2002 / I

Marek
Tak jsem začal točit druhý rok v Turecku. Všechno klape. Je tady nádherné horské jaro. Tlaková zkouška prvního kotle bude snad do konce roku. Žádné ztráty a ani žádné přírůstky. Stavba klape jako hodinky. Hrnou se nové naprosto neočekávané problémy, ale ty se z poručení Alláha posléze elegantně řeší.
Ja vedu perverzně poklidný život: Fpráci od osmi do šesti. Kočkování se zákazníkem a našimi dodavateli. Potom rodinná večeře. Pravidelné zprávy ČT1. Kávička. O víkendu výlet do přírody, televizní film (nikdy jsem tak nečuměl na českou televizi, jako tady) a ke kávičce odlivka něčeho ostřejšího a povídání se Žabičkou o všem možném.
Ta fotka u tohoto textu je spíš zbožným přáním toho, co bych chtěl tady v jihovýchodním Tauru dělat.
Nejstrašnější ale na tom je, že se mi to takhle líbí.


1.ocak:
(leden)
Yilbasi
Pod tíhou dojmů rodinné silvestrovské oslavy se Škorpilovýma usínám nad ránem, třebaže se ostatní ještě bohabojně veselí.
vrchol
Nový rok světíme výstupem na asi 1500m horu 30km od Elboše. Vrcholu jsme za silného větru dosáhli jen s Pavlem a malým Martinem. Dámská sekce se z půlky vrátila, protože jedna členka měla místo rukavic jen medvídka…
3.ocak: Persembe
Večer jsme ještě v Kayseri zachlastali v jedné obskurní pivnici pod hradbami založenými ve 3.stol. perským Artaxerxem a teď vezu Pavla s holkama na letiště. Sněří, ale do odbavovací haly vešli. Pro jistotu ještě chvíli čekám, ale pak se vydávám zasněženou romancí do Elbose.
Později se dovídám, že kvůli sněhovým bouřím v Kayseri a pak v Cařihradu měli skoro dvoudenní zpoždění.
Powrchní turisté létají v sezóně do Antalye. Tohle byl nezapomenutý mimosezónní nadstandardní hrdinský čin všech zúčastněných. Pavle, díky!
6.ocak: Pazar (tři králové)
Už druhý den chumelí a všechny 3 horské silnice do Elbistánské planiny jsou neprůjezdné. Děti staví sněhuláky a koulují se. Z Ceyhanu se páří.
Hryzounci si dnes ode me vypůjčili kompas, aby mohli nasměrovat modlící koberečky k východu. Nahráli si kvílení Muezina na magič a 5x denně padají při motlitbách čelem k Mekce. Večer budují sádrový model mešity…
Ale já za to nemůžu - jsem křtěnej evangelík!
19.ocak: Cumartesi
V Elboşi už je 3 neděle hnusná inverze, -20 mrazu a ledovatý silnice a chodníky. V přístavu mám práci, proto balím Žabičku, necháváme Hryzounky u sousedů a razíme na jih.
A stojí to zato: V Kilikii je jaro: Vzduch +12 stupňů, moře skoro na vlezení, skřivánek zpívá a probíhá sklizeň pomerančů (za 30Kč je jich přímo u česáčů 6kg!). A pere sluníčko a zem voní....
Místo dálnice jedeme okreskou po pobřeží a navštěvujeme Issos (legendární místo bitvy Saši Velikého r.333 p.n.l. s Peršany s několik set metrů dlouhým akvaduktem) a středověký kervansaraj u městečka Kurtkulagi (= Vlčí ucho).
Nejhezčí je ale starověký Misis (známá křižovatka karavanních cest mezi Evropou, Čínou a Persií). Za byzantské éry zde dokonce sídlil biskup a jsou zde k vidění nádherné mozaiky. "Náš" Ceyhan je tu přemostěn 9 obloukovým mostem postaveným ve 4.stoleti (!!) byzantským Flaviem G. Konstantinem. Stále se po něm jezdí - kam se hrabe náš mlaďoch Karlův most!
20.ocak: Pazar
Sbohem, jarní Kilikie - musíme zpět do Elboše. Riskuji letní cestu přes šílenou horskou díru Andirin. V létě jsou tam nádnerné výhledy, ale teď vjíždím do pěkné sněhové bouře. Je vidět na 10m a kolem bruslí Turci na letních gumách. Asi 50km běsu, ale paxe vyčasilo.
Ale stálo to za to: Cestou jsme vzali armenský hrad Bodrumkale a pod ním ležící známou antickou věštínu Artemis Perasie.

3.Şubat:
(únor)
Pazar
Nějak se nám na stavbě zahušťujou problémy a je do toho třeba vnést světlo. To se stalo v německém Oberhausenu za dva dny, přičemž jsem tam byl s krátkým mezipřistáním v restauraci Obyčejný svět, kde se narychlo konalo zasedání cyklistické sekce.
Večer proběhl tentokrát v poklidu hlavně proto, že se mnou v Česku byla Žába (Hryzounky jsme nechali v T. U sousedů na převýchovu.). Tamty kecy samozřejmě byly, ale měl jsem jenom 2 piva, tak to bylo dost obecné.
Během večera jsem dostal jeden krásný návrh od Marušky S.(G.) a dále byly položeny základy pavlíkovskorybářské časně letní expedice do východní Anatolie.
A hlavně jsem vedl výchovné řeči se svými synáčky L&T o úskalích života a o zajímavých vysvědčeních, které mi ukázali. O všech elementárních principech tamtěch věcí jsme se nad sklenicemi Velveta shodli, takže jsem posléze s klidem na duši odjel zpět domů do Turecka.
16.-17.
Şubat:
Cumartesi, Pazar
Luky na návštěve za tátou:
Tak jsem zase tady... konečně jsem se dostal opět za svým tatínkem do rodného Turecka. Rozhodli jsme se, že se musíme ještě jednou sejít před mou maturitou, aby mi promluvil do duše a abychom se několikrát pomodlili v istanbulských mešitách...
Dne 15.února jsem nasedl společně s Martinem Soudným do letadla a letěli směr Turecko. Jelikož mám chudého otce, který vlastní jen 90 procent elektrárny v Afsinu, zakoupil jsem levnější letenku do Istanbulu. Zde jsme přistáli tak kolem půl čtvrté. Cesta byla dobrá - letušky byly štíhlé. Na sedadle č.5 jsme se seznámili s českou, fcelku hezkou dívkou. Byla sama, tak jsme se jí ujali. Chvíli s námi jezdila v autě na klíně po Cařihradu, ale pak se nám někde ztratila. Asi po hodině jsme se od Soudných oddělili a šli po svejch do nedalekého hotelu...cca 4km. Po lehkém ubytování jsme se pustili s tatínkem na toulky po krásném nočním městě. Navštívili jsme osvětlené mešity a restauraci s denerem. Noční život zde byl velmi rušný. Jelikož už toho bylo na jeden den moc, tak jsme zapadli do hotelu a tvrdě usnuli. Druhý den ráno jsme vstali brzy a rozhodli se, že projdeme celý Istanbul. Zjistili jsme, že zde jezdí docela moderní tramvaj a o kus dál i metro. Tak jsme využili těchto dopravních prostředků k přesunu mezi památkami. Nejdříve jsme zašli do Modré mešity...účel byl jasný - modlitba před nastávající maturitou. v mešitě
Po krátké modlitbě nastal přesun do nedaleké mešity Aya Sofya. A aby bylo vše pojištěné, proběhla zde další podobná řeč k Aláhovi. Jelikož času bylo stále dost (autobus do Elbistanu jel až v půl desáté večer), tak taťka vymyslel návstěvu antické podzemní nádrže pod Istanbulem. Bylo to velmi zajímavé a hlavně hezké. Po té nás tramvaj dopravila na místní vyhlášený Bazar, kde jsme hojně nakupovali oblečky do tátova harému a různé cetky. Po vyčerpávajícím courání po místním krytém baziku, jsme se pomalu chystali na cestu na Otogar (autobusové nádraží). Po cestě jsme dali již poslední modlitbu v úplně prázdné mešitě Suleymanie. Zde jsme také chvíli zevlovali a pak již definitivně táhli směr autobus. Metro nám jelo hned, a tak vše jsme stihli dokonale...
Kurban Bayram (= Svátek Oběti)
Během tohodle Bayramu každá rodina něco zařízne: ovci, krávu, velblouda, nebo aspoň krůtu. Obětování Alláhovi, ale fpodsatě je to normální zabijačka.
Luky odkládá studium maturitních otázek a spolu vyrážíme na vejlet:
Pár Chetitských hradišť okolo Gazi Antepu (město pověstné svým Lahmacunem - něco jako naše pizza) a pak Kilis - pašerácké městečko na syrských hranicích (něco tak vojetýho jako místní hotel "Paris", kde jsme přespali, se jen tak nevidí).
Abbasovská pevnost Revanda se šílenými větry, které nás skoro sfoukly dolů.
Na Yesemek se svoji nejstarší sochařskou dílnou na světě (200 čedicových soch lvů, sfing, válečných vozů a králů, které se tu před 3tis. lety přestaly tesat) nikdy nezapomeneme, protože jsme byli pozváni do rodiny správce této památky na zabijačkové hody: Beránek na špízu s plackou "yufkou" a k tomu spousta jogurtu. Kolem se točilo 5 dcer a nejmladší z nich - batole obíralo ohořelou skopovou hlavu, která se válela u ohně...
Kurban jsme pak ještě viděli u jednoho byzantského hradiště: Pozvolné zažižlávání ovečky, střik krve z aorty, naříznutí šlachy na nožce a nafouknutí obětního zvířátka (pusou - jako míč!) za účelem oddělení kůže od mrtvého těla. Fuckt dost drsný.
Další noc trávíme s Lukym u moře ve strašné krychli z dřevoštěpkových desek, kterou majitel hrdě nazývá penzion. Cena krychle na os/noc je ekvivalent dvou piv. Ale neva - do areálu patří i antický kamenný maják, na jehož střeše pojídáme rybku při západu Slunce.
Ráno se koupu v moři a válím na dece a Luky sbírá mušličky. A už se oba těšíme domů do Elboše.
Vylezeme ještě na dva nádherné hrady (Anazarbuz a Feke). Ještě nám neuschly plavky a už jsme zase v zasněžené Elbistánské planině a Žába na nás čeká s gulášem. To bylo žůžo!
Luky, Feke Luky, Yesemek
Luky, Tufanbeyli Luky a Mára, Yumur
25.Şubat: Pazartesi
Žába
Žába ještě naposledy zatančila (viz foto) mému dospívajícímu synkovi na závěr jeho jarních prázdnin v Turecku a usazujeme ho do dálkového autobusu směrem do Konstantinopole. V  Elboši je jaro a cesta bude trvat 15 hodin.
O den později se ukázalo, že to nebylo 15, ale 21 hodin cesty, protože byla šílená ledovka, na níž se za Ankarou nabourala a shořela nějaká cisterna. Elboš nám zase zapadl sněhem a je pěkná fujavice. Ale Luky prý do letadla stačil naskočit a uletěl.
Jo, anatolský zimy, ty bejvaj krutý...
28.Şubat: Carsamba
Mára a floating
Chlastám asi sedumnáctej cay na můstku Necati Cavusoglu a ta vykládka se ňák vleče. Konečně - poslední třicetitunovej balík je venku z břicha lodi. Slunce zapadá za rejdou, stotunovej plovoucí jeřáb jede zakotvit a mě se zastesklo po otčině, jak je zřejmé z přiložené fotografie…
Takže se s klidem na duši mohu vydat domů do Elboše. Konec února si však žádá hrdinské činy. Třeba lázeňské blues v nějaké zvrhlé společnosti, anebo aspoň koupel v pořádných lázních.
Haruniye Kaplicalari jsou to pravé místo! Chce to 15km směrem do hor za okresní město Duzici. Teplota vody je 33oC. Sirná voda v menším bazénku bleskově koroduje mého cyklistu na hrdelním řetízku (dar od přítele).
Lázně jsou ve strmé stráni kaňonu s peřejemi řeky Ceyhan a na protejším břehu lze pozorovat výpusti a vyvedení výkonu ze skalní kaverny hydroelektrárny Berka 3x170MW. Velmi romantické. A ještě romantičtější, že v celých lázních, které vypadají trochu jako osada "Křížový lázně" v Mokropsích není lautr živá duše.
Tak a teď vážně domů umejt se vod toho sirného povlaku.
Cvičně ještě prolezu "Cin kalesi" (Čínský hrad) ve středověkém Payasu, koupím za babku od sadaře pytel čerstvě načesaných pomerančů a tradá domů….

10.mart:
(březen)
Pazar
Toprak
Původně jsem chtěl psát o řecké kolonii Rhosus s krásnými sarkofágy, rozpadajícími se mozaikami a kolonádou mizející pod hladinou moře nebo o hradu Thil Hamdun (viz foto), ale napíši o suveréně největším zážitku.
Stoupám nádhernými serpentinami do našeho průsmyku, jedu pěkně svižně, okolo zasněžené štíty hor a najednou za zatáčkou ložisák.
(Jako malí kluci jsme na tom jezdili z Petřína dolů: Je to jednoduché - pár prkýnek, nasadit 4 kuličková ložiska a přední osa otáčecí za účelem zatáčení.)
To ale nic není: Chlap na něm se na mě řítí s kopce strašnou rychlostí. To ale furt nic není: Řítí se v protisměru rovnou na mě! Ale to zdaleka furt není to hlavní:
Není to obyčejný, ale nákladní ložisák, protože je to vlastně frčící fůra v horách nasbíraných větví a klacků. Jentaktak se mu v té 80 ce vyhýbám a děkuju Alláhovi, že k setkání nedošlo před 5 vteřinami v zatáčce, nebo že nejelo něco proti.
17.mart: Pazartesi
Horské středisko ve 2600m. Zasněžené štíty na pozadí jiskřivých sjezdovek na svazích činného vulkánu Ercies. Ševelící vleky. Opálení plejbojové Horské služby. Zaborcováno opálenými lyžaři. Jejich kočky s rozevlátými hřívami a značkovými brýlemi. Půjčovny s posledními hity sezony. Jenom Gluhwein nebo grog tu neznaj.…
Ba ne - všechno to bylo trochu skromější, ale pěkné. Sníh byl už mokrej a těžkej. Já se držel spátky, ale všechny žabičky lyžovaly o 100péro, jenom Ivča pořád padala s kotvy. Je to od nás jenom jednodenní vejlet.
Turecko je z těch zaslíbených zemí, kde se dá koupat v moři i lyžovat ve stejném období. A jinejch vjecí se tu dá zároveň dělat taky fůra…
Honza Hora
Na velikonoce nás přijel navštívit Honza Hora. Takhle se děti s tátou pomodlily v Afsinském Kervansaraji...
31.mart: Pazar
Velikonoce (tur. Paskalya) oslavuji podle perverzního hesla, že rodina má bejt pohromadě, zlézáním hradů a zámků Cilicie Campestris nejen se Žabkou a Hryzounky, ale i s Honzou Horou.
Yilan kalesi (Hadí hrad) je něco úchvatně zachovalého. 700m dlouhé hradby a 8 silných věží. Postavil ho arménský král Leon II ve 12.století a od té doby nebyl nikdy dobyt. Později Sejch Meram zde pěstoval pro potěšení jedovaté hady.
Nad hlavní bránou (ke které se musí lézt po čtyřech) jsou 3 zachovalé křižácké erby. Na jednom je český lev a na druhém moravská orlice. Zvláštní...
Gökvelioglu kalesi je trochu menší a pobořenější. Ale výhled z něj musí být (nedalo se tam vůbec vylézt) nádherný. Je totiž umístěn na skalním bradle, odkud hrdě vévodí celé deltě Seyhanu a Ceyhanu.


Kalimero FILABEL