich člověk zasune do řepy dva české vuřty a skývu šumavy. Na konci sjezdu k moři naskakuji do rybářské lodice, která objede Pirátskou, Mileneckou, Kleopatřinu a asi deset dalších jeskyní, které moře vyerodovalo pod skalním ostrohem Alanyjského hradu. Nejhezčí je ale Krápníková Damlataş. |
| 30.mart | Pazar Z těch jeskyní jen tak nevyjdu. Nejdřív vnikám do Yalan Dünya (Lživý Svět) u starověkého Calve (nejde elektřina, proto sestupuji jen s čelovkou) a pak do anamurské Köşekbaşi, kde se 25 mil. let nic nedělo a až nedávno někdo zurážel skoro všechny stalagmity, stalaktity a brčka. Jako průvodkyni si s sebou béřu Fatmu - mladičkou hostinskou z přístavu s geologickým vzděláním. Pohrdnu nejzachovalejším tureckým hradem Mamure i stovky let starými mozaikami anemurijskými a přesun domů završuji zlezením absolutně nedobytného hradu Softa. Abych nezapomněl - absolutní špička bylo antické město Antoch ad Cragum postavené na skalách ostře vybíhajících do dálav Středozemního moře. |
FILABEL