2002 / II

nisan: Nisan 2002 aneb duben - nejlepší měsíc na cestování
Taxem konečně skoro po roce urval pár drahocenných dní opravdové dovolené. Beru Žábu a Martina (Ivanku necháváme v Elboši v dobrých rukách) a razíme na západ - na elektrárnu Soma, kdež jsem strávil nejkrásnější roky svého mládí.
Po cestě je toho mraky k vidění, ale mě nejvíce zaujalo město Afyonkarahisar (Černá Pevnost Opium), kde na spičaté skále byla nedobytná státní pokladna Seldzucké říše. Taky byl zajímavý hrobeček Nasredina Hodzi v Aksehiru.
Soma je městečko uprostřed hor plných povrchových dolů, ve kterém čoudí 8 elektrárenských bloků spalujících nekvalitní hnědé uhlí. Vůkol je vyhlášený ovocnářský a zelinářský kraj. Courám mezi dopravníky uhlí, zamáčknu slzu na milovaném odkališti popílku a projdu mezi bytovkami, kde vyrůstala moje miminka L+T. Spíme v hotelu "Lignit".
Pergamon a Asklepion jsou jedny z nejkrásnějších antických památek. Mám to tam procourané z doby před 18 lety, taxe spíš oddávám vzpomínkám.
Dikili a Bademli jsou synonymem víkendových výletů k moři v mém somském období. Večer zapalujeme ohýnek z olivových větviček na mé nejmilejší pláži na světě slující Pisa. Slunce zapadá za řecký Lesbos. Usínáme pod hvězdnatou dubnovou oblohou, moře šumí a široko daleko není živáčka. V noci ale začne slejvák, tak narychlo balíme a mizíme, protože když se ztezky v olivovém háji po cestě do nejbližší rybářské vesnice rozbahní, není úniku.
Ráno se snažíme rozmrznout v polorozpadlé betonové boudě Sicak su (teplé prameny). Je to hezký pocit - před lety jsme tu dělali dýchánky. Pořád stejná romantika, jenom strop se trochu propadnul…
Marek v Efezu
Izmir (starověká Smyrna) je přelidněné město, proto honem na jih do Efezu. Nejkrásnější turecké vykopávky. Divadlo pro 30 000 diváků. Domy šlechticů 2 tis. let staré s mozaikami, freskami, umyvadly a vanami. Artemidin chrám (jeden ze 7 divů světa). Místo posledního odpočinku Panny Marie v křesťanské kapli. A nekřesťanské vstupné (přes 2000 Kč/os.).
Priene, Didyme, Milethos. Tři nádherná antická města v deltě bájné řeky Meandros. Jejich význam upadl, když Meandros zanesl jejich přístavy usazeninami. Je to krásné znovu je prolézat.
Pamukkale je úplně jiné než dříve. Hierapolis se sněhobílými sintrovými terasani tvořenými po staletí vyvěrajícími horkými prameny mezi antickými sloupy. V těch pramenech jsem před lety trávil 2 silvestry a 1 vánoce. Teď se sem nesmí. Zato jsou tu u blízkých železitých pramenů Kirmizi su (Červená voda) nádherné nové hotely s vlastními termálními bazény. Nakládáme se do jednoho z nich za babku (4000 Kč/noc).
Afrodisias - hezké jméno, že. Obrovské antické město poněkud stranou zájmu turistů. Nejzachovalejší stadion antického světa. Synové Afrodity byli Priapos a Hermafroditos. Tam to muselo před tisíciletími žít…
Halikarnassos se teď jmenuje Bodrum. Před lety romantický jachetní přístav s první surfařskou školou v Turecku, kde se dalo stanovat. Nyní 5 hvězdičková továrna na turistiku. Ale pozor: Hrobka krále Mausola (mausoleum - druhý ze 7 divů světa). Naneštěstí je úplně rozbořená, protože materiál z ní byl použit na stavbu nejvetšího křižáckého hradu ve středomoří, ve kterém je museum podmořské archeologie.
Okolo skalních hrobek, akropole a divadla starověkého Kaunosu musíte projet po řece loďkou. V deltě řeky je nádherná pláž s příjemnou dubnovou koupačkou. Ale pozor na zahrabaná vejce Karet obrovských.
Fethiye je antický Telmessos, ale místo je známo více jako Olu Deniz (Mrtvé Moře). Tyrkysová laguna bez jediné vlnky uprostřed piniových hájů a starých řeckých vesnic. Ranní koupání v zrcadlově klidné hladině zátoky. A nikde nikdo (to se ovšem v létě radikálně změní).
Kaňon Saklikent. Bílošedé silné prameny se derou ze skal na několika místech. V létě se tu prý dost holduje kanyoningu, ale já bych do toho pekla nevlez!
Lykijské hrobky v Xanthosu. Kolosální sloupovité hrobky s neznámým písmem. Byli tihle Lykové podivnej národ.
Patara jsou nejenom antické vykopávky, ale hlavně nádherná a na severním pobřeží Středozemního moře nejdelší (18km) pláž. Pískove duny jako na Sahaře. Až z toho mrazí v zádech, když se z nich kutálíte. A prý se tu narodil Sv. Mikuláš. Jeho kostičky jsou k vidění v blízkém antickém městě Myra, to ovšem musíte nejdřív projet roztomilým přístavem Kas.
V Olymposu je spíš než vykopávky zajímavý Kadirův pension ve větvích stromu.
V přenádherném starověkém Side jsou antické památky prorostlé do současného městečka. Před 18 lety jsme tam byli na větvi z turistek na pláži nahoře bez. Ted nám třeštila hlava z prodavačů všeho možného, kteří permanentně německy nebo polsky dotírali.
Elbistan je stejně nejlepší. A doma je doma. Tak hurá zpátky domu do Elboše!
xvátku
Pro paní a dívky:
Drahoušku, přijedu na dovolenou 18.června, tak to spolu zase roztočíme. Taneční večírky, diskrétní vinárny a hlavně záplava tamtěch keců o Orientu. Rozhodně však nebudiž překročen rámec společenského chování, protože to bych své milé Žabičce, která se mnou na dovolenou přijede, rozhodně neudělal.

Pro kámoše:
Čau, přijedu 18.6. Odložte rodinnou dovolenou, protože zachlastáme Rakiji a uděláme nějaké hrdinské činy na kole. Jestli máte nějaké čumivo, přiveďte ho. Ale tancovat se nebude, je to nebezpečné.
Odjedu 8.7.
27.nisan: Carsamba
Pakárna a nikdy nekončící příběh: Turecké hrady. Chci vidět hrad Hamite (křižacká Amouda - nadherná poloha nad meandry dolního toku "našeho" Ceyhanu, v rozvalinách škorpióni a krávy), takže jedu do přístavu zkratkou přes Geben. A u Gebenu najednou nový nádherný hrad na špičaté skále. A kolem třímetrové závěje sněhu a do toho pálí aprílové sluníčko. No a před Andirinem další hrad a za nim další 2. Tohle nikdy nemůže skončit a já ty hrady prostě nestihnu, i kdybych tu byl 100 let!
Raději někam k vodě. Los padá na neprobádané lázně Yešilkent (zelené město) v podhůří masívu Nur Daglari. Je s podivem, že někde na světe může existovat tolik polorozestavěných a zároveň polorozbořených lázeňskych domů, penziónků, krámků a bufáčů pohromadě. Surrealistickej obraz neorganizovaného bince.
Do toho chutná železitá minerálka, koupací bazénky na hranici snesitelnosti (v jednom se cachtá kurdská rodina, jejíž hlava mi vysvětluje, jak by měla vypadat kurdská vlajka až amíci zažižlají Saddáma) a sintrové terasy na chlup stejné, jako legendární Pamukkale, jen trochu menší. Tak tohle se jen tak nevidí...
28.nisan: Pazar
Na programu je Hatay - nejjižnější provincie Turecka, kterou Mustafa Kemal Paša Ataturk vyfouknul před 80 lety Syřanům kvůli nerostnému bohatství a strategické poloze. Prorval jsem to tam vojenskou pobřežní silnicí Arsuz-Kale-Samandag, nasadiv přitom holý život můj, Žabí i Hryzounků. Neni to totiž silnice, ale ve skalách vylámané cosi plné shora upadlých balvanů, hlubokých brodů s bílošedou letící vodou a to vše bičované jarním příbojem a s průměrnou šířkou metr šedesát. Teprve v půlce (20km tam, 20 zpátky, couvat nejde) mi došlo, proč mi dalo tolik přemlouváni, než nám tam Onbaši (desátník) jandarmy (polní četnictvo) povolil vjezd. Jediná klika, že mě půjčený 4WD nezklamal a nekleknul.
Klášter Sv. Šimona je na obrovské hoře a v 5.stol. tam žilo 200 mnichů. I teď jsou jeho rozvaliny impozantní, zvláště, když pod nimi vidíte vinoucí se stříbrnou stuhu řeky Asi Nehri (starověký Orontés - pramení v údolí Bekáa v Antilibanonu a jeho břehy kdysi hostily nekolik pozdně Chetitskych městských států).
Dafné byla horská nymfa, kterou zranil Eros jedním ze svých šípů, takže se nemohla zamilovat ani do člověka, ani do boha. Musela proto odmítat dvoření Apolla a raději se proměnila ve strom vavřínu. Apollo si v žalu nad ušlými radovánkami aspoň s toho stromu utrhl a do vlasů vetknul snítku vavřínu. Založil tak tisíciletou tradici symbolu božského pomazání monarchů. To vše se kdysi podle mytologie odehrálo v posvátném okrsku Dafné, kde jsme učinili jenom povrchní procházku, protože tam byla hrozná tlačenice nedělních tureckých výletníků.

mayis:
(květen)
elektrárna elektrárna
Virtuální realita......a skutečnost 05/2002
11.mayis Cumartesi
Taxem tady dneska právě rok. Tohle slyším denně pětkrát. Snažím se z toho nezblbnout. Zpívejte si proto se mnou:
Alláhu akbar,Alláh je velký!
Alláhu akbar,Alláh je velký!
Alláhu akbar,Alláh je velký!
Alláhu akbar,Alláh je velký!
ašhadu anna lá iláha illá´lláh,Vyznávám, že není božstva kromě Alláha,
ašhadu anna lá iláha illá´lláh,vyznávám, že není božstva kromě Alláha,
ašhadu anna Muhammadan rasúlu´lláh, vyznávám, že Muhammad je posel Alláhův,
ašhadu anna Muhammadan rasúlu´lláh,vyznávám, že Muhammad je posel Alláhův,
hajja ´ala´s-salát,Vzhůru k modlidbě!
hajja ´ala´s-salát,Vzhůru k modlidbě!
hajja ´ala´l-faláh,Vzhůru k dobrému činu!
hajja ´ala´l-faláh,Vzhůru k dobrému činu!
Alláhu akbar,Alláh je velký!
Alláhu akbar,Alláh je velký!
lá iláha illá´lláh.Není božstva kromě Alláha.
12.mayis: Pazar   -   Koncert pod hladinou Eufratu
To jsem ještě nežral: Vídeňští filharmonikové ve fracích a dlouhých róbách usedli do 300m dlouhé turbínové haly uvnitř betonové přehrady Birecik 60m pod hladinou Eufratu rovnou pod 210 tunový mostový jeřáb. Šest 112MW Francisových turbín se zastavilo (kvůli hluku) a s ní i tok mocné řeky. Aby k Syřanum z Eufratu aspoň trochu teklo, začala vypouštět vyrovnávací elektrárna Kargamiš 20km po proudu.
Filharmonikové provedli asi 15 děl světových skladatelů a 3x přidávali. Nejvíc nás potěšila díla Julia Fučíka, Straussovy valčíky a pochod maršála Radeckého. Po roce kuturního půstu neuvěřitelný zážitek.
Pak se zas pomaluběžné stroje rozběhly.
Závěrečnou procházku tříkilometrovou revizní štolou po základové spáře pod sypanou částí i betonovou částí přehrady rušila jen sříkající voda z průsaků hráze a snaha organismu usnout po příjemném pokoncertním občerstvení východoanatolskými pochutinami.
25.mayis: Cumartesi   aneb Hujer
Chtěl jsem původně líčit archeologické zážitky z Demirkapi (přehrada proti tajícímu sněhu a nájezdníkům ve starověké Antiochii), akvaduktu (z dob císaře Trajána tamtéž) anebo z rozvalin hlavního města pozdně chetitského království Mukiš (těsně vedle ostnatého drátu hranice se Sýrií), ale kašlu na to - následující je zajímavější:
Surveyor naší pojišťovny Salih Bey (zkoumá naše dodávky vždy, když přijedou do přístavu pobouchané) je príma starší pán. Má v Mersinu sad a já mu ho několikrát pochválil a teď to přináší ovoce: V rámci kontroly poškozených parovodů mi po podpisu protokolu dal lísku výtečných meruněk (kayisi) rovnou ze zahrádky. Inu Turecko je země bakšišů, a tak Žabička už zavařuje...

Dovolená doma 18.haziran až 8.temmuz
To byl fofr. Začalo to vlastně v Ankaře ještě před odletem: Několik brutálně cholesterových přežíracích návštěv u tureckých kámošů. Doma plynulé navázání na uvítací valnou hromadu TKDČ v hospodě, pak svatba Mirka a Marušky a do toho bohatýrský přejezd Šumavy jako za starých časů. Do toho snaha o výchovu mých Koťátek L+T, kterou celoročně zanedbávám.
Celá řada dalších hrdinských, polohrdinských i naprosto zavrženíhodných činů nesnese zveřejnění a laskavý surfař po webu se tímto žádá o rozvinutí své plné bezuzdné fantazie. Maruška


Kalimero FILABEL