2001 / III

1.temmuz:
(červenec)
Pazar
Vstávám brzo ráno (fsedum) a přijímám výzvu osmnáctiletého syna mého domácího k cyklozávodu. Má šílenou pastoušku připomínající horáka. Řetěz zrzavá liška (prý aby si neušpinil kalhoty). "Mr. Gasparovič, I must buy water!" sípe po 5min. jízdy a kupuje u hokynáře láhev vody. Nemá držák - tak jí třímá v ruce. Leje z něj. Říká, že kouří 20 denně a že mu baba (=tatínek) koupí BMW. "Mr. Gasparovič, there is something wrong with my bicycle!" maskuje únavu defektem. Má vakl na zadní nábě ("Mr. G., is it dangerous?") a drhne mu špalek vo gumu. Na konec na mě v 1/10 stoupání počká ve stínu ibišku. Když se vracím z průsmyku, volá "Are not you tired?" a chce si dát závod s kopce.
Dolů jsem mu natr’h podolek taky a čekám, že mi jeho papá za to zvedne činži. Z toho plyne naučení, že kouřit cigarety je nezdravé.
5.temmuz: Perşembe
Doma je svátek, ale já dřu, ale nevadí mi to. Jedu do města Ceyhan, kde je mostárna, ve které se vyrábějí ocelové konstrukce "našeho" kotle. Sloupy, na kterých kotel visí jsou ocelové škatule 3x3x120m. Nejtlustší plechy na nich mají okolo 10cm.
S kámošem Jirkou, kterej ty sloupy v ČR vymejšlí jsme to pak šoupli k moři do Yumurtaliku. (Yumurta je vejce a místo se tak jmenuje, protože tam do písku ještě dnes zahrabávají svoje vejce mořské želvy).
Kdysi zde bylo významné přístaviště založené 2800l p.n.l. a sloužilo postupně Chetitům, Asyřanům, Řekům, Římanům, Byzantincům i Benátčanům. Tehdy se jmenovalo Aegae a dalo jméno celému Egejskému moři. Ve 13.století je ale Marco Polo přejmenoval na Ayas.
Kousek od tohoto letoviska se staví elektrárna na uhlí dovážené z Jižní Afriky, tak nevím, jestli to želvičky přežijou.
pan ředitel u moře pan ředitel v kanceláři pan ředitel na pracovišti
pan ředitel u mořepan ředitel v kancelářipan ředitel na pracovišti
dílo roste dílo roste
7.temmuz: Cumartesi
Prozkoumávám nejkratší cestu na letiště do Adany. Zavedlo mě to do pohoří Binboga. Silnice tu jde po horských hřebenech ve výšce 2000m a pak zase padá šílenými serpentinami z města Anderen do Kilikijské nížiny (tur. Çukurova). Cesta byla (krásně) hrozná a odměnou mi je návštěva Karatepe, což je Chetitské město, které prožívalo největší rozkvět před 3200 lety. Palác krále Azitawandase nabízí ke shlédnutí sochy, sfingy, reliéfy i stély s chetitským klínovým písmem, které rozluštil až r.1916 Bedřich Hrozný.
Cestou zpět vyšplhávám na hrad Toprakkale strážící přechod pohoří Amanos. Křižáci ho nazývali Thil Hamdun. R.1337 jej dobyli a rozbořili egyptští Mamelúkové. Místní hlídači památek dostali tučný bakšiš, takže mě hradem protáhli křížem krážem.
10.temmuz: Sali
Mému prvorozenému synu je dnes 19let, což jsem vyjel oslavit na Eshab-i Kehf. Je to mešita, posvátná jeskyně, kervansaváj a klášter, kde podle 2000 let staré legendy spí 7 spáčů a čeká na lepší časy.
Pohled je odtamtud do údolí úchvatný: Ve vzdálenosti asi 20km čoudí největší tepelná elektrárna Turecka Elbistán A a vedle ní se staví naše nová Elbistán B.
obývák


Toto je můj obývák. Tady bude mejdlo, až přijedeš....
14.temmuz: Cumartesi
Projíždím bývalým hlavním městem Seldzucké říše a baštou tureckého islámu - tajuplnou Konyí. Podle Frygů byla Konya prvním městem, které se ukázalo po potopě světa. Před 4 tisíci lety tu Chetité těžili železnou rudu. Alexandr Veliký ho přejmenoval na Ikonium a císař Claudius na Claudicanium.
Paxe to tu začalo řezat mezi Byzantinci, Peršany, Mameluky, Mongoly, Seldzuky a Ottomany (každej správnej Ottoman měl v harému otoman - já mám f Elbistanu taky). Vlezl jsem do Alladinovy mešity a Maus Olea sultánů. V Medrese Štíhlého minaretu jsem ještě uvažoval o shlédnutí rituálu Řádu Svištících dervišů (otáčením kolem svislé osy se dostávají tito derviši do tranzu zkus to taky doma na koberci!), ale pak jsem rači šel na Tandir Kebab, což je něco jako ovar, ale skopovej. Zapíjim to jogurtovým nápojem Ayran a čekám, co to se mnou udělá.
Asi to ještě střihnu na jih. Prej jsou tam u městečka Cumra vykopávky města, které fungovalo už před 8000 lety....
dervišové

Svištící dervišové při rituálu.
15.temmuz: Pazar
Když se rozpadla Seldzucká říše, zůstalo po ní několik Bejliků. Jeden z nejsilnějších byl ve 13.stol. založen emírem Karamanoglu Mehmetem, který také prvně prohlásil Turečtinu úředním jazykem (namísto dosud používané Perštiny). Za sídelní město si vybral Larende a přejmenoval ho na Karaman.
Proběhl jsem tam ve chvatu asi tucet 500 až 600let starých mešit a vzpamatovávám se z toho louskáním pistácií na citadele.
Když Karamanovce vytlačili Osmánci v 15.století, utekli poslední věrní klanu Karamanogullari doprostřed Tauru do skalní pevnosti Ermenek zásobované vodou z podzemní řeky a tedy skoro nedobytné.
Ty rozervané hory pohoří Taurus s piniovými háji a divokými řekami je něco nádherného. Škoda, ze nemám čas a volají povinnosti.
Před Elbistanem beru 2 stopaře. Ani mě nepřekvapuje, že jsou to Češi - gdo by se jinej štrachal k nám na východ. Linda a Petr (taxe jmenují) u mě tráví 1,5 dne a pak pokračují prý do Sýrie.
20.temmuz: Cuma
Jedu v autě, venku je 37 stupňů ve stínu, poslouchám Chinaski a sním o tom, že mám vedle sebe krásnou spolujezdkyni. Najednou žlutá cedule (to znamená v Turecku nějakou památku): Karadayi Kervansaray.
Zatočím tam a už mě vítá turecká babka v teplákách, šátku a s proutkem na odhánění čumících dětí a slepic a už haraší klíčem v zámku Seraje.
Je to opravdu malý zámek vyzdobený četnými reliéfy na stěnách a sloupech. Postavil ho 1255 seldzucký vezír Cellâeddin Karatay.
Babka čile ukazuje velbloudí stáje, vězení, kuchyň, modlitebnu, strážnici a místnost felčara. Uprostřed výkladu v turečtině si začne pohazovat pravým ňadrem. Chvíli mi to trvá, ale pak rozpoznávám, ze jsme v místnosti pro kojení.
Babka dostala bakšiš, já nasedám do klimatizované ředitelské káry a fšichni jsme spokojeni...
21.temmuz: Cumartesi
Projíždím Kapadokií - jednou z nejkrásnějších přírodních a kulturních památek Turecka. Sopka Erciyes dagi tady kdysi pokryla celé území sopečným tufem. Ten byl po mnoho tisiciletí erodován větrem a srážkami, takže z něho vznikly bizardní kužele, komíny, pilíře, sloupy a další skalní útvary.
V měkkém tufu se dobře vydlabávala obydlí, takže se zde od 4.století n.l. začali usazovat první křesťané. Žil zde i legendární sv. Jiří, který zabil zdejší mýtickou nestvůru - draka.
Kresťanští mnichové z Egypta a Palestiny se zde postupně zakopali do měkkého tufu před nájezdy Arabů. V celé oblasti vzniklo m.j. asi 600 skalních kostelů, takže významem toto místo konkurovalo i samotné Konstantinopoli.
Sláva Kapadokie skončila ve 13.století, kdy území převálcovaly mongolské hordy. Já jsem tu byl již v letech 1983 a 1988, takže spíš než prozkoumávání jeskyní, kaňonů, kostelů a podzemních měst, jsem se věnoval spíše pozorování západu slunce od hotelového bazénu. Rovnež jedna hospoda s francouzskou obsluhou, internacionálním çumivem a tureckou lidovou hudbou mě dost brala....
Až tady budete projíždět vy, určitě navštivte Göreme, Üçhisar, Ortahisar, Zelve, Kaymakli a Derinkuyu!
sledování televize

Rodinná pohoda v Elbistanu, sledování ČT1.
srpenec
fTurecku:
Práce se mi nějak zahušťuje, taxem předal cestovatelský prapor svým synáčkům. Hle, zde jsou postřehy z jejich cest:
Turecko z pohledu Lukyho na návštěvě za tátou:
Celé to začalo dne 27.července ráno. Odlet s Fischerem v 5:30h. Ráno byl let opožděn asi o půl hodiny. Do Antalye jsme přiletěli kolem 9:45h. Letěli jsme v sestavě Tom G., Martin S. a já.
Na letišti na nás čekali rodiče...tedy i náš ocet. Odtud jsme měli namířeno do Elbistanu, našeho nového domova.
Ještě tentýž den jsme stihli s bratrem navštívit pár památek a zajímavostí v Turecku. První zastávku jsme udělali v Kemeru /město na pobřeží/, byl zde nádherný výhled do moře. Poté jsme jeli do Olymposu. Zde byla jedna opravdu nádherná zajímavost. Ubytovaní zde bylo v korunách stromů. Jenže ubytování zde bylo jen s nějakýma hašišákama, kteří po nocích hulili trávu, z čehož by náš tatínek určitě neměl radost. Místo toho jsme navštívili naučnou stezku se starými chrámy v ionském řádu a památkami v podobném stylu. Ovšem nejkrásnější památku, 9-tý div světa jsme shlédli v Chimaeře. Zde, po vyšlápnutí velkého kopce se objeví skála, ze které už po tisíce let vyvěrají plameny. Je to způsobeno velkou zásobou zemního plynu uloženého pod touto horou kamení. Plyn několika škvírami uniká a hoří. Pod kopcem jsme se ubytovali v místních bungalovech s klimatizací. Zažrali jsme tu místní pochoutky, jako jsou grilovaná masíčka, zeleninové saláty, ayrany (jogurtový drink) atd.
Probuzení druhý den nastalo asi v 8:00 a hned jsme se vrhli do moře. Je to tu opravdu lábuš. Voda má 26 stupňů a ve stinu je zde asi 40. Po příjemné koupeli jsme se šli nasnídat - místní pochoutky, jako jsou olivy, ovčí sýr,... Opustili jsme bungalov s příjemnou paní domácí a vyrazili na cestu do Phaselisu - město tří přístavů. Prošli jsme moře památek (staré lázně, školu,...), dále jsme navštívili Aspendos. Zde bylo k vidění nejzachovalejší antické divadlo v Malé Asii. Hojně jsme fotili a pak jsme se odebrali do Küprülü kaňonu. Studená, sladká a čistá voda nám nabídla mnoho možností ke koupání. Chtěli jsme raftovat, ale nebyl čas. Utábořili jsme se f kempu a spali pod širákem.
Den třetí. Přesun na tátovo jednání do Ankary. Cestou jsme jeli přes Side. Koupačka v moři, lehká relaxace, zevlování, tamty věci. Jenže všechno krásné musí jednou skončit, a tak jsme jeli do Konyi, kde jsme se rozhodli, že ještě jednou přespíme.
Čtvrtý den našeho putování po Turecku jsme se konečne dostali do Ankary. Navštívili jsme rodinu Benešů. Zatim co se otcové oddávali práci, my jsme se seznamovali s jejich dětmi. Koupali jsme se v bazénu a hráli pochybné hry.
Následuje den osmý. Opouštíme Ankaru se slzami v okách. Ochchchch, nejkrásnejší památka, kterou jsme navštívili, byla nepochybně Kapadokie. Skalní město. Ubytovali jsme se ve skále. Tedy pokojíky byly z části ve skále. Večer jsme si zašli na večeři do místní hospůdky a šli spát.
Toto byla poslední zastávka na cestě domů, do Elbistanu. Tam jsme dorazili devátý den. Seznámili jsme se s Mr.Kahvedzim (tátův osobní strážce a borec) a pokořili místní horu. Vylezli jsme tam za světla a slezli za tmy (jen mi mladí...Martin,Tomík a JÁ). Pak se krásně spalo.
Následující dny vypadaly asi takto. Trávili jsme čas v Elbistanu (procházky, sportík s místními fotbalisty - většinou prohrávali oni, koupel ve vaně, a nepatrně koukání na video). Několikrát jsme se byli podívat i na elektrárně.
Je to tu fajn, ale nedá se tu být věčně, proto jsme jeli k moři, vzdálenému asi 500km. Cílem bylo městečko Ayas. Zde jsme strávili asi tři dny, koupali se, opalovali se, jezdili na kajacích a šlapadlech, navštívení hradu v Kizkalesi a nechali jsme si zde udělat tetování...motivy přiložíme. Po těchto třech dnech jsme jeli do Iskenderunu do přístavu, kde měl náš otec nějaké pohledávky ohledně dopravy matroše na elektrárnu, který přivezla loď. Zůstali jsme jednu noc a vrátili se do Elboše. Na cestě jsme navštívili mozaikové muzeum v Antakyi, nejstarší křesťanský kostel sv.Petra (zde bylo údajně založeno křesťanství), další památka byla Titův tunel v Seleukii. Pak jsme se konečně dostali zpět do Elboše.   Lukáš.
Kizkalesi

Mládež u Levantského moře

Tatoo

Tatoo

Tatoo detail

Chceš být taky spregy - řekni si Lukymu!


Kus elektrárny opouští loď

Kus elektrárny opouští loď

Titův tunel

Seleukia - nejjižnější bod Turecka
srpenec: Jsem nějakej moc pracovní, a tak zanedbávám svoje chlapečky a oni se musí zabávať sami. Toto jsou postřehy Tomáše z jeho typické podvečerní činnosti fElbystanu:

FOTBALOVÝ MATCH

1. ÚTERÝ

Sestava prvního - lepšího týmu:
Mr.Mojmír Soudný, Mr.Radesh Singh, Mr.Ferhat Erdiz, muž, Martin Soudný, Lukáš Gasparovič a já Tomáš. Byli jsme 4 Češi, národnost muže nevím, Němec a Jihoafričan indického původu.

Sestava druhého týmu:
Turci /doktoři a právníci/

Toto utkání bylo neobyčejně napínavé. Před zápasem jsem si myslel, že nás Turci vyklepnou a my půjdeme pokořeně domů, ale opak byl pravdou. 1.gól jsme vstřelili docela brzy /1:0-skóroval Martin/ a po něm následoval gól druhý /2:0-skóroval Lukáš/. Měli jsme jasně na vrch, ale cosi se zvrtlo a my dostali góla /2:1/. Naštěstí se nám podařilo vstřelit další branku /3:1-skóroval Lukáš/. Hráli jsme poměrně dobře, ale bohužel jsme dostali další branku a to ještě ke všemu po hrubé chybě toho muže, jehož národnost mi není známa, který ve vápně nepochopitelně trefil letící balón, který sice směroval na mě, střídajícího brankáře, ale situaci jistil ještě pan Mojmír, který by situaci jistě s přehledem vyřešil. Penalta se kopala cca 3m od brány, tak jsem moc šance neměl /3:2P/. Následně jsme přidali další branku /4:2- skóroval Radesh/ když Radesh z otočky vypálil z úctyhodné dálky dělovku gólmanovi přímo mezi nohy. Potom jsme dostali dva blbé góly a bylo srovnáno /4:3, 4:4/. Následovala nebezpečná situace ze strany Turků, dostali se do přečíslení /šli 3 proti našemu jednomu + brankářovi/ a když se Turek chystal vystřelit, na poslední chvílí jsem mu vzal balón a ve snaze odkopnout balón jsem to načudil přímo do vinglu a nedal jsem našemu gólmanovi šanci / 4:5/. Ke konci jsme stačili ještě srovnat /5:5-skóroval Lukáš-HATTRICK/. V posledních 5-ti vteřinách /nekecám/ Lukáš po skvělé Martinově přihrávce trefil břevno soupeřovy brány. Ozval se zvonek oznamující konec zápasu. Poté jsme si dali čaj a odebrali se zachlastat do nedaleké hospody.

Stav utkání: 5:5

mezinárodní fotbalový match

2. ÚTERÝ

Sestava byla stejná, jenom jsem se lépe poznal s panem ušním doktorem, ktery mi ošetřoval nemocné ucho, do kterého mi natekla mořská voda.
Čekali jsme, ze jim natrhneme p...., protože minulý zápas sotva utáhli remízu. Vedli jsme 2:0 a měli jsme jasně navrch, když se Turci najednou zmohli a doslova otočili vývoj zápasu, o což se zasloužli zejména 2 hráči: Žlutočernej a můj ušař. Nasázeli nám 3 góly a nám se už nepodařilo vstřelit branku. Nutno ale podotknout, že Turci nehráli moc čestně, jelikož neuznávali některé své fauly vždy když jsme šli do brejku, tak tam ňákej z nich strčil pracku a kopal se jen přímak, ze kterého se z takové dálky moc skórovat nedá.

Příště jim to ale nandáme /snad/.

Stav utkání: 2:3

Skladník Mára

Raketová kariera: Projektant - Učitel tance - Šéf projekce - a ... Skladník v Kurdistánu

Kluci na hoře

Podvečerní dobytí 1.vcholu nad Elbistanem mými vyslanci


Arsameia

Arsameia - římský most
srpenec: Kluci cestují a já pracuju. Ještě že mě to baví. Ještě, že nová generace taky umí psát:
Poslední víkend v Turecku jsme se rozhodli že navštívíme zdejší (prý osmý) div světa Nemrut Dag - horu s famózními obřími oltáři a sochami božstev, kralů a zvířat.
V sobotu jsme vyrazili kolem oběda a jeli přes Nurhak a Adiyaman pod vrcholek, kde jsme zachlastali a šli brzo spát.
Druhý den - v neděli - jsme se nechali vzbudit v 03:30 a ještě za tmy vyjeli na parkoviště pod Nemrutem.
Teple oblečeni, prostěradly a dekami zagaleni jsme vystoupali až na vrchol, bychom shhlédli východ Slunce. Přišla zde ke cti Fredova čelní svítilna. Lezení na vrchol bylo složité, protože se všade motali turisté - místní....
Nemrut Asi kolem 05:00 jsme zasedli pod oltář a koukali se na rozednění. Slunce se nechtělo dlouho ukázat - bylo lehce pod mrakem, ale nakonec vylezlo asi v 05:45 (viz foto). Pak to bylo nádherné. Sluneční paprsky se zarývaly do krajiny a postupně osvětlovaly kamenné sochy na vrcholu hory. Obešli jsme celou (uměle nasypanou) špičku hory, fotografovali a nakonec pak Nemruta opustili.
Návrat domů byl plný památek, hradů, antických mostů.
Cestu domů jsme zvolili netradiční - divokou přírodou průsmyky a údolimí přes divoké hory Tauru do Malatye.
Byl to krásný zážitek, ale bylo toho akorát. Vyčerpáním jsme všichni doma v Elbişi brzy usnuli....
Lukáš G.
Darende

Vodopády Darende 50km od Elbistanu

Darende

Za 4 hodiny letí letadlo, tak než tátu opustíme, ještě to pořádně protúrujeme...
23.agustos: Trafik cannavari olmayin!
Tohle v překladu znamená 'Nebuď dopravní netvor!' a je to tady na cedulích podél silnic.
V Turecku jsou obdobná pravidla silničního provozu, ale málokdo je dodržuje. Nemusí tu platit přednost, jízdní pruhy, zákaz předjíždění. Jezdí se vpravo i vlevo, v noci občas bez světel. Na silnici se vyskytují děti, cyklisti, želvy, osli, krávy, ovce, psi, kočky, díry a 'mrtví policajti'. Jezdí se na červenou, na zelenou je třeba dbát zvýšené opatrnosti, právě protože ostatní jedou na červenou.
kvitance

Přiznávám, že i já jsem se stal dopravním netvorem. Jel jsem prej 115km/h (namísto tolerovaných 99) a Trafik Jandarma mi napařila pokutu 26 600 000,- tureckých lir (což je asi 800Kč) - viz oskenovaná kvitance.
Je to tu jednodušší v tom, že se s policajtama nikdo nehádá, protože jeden kasíruje a ostatní mají odjištěné sapíky.
25.agustos: Sali
Vezu auto ze servisu. Kousek za Kahramanmaraşem mě už dlouho láká žlutá cedule 'Ilica kaplicalari'. Tak jo. Poměrně dlouho jedu liduprázdnou divokou (hory, řeky, rokle, jezera) krajinou pohoří Engizek a najednou prásk: Karlovy Vary hadr. Kaplicalari jsou totiž v turečtině lázně.
Mraky Turků (jsem jedinej cizinec), hotelů a penzionů a bazarů a horká zřídla, studené prameny v horách, dvoje lázně (samozřejmě se segregací pohlaví) a hroznej mumraj.
Tosemtedanečekal, co máme kousek od elektrárny!
26.agustos: Pazar
Afrodisias. Co tě napadá při vyslovení tohoto slova? Tamty věci? Ne! Mě vyvstanou na mysli velkolepé vykopávky antického města v západní části Turecka.
Na jižním pobřeží je ale také jeden Afrodisias, jak mě upozorňuje žlutá otřískaná cedule. Trmácím se 14km piniovými háji a pak uzoučkou serpentinou zaříznutou do útesu nad mořem. Už to brzo bude: několik ostrovů, poloostrov se dvěma krásnými zátokami a - držte me: holidej vyllyč. A hustá. Mraky bílých domečků a zánovních limuzin. Policajt, který mě legitimuje při vstupu do toho šmoulího areálu. Naštěstí nikde nikdo - je totiž 7 ráno a vşichni rekreanti spí. Mezi tou nádherou se krçí zbytky chrámových sloupů, pár zdí a krásné mozaiky na podlahách.
Trochu je mi smutno, jak ta naše kultura válcuje minulost. Ještě před deseti lety to tam muselo bejt fantastický...
historie

Moje koťátka se koupou v Turecku (ale před 13ti lety).
3.9.:
Žába a hryzouni

Žába a hryzouni dorazili.
Ali Baba
Tohle jméno znamená v turečtině totéž, co zloděj. Jednoho rána se k nám do bytu nahrnulo několik uklízečů a opravářů. Když se zase vyhrnuli, chyběl v kuchyni Žábin mobil.
Taxem to šel hlásit na Emniyet müdürlügü (ředitelství Bezpečnosti), které je v Elboşi na Emniyet Caddesi (třída SNB). Náš turecký asistent je pravověrný Muslim a tak mě varoval, že vyšetřovatelé mohou zjistit, ze kašlu na Korán a žiju na hromádce s cizí Žábou, ale přesto jsme šli.
Jeden mladý detektiv nás nejdřív nechal čekat v jedné cele a pak nás poslal k soudu, kde se chvíli turecky brebentilo, nabubřelý soudce mě nepříjemně rentgenoval dvěma dny lahví od okurek, které měl na nose a pak jsem něco podepsal, co nadatlovala tlustá písařka.
Do dneška jsem hlásal, že se v Turecku nekrade, ale to teď přestalo platit. Ale neva - stejně se mi tu líbí.
16.eylül:
(září)
Pazar
Turecko je země piknikování. Rodinka se rozloží někde ve stínu u jezírka, uvaří çay a na roštu peče kozí žebírko.
Já chci taky piknikovat.
Vyrazili jsme tedy se Žábou a Hryzounky do hor, které se zvedají přímo vedle Elboşe. Když přední náhon začal hrabat, zaparkovali jsme. Hned se na nás vrhli vesničané a hrnuli nam po kilech vinnou révu, která se po úbočích hor plazila. Vinicemi jsme vystoupali do jednoho sedýlka, rozložili deku, sedli pod divoký mandlovník, sundali slamáčky a rozlili kávu. Děti vyskákaly na jednu skálu poblíž a už k nám postupně chodili dědové z okolních samot a zase nosili víno.
Na závěr jsme se octli v jedné chaloupce a tam jsme se přejedli 'sudzuku' oříšky navlečené na niti a obalené ztuhlou šťávou z vinné révy.
Ty hory okolo jsou fuckt krásné a 3 Hory, co tu jsou se mnou taky.
v mešitě

Takhle to začalo před 12ti lety v Suleymanově mešitě v Cařihradu...
Ve středu Jeho Excelence Dr. T. L., pozdější ambassador v Turecku, druhý zprava Ing. J. R., pozdější obchodní ředitel Škodaexportu.
ibisové

Vzácný druh ibisů sídlící na ostrůvcích a březích Eufratu při pohlavním aktu
22.eylül: Cumartesi
Kizkalesi

Taxme si udělali se Žabičkou a Hryzouny první výlet k moři. Už skoro žádní turisté, slunisko není tolik jedovaté a moře jako kafe i večer.
Kizkalesi

Koupeme se v křižáckém hradě Kizkalesi. Jediná chyba, že je to ze stavby 450km.
22.eylül: Cumartesi
Tohle hlavní město římské provincie Rovinna Kilikie Anazarbus už mě dost dlouho láká. A Žába to taky musí vidět! A Hryzounci to stejně budou mít v dějepise!
Postavili ho Asyřané v 9.stol.p.n.l.. Nejvíce vzkvétalo za Římanů, kteří ho na počest Augusta Caesara přejmenovali na Caesareu. Byzantincům ho vyrval Harun-al-Rashid. Jak už tady v  kraji bývá zvykem, zabrali ho pak Křižáci, následně Arméni a nakonec ho rozbořili Mameluci.
Nejkrásnější je pevnost na skále s 1500m dlouhými hradbami s 20 věžemi, hezké jsou i mozaiky ležící 2m pod nánosem hlíny a akvadukt.
Vedu hovor se strážcem oděným v tričku, které mu dali američtí stíhači z nedalekého Incirliku. Říká mi, že na vykopávkách byla předevčírem nějaká dvacetiletá Češka a zapoměla u něj batoh. Nebyla to některá z vás, kroužkařky moje?
Pruzor Kizkalesi

Bylo to hezký, ale děti spíš preferovaly zábavu zachycenou na přiloženém snímku.
24.eylül: Pazar
Rozvaliny kilikijského chrámu s pečlivě opracovaným kyklopským zdivem, zbytky hradeb, několik sarkofágů a několik zachovalých oblouků kleneb nad různými stavbami.
To vše jsme viděli na stejnojmenném skalním výběžku, nějakých 6km nad Kizkalesi v předhůří Tauru.
Z Adamkaylaru je nádherný výhled na Kizkalesi a okolní krasová údolí. Hyzdí ho jenom nová výstavba výškových budov na pobřeží.

24.eylül: Pazartesi
Jedu z přístavu, vyhrávají mi Buty a tak si říkám, ze nepojedu po dálnici okolo de facto amerického vojenského letiště v Incirliku (180km vzdušnou čarou z Elboše!). Stejně je tam teď živo. Boeingy s velkým talířem AWACS vzlétávají a dosedají a k 50 spojeneckejm letadlům možná přibydou další. Bin Ladin měl prej Incirlik taky na mušce a Turci přišli na to, ze v poslední době byl možná několikrát osobně v Adaně (200km vzdušnou čarou od nás - 3.největší turecké město). Obojí bylo v místních učitelských novinách.
Taxem to rači zahnul přímější, ale divočejší cestou přes Kozan, Feke a Tufanbeyli rovnou krzeva střední Taurus. A stálo to za to:
Nádherná divoká příroda, asfaltka se šplhá šílenými údolími s divokými řekami a ruinami hradu. Pak zase náhorní planina. Dvěstě kiláků, na který se jen tak nezapomíná.
Zářijové (Eylül) nebe-peklo-ráj
Cennet (ráj) a Cehennem (peklo). Tak se jmenují dvě nádherné krasové propasti Kilikie, sloužící již pohanům jako kultovní místo.
Cennet je hluboký 70m a na jeho dně křesťanští Arméni vybudovali před 1500 lety kapli zasvěcenou P.Marii, která tam dosud stojí. Na dně začíná jeskyně táhnoucí se do hloubky až 135m a Ivanka s Martinem se nám v ní skoro ztratili.
Cehennem je hrozná ďoura asi 110m hluboká. Na malém železném můstku nad ní mě jímá dost silná závrať.
V první propasti dala Matka Země život příšeře Tyfonovi se svíjejícími se hady dštícími oheň a síru místo nohou a rukou. Zdolal ji až Zeus a uvěznil ve druhé propasti. Už jsme zase nahoře a popíjíme ayran (jogurtový nápoj) a jsme rádi, že nejsme ani v nebi, ani pekle.

Harém

Můj nový Harém v Elbistanu, který jsem musel založit, když mě dámská sekce TKDČ tak hanebně opustila včetně externistek...


Kalimero FILABEL