Zážitky, akce, kamarádi   (můj milý deníčku...)
2006


Poznámky:
Odchylky od spisové češtiny jsou úmyslné, taxe nedif.
Aby tahle stránka nebyla moc dlouhá, je potřeba na rozsáhlejší článečky s obrázky odskočit. Což je lepší taky quli tomu, že se obrázky pořád nenačítají. Zážitky jsou řazené podle data, starší roky jsou přístupné z horní lišty.
Honza Fi.


Barunka

Co bylo v roce 2006:

5.1.	Hospůdka na Vinohradech. První letošní čtvrteční tradiční předvíkendový organizační posez.
7.1. MIKE	Posezónní sraz, (odložený z listopadu) začínal 13:30 ve vinném sklepě Mělnického Muzea. Pro mě však začal už pár dní předtím, sestříhával jsem videonahrávku z úvodních a závěrečných etap Cesty všemi kontinenty Lucky a Michala. Ve sklípku se přes moje obavy podařilo pospojovat všechny přístroje, včetně dataprojektoru. Po promítání a vyprávění se pokračovalo v restauraci u Beníšků, odcházel jsem kolem 22:30 a zdaleka jsem nebyl poslední.
8.1.	Výletík pěšky s rodinou Tichým údolím do Suchdola.
18.1.	Víťa Dostál povídal v Mělníku o své cyklocestě kolem světa 1994-1997.
10.3.	Den Tibetu. Tibet je od r.1950 okupován čínskými komunistickými zločinci.
28.3.	Barunka má první narozeniny.
2.4.	Pražské parky a cyklostezky
9.4. MIKE	Poděbradsko - mělo se jet podél Labe z Lysé do Poděbrad a zpět. Sraz byl na nádraží Lysá n. L., vlak (panťák) z Počernic se přímo nabízel. Lenost však zvítězila. Kdo by se zdvíhal s kolem do vlaku! A tak jsem jel ze Kbel na místo srazu na kole. Jen 22km. Měl jsem obavy z průchodnosti mostu v Káranném, všechno však bylo průjezdné. Byla mi docela zima, k Labi to je z kopce, nedalo se zahřát. Na nádraží se nás sešlo přes 20. Quli rozbahněnosti okolí Labe po povodni se jelo z Lysé po silničkách směrem opačným - Stará Lysá, Předměřice, Kochánky, polní cestou podle Jizery. Déle jsme se zdrželi v Benátkách nad Jizerou u nějaké starší budovy na kopci, asi zámek. Je tam i muzeum hraček. Paxme jeli podle zrušené železniční vlečky přes Zdětín, dál Hlivno, Sušno, Krpy. Oběd byl ve Vysoké Libni, paxme se rozprchli domů. Sice bylo už 16oC, ale foukal nepříjemný protivítr, zamračeno. Ujel jsem 101km.
21.4. MáraGa	Cool Audace Márovy nové garsonky. Přijel jsem do míst, kde jsem tušil, že Mára nově bydlí. Avšak ulice se jmenovala jinak a čp domu bylo taky jiné. Neuvěřil jsem instinktu a dotázal jsem se několika kolem se pohybujících osob na adresu, ale nikdo tu nemluvil Česky a fšici mě posílali jinam. Taxem popojel, ale Márou udaná adresa neexistovala. Nezbylo než mobilovat. Mára netušil, že ulice dostala definitivní jméno a dům čp. Takže prvně jsem byl správně.
22.4. MIKE	Kokořínsko. Na srazu u vývěsky MIKE se sjelo přes 50 cyklistů. To bylo hustý. První se rozjeli, na poslední se dostalo až za pár minut. Ještě pozdržení na několika křižovatkách, zatímco čelo pelotonu frčelo dál, a poslední desítka se ztratila, odbočili jinam. Jeli jsme polní cestou přes park Rymáň, Strážnici, přes Žerku do Zimoře, po silničce kolem studánek do Sitné, pak Sitenským dolem skoro až do Tupadel (omylem), nahoru do Vidimi a Dobřeně. Tady několik rychlíků nepočkalo na vedoucího a odjeli do Střezivojic. Takže cyklistů ubývalo nejen vzadu, ale i vpředu. My jeli přes Jestřebici dolů do Kokořínského údolí. V závěrečné hospůdce U Tichých jsme se zase skoro všichni sjeli. Počasí vyšlo. Pršet začalo, až když jsem seděl v autě na zpáteční cestě z Mělníka do Prahy.
29.4.-1.5.	Písecko a Blatensko, výlety a ubytování zorganizoval Jarda Jelínek. Sobota: Do Blatné před ubytovnu Tesly jsme přijeli busem kolem 11h. V ubytovně měli rozhlas po drátě! Rarita. Přesto, že se již dlouho vysílá rozhlas vzduchem! Jestlipak bude rarita i drátotelefon. A hned jsme vyrazili „Po stopách mládí Jardy Jelínka“. Přes Buzice (vodní tvrz) po silnici. Pak podle potoka polní cestou, do kopce a po hřebeni s výhledy, do Lučkovic. Všude Jardův zajímavý výklad, zastávky u zajímavostí. V Miroticích nás na oběd nevstřebala ani jedna (ze dvou funkčních) hospod. Ta na náměstí s tabulí "teplá jídla po celý den" neměla v poledne 20 obědů! A dolní, obsluha příjemná, ale měla akci. Pomohl až motorest u silnice č.4, obsluha příjemná. Během oběda se i vypršelo. Řetěz, namazaný před odjezdem ChainStarem začal vrzat. Vrátím se k oleji pro kola i šicí stroje, ten vydrží půl sezony. Vrátili jsme se přes Lom a Pacelice. No a večer byla Járou domluvená beseda s místostarostou Blatné a cyklistou Fr.Šestákem, který jel kolmo svatojakubskou cestu do Santiago de Compostella. Večeře opět super jídlo i super obsluha. Neděle: Jeli jsme na Třemšín. Přes Hajany do Lnářů. Na zámku tu mají muzeum koček. A před zámkem sochu s rozpraskanými koleny, tenkrát ještě neznali Colafit. . V Březí na kozí farmě bylo překozíno. Metly, spláchnuté povodní, jsou krásně obnovené. V Hvožďanech byl zamluvený oběd, ovšem připravili si jen párky a obsluha drzá, taxem tam nejedl. Část výjezdu na Třemšín byla značně bahnitá, zpátky jsme proto udělali s PéPem (Padouch Pustina však radši dělá podskupinky dvoučlenné) 9ti členou podskupinku s plánem hezky poobědvat v Rožmitále. Sjeli jsme do Hutě, tam jsme ale plán změnili a uhnuli vpravo nahoru do lesů. Rožmitál zůstal dole pod námi. Z lesů jsme vyjeli do Vševil, přes Počevily do Bubovic. Taky zrovna pekli rybáři u rybníka kapry a připravovali se na čarodějnice. Přes Drahenice, Uzenice, Chobot. Projeli jsme se kolem rybníka Labuť a přes Paštiky rychle zpátky do Blatné, do picérie na náměstí. Jídlo super, obsluha super. V Blatné bych mohl žít. Pondělí: Za L+M do Putimi. Zase přes Škvořetice, pak Sedlice a lesem jižně podle silnice č.20. Kamenitobahnitý terén. MIKE prorazil plášť. A konečně zase asfaltečka. U Brlohu nás pozval pán na obhlídku pozemku s rybníkem, vodopádkem a ovečkami. A zase terén, kousek po silnici č.4 a lesní cestou přes Dobev. Potkali jsme i Michala J., jel naproti z Putimi. Z Kestřan jsme to do Putimi střihli zase bahnem. V hospodě už čekal guláš. Míla Hrdličková, ochotná aktivně se zúčastnit mého bláznivého nápadu, připravila dort s vykreslením kontinentů a jednou svíčkou. Na mě zůstalo doplnit Colafit v trase Cesty L+M a předání dortu jubilantům, protože to byl právě jeden rok od jejich návratu. Po obědě převzal od Jardy vedení Michal J. a zavedl nás lesem přes Smrkovice do Písku, zpátky do Putimi pak proti Otavě.
6-8.5.	Máchovo jezero, s Barunkou. V sobotu jsme přijeli autem na základnu do kempu Borný. Z kempu jsme si už na kolech vyjeli po Mariánské Cestě naproti kamarádům Karkulkám s dalším cyklomiminkovozíčkem. Nečekaně jsme potkali i Mílu H. Odbočili jsme k Bezdězu, kde mezitím K. doobědvali, odjeli do kempu po Máchově Stezce. My se vraceli zase po Mariánské. Čekaně jsme potkali Zajíčky. v neděli byl celodenní výlet. Po Hradčanské Cestě do Kuřivod, po obědě po Staré Lipské Cestě a pak po souběžné lesní asfaltce, přes silnici Doksy-Hradčany na Dělovou Cestu. Strmé stoupání po lesní asfaltce bylo odměněno krásnými pohledy do roklí s mohutnýmí buky. Asfalt se vytratil, ale sjezd Velkou Kraví Roklí byl úžasný. v pondělí Karkulky odjeli (i, protože Karkulky obsahují muže) do Všetat na vlak. My jsme vyrazili pěšky se Zajíčkama, po cestě souběžné s Velkou Kraví Roklí jsme vyšli zase na Dělovou Cestu a Štěrkovou Roklí zpátky. Buky poblíž Dělové Cesty, dole Jára Z.
9.5.	Metamorfóza - posezení s kamarády v čajovně.
13.5.	Dendrologická zahrada - ideální čas k návštěvě, všechno kvete! Čestlice, blízko Průhonického parku. S Barunkou.
14.5.	Čabárna - husy, slepice, kachny, ryby, žáby, ovce, kozy, oslík - všechno k vidění i slyšení. Opravdické, živé. Kladno-Švermov - Brandýsek. Červený újezd - zajímavý skanzen. S Barunkou, Lucinkou a Kubou.
20.-26.5. MIKE	Anglický cykloklub jsme doprovázeli po severních Čechách. SOBOTA. Nejdříve jsme zajeli k historickému zdymadlu na Vltavském kanálu. Z Mělníka jsme pak vystoupali přes Chlomek, novou polní cestou a po zrušené železniční trati (Střednice-Lhotka) do Kokořínského údolí. V Tuboži jsme okoukli i skalní rozsedlinu s potůčkem na soukromém pozemku. Pod hradem Houska jsme zašli na oběd do hospody POD HOUSKOU. Autem Mike přivezl druhou část anglických cyklistů. Přes oběd jemně pršelo, někteří si vyjeli k hradu, někteří dolaďovali kola (angl. fidling). Za občasného deště jsme dojeli zbývající kousek do Doks, základnou na dvě noci byla chatka v kempu, pro angličany pak blízký hotel Kamýk. Rozsáhlé louže jsme naštěstí překonali na kolech. NEDĚLE. Okružní trasa, nejdřív jsme jeli přes Okna a Pankrác pod Bezděz. Nechali jsme kola na zahradě u zmrzlinářky. Na hrad jsme se vydrápali pěšky. Nahoře fičel studený vichr a hnusně podrobný výklad pro historiky amatéry byl na největrnějším místě hradu. Konečně jsme postoupili do nitra hradu a dozvěděli se další důležitosti, jako že ten růžový flek pod stropem je zbyteček fresky. Vrátili jsme se ke kolům a najedli se před zrušenou hospodou. Kolem opuštěných ruských vojenských budov jsme jeli k Bělé pod Bezdězem a po silnici do Kuřivod na malé občerstvení do věčně plné hospody. Stočili jsme se vlevo, zanořili se do lesů a po částečně pískem zasypané asfaltečce jsme dojeli k silnici Doksy-Hradčany, přejeli ji a začali stoupat po strmé Dělové cestě, jako 7.5. Čerstvě zlomený silný strom svědčil o síle nočního vichru. Dolů jsme sjeli Kraví roklí a kolem vrchu Borný zpátky do Doks. PONDĚLÍ. Přemisťovací etapa do Jablonného v Podještědí. Jediný opravdu letní den, kdy nehrozily mraky a smažilo slunce. Z Doks jsme jeli přes Staré Splavy a Hradčanské bývalé ruské letiště. Místo na piknik jsme hledali poměrně dlouho, všude kolem jen samá příroda, lesy, louky, žádné lavičky. Z lesů jsme vyjeli u Hamru Na Jezeře, v hospodě doplnili tekutiny. Hotel Salvator v Jablonném měl 4 hvězdičky, zařízení co kdo už nepotřeboval, příjemné majitele, naprosto nevyhovující servírku. Na reklamaci neotevírajících se dveří od koupelny odpověděla "on se snad chce mejt, nebo co?", do čaje naházela čajové pytlíky včetně visaček... ÚTERÝ. Okružní trasa. Vyjeli jsme se až na Ještěd, nahoře byl vichr a zima. Zpátky jsme jeli lesní cestou do Kryštofova údolí. U vesnice Novina jsme se zastavili u unikátního železničního viaduktu, což nezpozoroval jeden z anlických cyklistů a ztratil se. Čekali jsme na něj ještě v Chrastavě, ale všichni jsme se sešli až večer před Salvatorem. STŘEDA. Etapa do Doubice. Jeli jsme obloukem přes Heřmanice a Kunratice. Prohlédli jsme si výrobu skleněných předmětů v malé fabričce Ajeto na konci Lindavy. Prolezli jsme skrznaskr skalní hrad Sloup v Čechách, vydlabaný v pískovci. Ze Sloupu jsme se kousek vrátili a jeli přes Cvikov. A dál už byly jen lesy, lesy a lesy. Přes Rousínov, napříč silnicí č.9, kolem Jedlové a konečně na silnici přes Rybniště a do Doubice, chatičky za penzionem Jeff. ČTVRTEK. Okružní trasa. Vyjeli jsme na Tokáň s vytesaným bazénkem ve skalách, přes Zadní Jetřichovice do Německa, a rozpršelo se pořádně. Chvíli jsme přečkali nad horkou polévkou v hospodě na konečné lesní tramvaje a pak sjeli údolím do Bad Schandau. Po levém břehu Labe jsme po cyklostezce dojeli do Hřenska, převozem přes Labe, kde nás zkontrolovali čeští pohraničníci jsme se dostali mezi vietnamce. Stoupáníčko přes Mezní Louku příjemně hřálo. Ve Vysoké Lípě jsme odbočili vlevo na lesní cestu a kolem Tokáně zpátky do Doubice. Jedli jsme v úžasné Staré hospodě s nejlepší obsluhou, jakou jsem kde zažil. Před pár lety jsem tu zakotvil na kole zmoklý a zmrzlý a přes narvanou hospodu jsem měl horký čaj dřív, než jsem sundal bundu! Úžasné jsou i rozmanité předměty po zdech i policích, především pak staré emailové tabulky. Zvlášť mě zaujala například tabulka s nápisem Máte-li rýmu, chřipku nebo anginu nechoďte k lékaři, šíříte infekci!, která jasně dokumentuje, že dřív se s prkotinama k doktorům nechodilo. PÁTEK. Okružní trasa. Sjeli jsme Kyjovským údolím do Německa, povozili se na lodičkách, vyjeli nahoru do Hinterhermsdorfu a ještě výš k rozhledně. Dlouhým lesním sjezdem jsme se vrátili dolů do Kyjovského údolí a vystoupali na perfektní oběd do osady Kopec. Do Mělníka jsme se převezli auty, večeře byla cestou v profesionální restauraci v Liběchově.
6.6. News	Další demonstrace za odvolání diktátora Paroubka. Televize informuje neobjektivně. Promluvil Jan Šinágl, Vladimír Hučín a další. Přítomno přes 5000 lidí.
11.6.	Hrádek se Zuzkou, Hešou, Helčou a Bárou.
13.6. Jehlička	Opět demonstrace za sesazení diktátora Paroubka na Václavském náměstí v Praze.
17.6.	Dobřív - zámecký park a pak výletík ze Staré Huti okruhem kolem památníku Karla Čapka.
19.6.	Jahody dozrály.
20.6. Jehlička	Zatím poslední demonstrace za sesazení diktátora Paroubka na Václavském náměstí v Praze.
23-25.6.	Doubice, s Barunkou, Lucinkou a Kubou. V pátek dopoledne jsme vyrazili autem z Prahy. Pro zpestření cesty jsme měli několik zastávek. První zastávka nakupovací v Bille, druhá zastávka naučná v miniZoo, třetí zastávka blinkací u České Lípy. Po přemístění všech zavazadel do penzionu U Matyáše jsme vyrazili na oběd do osvědčené Staré Hospody, kde se nejen dobře vaří, ale je tu i přátelská obsluha. Pozdě odpoledne jsme pak vyrazili na malý pěší výletík po žluté, směr Tokáň, přes Myší díru. První 2km šla Barunka pěšky, takže to trvalo hrozně dlouho. Terén je tu krásný, národní park  ČeskoSaské Švýcarsko. Dál jsem Báru měl na zádech v sedačce, což obzvlášť na dlouhých žebříčcích ve skalních průrvách nebyla žádná sranda. Zpátky jsme to brali po silničce docela svižně. Stmívalo se. Přede mnou cestu přeběhla nějaká větší potvora a schovala se do trávy. Liška nebo rys? Vyplašil jsem jí. Lišku. Dorazili jsme ve 21:30. V sobotu byl velký celodenní cyklookruh, Bára ve vozíku, Lucinku místy táhla Helča na gumicuku, Kuba skoro všechno ujel sám. Jeli jsme nejdřív do Kyjova, krátké vykoupání v rybníce. Pak Kyjovské údolí. V Německu se mimo mě a Báry projeli na pramičce. Vrátili jsme se přes Tokáň, kde jsme si prohlédli i skalní bazének. V neděli jsme jeli na kolech okouknout Vápenný vrch, je to hodně dokopce, no prostě vrch. Pak jsme se autem přesunuli do Kyjova a prošli žebříčkový okruh nad Kyjovským údolím, přes Kyjovský hrádek. Ani koupání, zase v rybníce, jsme nevynechali.
1.7.	Hrádek s Hešou a Bárou.
3.7. TKDČ	Mochito Pomoc! V Ricanech se premnozila mata. Brigada na likvidaci tohoto plevelu metodou Mochito je v nedeli ca od 17. Tenis, bazen a grupac. Tedy hromadny odjezd. Mirek
8.7.	Procházka s Barunkou do Ďáblického háje se protáhla na pěší tůru Ládví - Ďáblice - Zdiby - Přemyšlení - Klecánky - Drahanské údolí - Čimice. S kočárkem po turistických stezkách to byla docela dřina.
17.-19.7.	Cykločundr s Kubou 1.den - z Hrádku přes Mirošov, Skořici, Borovno. Sehnat teplé jídlo se nedaří, všude jen utopenci a nakládaný Hermelín, posílají nás do Nových Mitrovic. Z Borovna prudce dolů a ostrá levotočivá. Jedu první, abych měl Kubu pod kontrolou. Najednou za mnou není. Vracím se 50m. Kuba hlásí z pole: už umím kotrmelec! Podle brzdné stopy se dostal na štěrk krajnice, zadní mu to hodilo doleva, tudíž jel doprava, no a tam bylo pole. Ani škrábnutí. V Mitrovicích, kam jsme dojeli lesem, neměli v hospodě taky nic, alespoň nám usmažili bramboráčky. Kuba hlásil: ty pánové mluvili sprostě, do píči a do prdele, to první neznám, to druhý jo. To já v 8mi letech znal i to první. Vrátili jsme se do lesa a přespali v seníku. 2.den - lesem jsme dojeli do Míšova, kde jsme ke snídani měli teplé jídlo. Opět jsme se zanořili do lesních cest a místy i bažin, neboť na mapě asfaltka - v terénu močál. Navštívili jsme Teslíny a opět se zanořili do lesů. U Věšína jsme se dobře naobědvali v areálu dětského tábora Brdy. Projeli jsme ještě přes Věšín, v sámošce doplnili zásoby a po silničce do Hutí pod Třemšínem. Jelikož Kuba silně podcenil přípravu a jel v malých botách, které tlačily podle něj nesnesitelně, ukončili jsme ten den brzo. Přespali jsme pod širákem v hlubokých lesích. 3.den - Kvůli těm botám jsme se rozhodli výlet předčasně ukončit. Lesem jsme jeli přes Planiny, Hořehledy. Po silničce Těnovice, Záluží a lesem do Mšena. Na hřbitově tekla snad pitná voda, oproti Alpám s veřejnými napajedly na každém kroku docela slabota. Za Kornaticemi jsme vjeli zase do lesů, šíleně otravovaly roje much, projeli nad zámkem Kozel a dostali se do Lhůty. Tady jsem objevil bazén a tak jsme se krásně zchladili. Do Hrádku to byl přes Rokycany už jen kousek.
22.7.	Výlet za Rumcajzem. S Helčou, Barunkou, Lucinkou a Kubou jsme se vydali na výlet do Českého Ráje. Auto jsme nechali v Mladějově. Šli jsme po červené přes Loveč a hrad Pařez. A přes Prachovské skály. Bylo horko a tak jsme chvíli byli na koupališti U Pelíška, ale došlo nám pití. Pár set metrů dál byla naštěstí občerstvovačka na Turistické chatě. Pak jsme nějak uhli víc k jihu, prošli Fortnou a octli se Pod šikmou věží. Stočili jsme se k Prachovu a přelezli přes Přivýšinu, já se musel kousek vrátit a vrch podejít, golfáče s Bárou nešly prosunout úzkou skalní škvírou. No a směrem na Brada jsme konečně našli jeskyňku Rumcajse, Manky a Cipíska. Už bylo 21h a skoro tma. Ještě jsme seběhli k rybníku Němeček, v kempu Eden jsem všechny odstavil a běžel jsem pro auto. Jelikož už byla úplná tma, v lese ještě úplnější, tak jsem střídavě běžel a šel po silnici. Bylo to o dost dál, ale lesními cestami bych neběžel, jen potmě šmátral. Zkoušel jsem i stopovat, ale jela jen dvě auta. A nic. Noc byla krásná, teplo, hvězdy. Těch 9km bylo nekonečných. Konečně jsem seděl v autě a vrátil se pro ostatní.
23.-29.7.	Senetín s rodinou. NEDĚLE. Odpoledne jsme přijeli přes Čáslav na chaloupku za vesničkou Senetín, k rybníku Zbožňov. Rybník vypadal nevábně, zato chaloupka je boží. Bára objevila houpacího koně a pochopila, jaxe houpat. PONDĚLÍ. Je brzo ráno, něco po 10té hodině. Vyrážíme na cyklovýlet s Bárou ve vozíku, chtěli jsme dojet k nějaké pěkné zahradní hospůdce, dát si oběd a vrátit se. Chacha. PetroviceI, 11:30, první odpočinek na malém kolotoči. Červené Janovice. Už je nám moc horko, bolí nás nožičky a máme hlad. Mají tu hospodu na hlavní silnici, plno, zakouřeno, bez zahrádky. Posílají nás do údajně skvělé zahradní hospůdky do Zdeslavic. Z Janovic kvůli provozu vyjíždíme po polní cestě. Dokodrcáme se k rybníku Katlov, velká chatová osada jídlovou hospodu nemá, pokračujeme tedy do těch Zdeslavic. Tady však nacházíme polorozpadlý statek, liduprázdný, ošuntělý slunečník a oprýskané židle vedle hnoje - to je skutečně ta skvělá a jediná zahradní hospůdka. Ale v pondělí mají až od 17h, prostě teď v 14h po vzoru hradů, zámků a masen - pondělí zavřeno. Tak jíme tatranky a chleby, ujeto máme 12km. Vracíme se k rybníku Katlov, je 14:30 koupeme se. Pak jedeme lesní cestou přes Radvančice do Zbraslavic. Na náměstí hospoda se zahrádkou! Hurá! Je 17:10. Sotva donesli jídlo, je tu osvěžující deštík a prcháme dovnitř. V 18:30 už jedeme zpátky. Lucinka jede jako tryskomyš. Dorazili jsme ještě za světla. ÚTERÝ. Odpočinkový den po včerejší cestě na oběd. Dopoledne jsme si vyjeli autem do Čáslavi. Odpoledne se cestou zpátky koupeme ve skvělém Zbýšovském rybníce, voda čistá. STŘEDA. Zase cyklovýlet. Z Damírova vyjíždíme polní cestou, je čím dál horší, zarostlejší a na kraji lesa končí. Lesem je jen jakýsi náznak cesty. Mapa zase kecá. Po chvíli narážíme na pěknou lesní asfaltku, která pro změnu na mapě není. Radši jedem po ní až k asfaltce a po ní do Dobrovítova. Jsem ukecán a opět jedeme polní cestou, pak bahnem a přes pole, i když mapa hlásá sjízdnou cestu. Konečně narážíme na rovnou lesní asfaltku, jak podle pravítka. Jedeme po ní na východ, křižujeme silnici a zajíždíme ke Kunickému rybníku. Koupu se jen já a děti, Helča trucuje, tak musíme rychle z vody, zpátky na silnici. V Chlumu mají otevřené potraviny, Helča doplňuje čokodrogu a zklidňuje se. Ve Zbýšovském rybníku se pak zchlazuje. ČTVRTEK. Jedeme autem. Stavujeme se ve sklárně v Tasici. Auto necháváme ve Vlastějovicích a jdeme proti proudu Sázavy. V Budčicích se koupeme, ale nahrnul se tam dětský tábor a tak jdeme dál. Cesta po chvíli končí, převážíme se na levý břeh samoobslužným převozem s rumpálem. Procházíme chatovou osadou a dětským táborem, potom pěší lávkou přes Sázavu. Večeříme v restauraci a vybíháme do Chřenovic. Kubu bolí hlava, asi úpal. Je už 19h a už i Helče je jasné, že zpátky to pěšky nepůjde. Běžím napřed, abych alespoň já stihnul vlak k autu. Do Chřenovic-podhradí dobíhám včas, vlak má dostatečné zpoždění, takže dorazili i ostatní. PÁTEK. Jedeme na kolech přes Hološiny, lesem do Hraběšína, po silnici do Zbýšova k rybníku.
5.-12.8. CKZ	Věšín Dětský letní tábor Brdy, kde jsem byl vlastně jen jako chůvička Barunky, zatímco Kuba se učil horolézt a Lucinka břišní tance. Poslední noc vzdáleně dunělo techno, taxem ráno šoupnul Báru do sedačky a jeli jsme za zvukem. Aparatura byla v 3km vzdáleném dalším táboře u Hutí pod Třemšínem. Bára chytla rytmus, taxme se chvíli vlnili.
16.-27.8. MIKE	Alpské průsmyky 2006 - Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Rakousko. ***dopsat
28.8.	Houby s Barunkou, Lucinkou a Kubou jsme se vydali hledat na Kokořínsko, něco jsme i našli. Po obědě jsme si dali výletík na Pokličky a dál směrem na Mšeno, zajímavé skály, Švédové tu i prokopali cestu.
31.8.-3.9. MIKE	Vídeň a její skvělé cyklostezky. 1.den dopoledne jsme Avií dorazili do Himbergu, satelitního městečka jihovýchodně od Vídně. Hned jsme se vydali na kole po cyklostezkách přes Laxenburg, převážně podél kanálu Wr.Neust.Kanal do Kottingbrunnu. Po občerstvení v zahradní restauraci jsme se vraceli zhruba podle říčky Triesting. 68km. 2.den byl věnován centru Vídně. Z Himbergu přes Schwechat na umělý ostrov Donauinsel. Tam jsme ochutnali burčák, opravdový burčák, né ten patok, co koupíte v Česku u silnice. Dál jsme nakoukli do UNO-City a Donauparku s minivláčkem, pooobědvali jsme Vídeňský řízek blízko úžasné Hundertwasserovy teplárny, prohlédli si historické centrum (všude extra jízdní pruhy pro cyklisty) se známými budovami, viděli jsme i obživlé sochy. Nakoukli jsme i na kolotoče v Prátru, Hundertwasserův obytný dům a už za tmy jsme se vrátili do Himbergu. 78km. Naši hostitelé Věra a Lubo Tükör (viz články v Cykloturistice) nám připravili večeři, tedy hostinu, no vynikající gurmánská kuchyně. Znova děkujeme. 3.den jsme z Himbergu jeli obdobnou cestou na Donauinsel a podle Dunaje po Dunajské cyklostezce do Langenlebarnu před Tullnem. Burčák, neboli Sturm jsme ochutnali ještě 2x, z toho jeden jahodový. Kiosky podle stezky jsme proto překřtili na šturmérie. 58km.
16.9.	A zase houby s Barunkou, Lucinkou a Kubou, tentokrát Voděradské Bučiny u Jevan.
21.9.-1.10. MIKE	Apeniny - Itálií od moře k moři přes Gran Sasso.***dopsat
8.10. TKDČ	Vinobraní u Cerhů, s cykloprojížďkou. Tak ta cykloprojížďka byla opravdická, začali jsme vyzkoušením nové lávky ve tvaru S nad silnicí K Barrandovu, terénní pěšinou kolem studia, Ořech, Tachlovice, před Kuchařem jsme to stočili na Chýnice a k hospodě. Právě se zevnitř ozýval křik, vypotácel se podsaditý chlapík a oznámil nám, že se mu narodilo 10 štěňat. Trochu jsme zaváhali, ale hlad nás postrčil dovnitř. Měli už jen několik jídel, ale nakonec jedl každý, kdo chtěl a co chtěl. Na zpáteční cestě jsme se v Ořechu stavili u lanového centra, opičí dráha tu má podobu lanoví lodě. K Cerhům jsme se vrátili přes Řeporyje podle Dalejského potoka. No a to vinobraní? Jeden hrozen vína, obsahoval něco přes 10 kuliček. Ovšem plných lahví bylo dost.
13.10.	Černínský palác...díky Kláře. Okno v koupelně Jana Masaryka je vysoko nad zemí, malé a zeď je tu tlustá, tedy i vzdálenost mezi vnitřním a vnějším okenním rámem je nezvykle velká. Jak mohl vypadnout?
13.-15.10. MIKE	Houska - loučení se sezónou. Tentokrát se nejednalo jen o prostou vyjížďku, jak už z časového rozsahu plyne. Ze Kbel jsem vyrazil už v pátek, bohužel až kolem 19h a už se stmívalo. Vyrazil jsem poměrně zprudka, jednak jsem chtěl dojet co nejdál, dokud bylo aspoň trochu vidět, druhak mě hnal příslib burčáku. Vinoř, Přezletice, z kopce do Veleně jsem musel brzdit quli tmě, Sluhy, Mratín, blížím se k Nové Vsi. Mám odbočit vpravo, kratší cestou, přes Jiřice? Je ale rozbitá, jak budu potmě kličkovat mezi dírama? Jedu radši přes Čakovičky a Kojetice. V Čakovičkách za mnou chvíli jede auto, pak vyráží, předjíždí a zase přibrzďuje. Že bych jel tak rychle? Pod lampou stačím přečíst na tachometru 38km/h. Neratovice, Libiš, a s obavami vjíždím na hlavní. Ale jde to, provoz slabý. Za mostem Na Štěpáně jsem zhruba 300m vpředu zpozoroval pomaleji jedoucí nákladní auto. Za chvíli bylo blíž. Za ním by se jelo daleko lehčeji, taxem přidal, abych ho dohonil. Zdržovaly mě osobní auta, jedoucí za ním. Už mezi námi byly jen tři auta, z Větrušic je to trochu z kopce a náklaďák se mi začal vzdalovat. Vycuk se mi. V Kelských Vinicích, tedy do kopce, jsem ho začal dotahovat, ale motaly se tu osobní auta a vycuk se mi zas. V Mělníku bylo třeba odbočit na Mělnickou Vrutici, ta odbočka je neznačená, ale trefil jsem jí správně. Silnička byla bez provozu, žádná auta mi už neosvětlovala cestu. Občas jsem musel i zastavit, abych zjistil, kde je kraj silnice. Takže zatímco cesta do Mělníka trvala hodinu při průměrné rychlosti 27km/h, těch zbylých 8km jsem jel dalších 20 minut. Dokonce jsem přejel výjezd ze silnice, musel se pár metrů vrátit a v úplné tmě naslepo vyjet ze silnice. V Domečku bylo příjemně, burčáku bylo ovšem málo a tak ten moštík někteří cucali ostýchavě jak stoleté víno. Ráno byla trošku kosa, ale stoupání k Mělnickému náměstí nás prohřálo. Na srazu v 9h u vývěsky MIKE se sjelo přes 50 cyklistů a o 3/4h později ještě další dva :-). Cesta na Housku byla s jednou rychlostní vložkou a s vyprávěním na Harasově, tentokrát o smrtelných úrazech v okolí za posledních 100 let. Z Housky se jelo starou zámeckou cestou, nově otevřenou, pěkné serpentýny pěkným lesem. Do hospůdky u Tichých jsme ovšem dorazili dost pozdě a po skupinkách, na poslední se už řízek nedostal. V Domečku jsme prokecali zbytek večera a já šel spát do přistavené Avie, kde se sice netopilo, ale byla naděje, že tu nikdo nebude chrápat. Ranní jízda byla rozřaďovací, takže nás jelo míň a míň, jeli jsme přes Hostín, pak lesními cestami přes Košátky, Konětopy, Dřísy, Křenek, Kostelec, Mratín a domů.
19.10.	Semafor - Jako když tiskne.
26.-29.10. Mimísek	Kašperské Hory. S dětmi jsme byli na hradě Kašperk, druhý den jsme okoukli zlatokopecký terén, včetně starých štol v Amálině údolí u Zlatého potoka.. Turistický okruh ovšem nevedl po asfaltce údolím, ale vláčeli jsme kočárek s Bárou po skalách a kozích stezkách. Na protější stráni se pásly nějaké divné krávy, jaxe ukázalo, byli to bizoni.
14.11. L+M	Růžová čajovna 1.díl (Praha-Japonsko) čtyřdílného seriálu o Cestě všemi kontinenty.
15.11.	Ing Vladimír (kytara, zpěv) je hudební těleso o dvou členech, tím druhým je Martin Rybář (bicí) a hráli v Dejvicích v sále hospody Na Slamníku. Při vstupu (65Kč) jsem dostal razítko na ruku a pak už jsem jen litoval, že nesedím zády ke zdi. Sice se nic nedělo, ale je to hustý doupě. Po nich tam ještě hrála skupina Kočkolit a možná i další, to jsem tam ale už nebyl... Bezpečně jsem se cítil až asi 500m od hospody.
17.-19.11.	Pohorská Ves s Pavlem Škorpilem, Markem Gaspíkem, Šárkou, Blankou. V pátek jsme jeli na Baronův most na polífku, pak přes Pohoří, lesními cestami k Huťskému rybníku jako loni, na Žofín jinudy (rovně), po silničce Černým dolem, přes Benešov, Lužnici. Občerstvení U Sýkorky, i když zavřené, nabídlo specialitu čaj s rumem a v něm křížaly. V sobotu po silnici do Hojné Vody, pak přes Šejby, místy dost příšernou lesní cestou podle hranice do Nových Hradů a dolů do Terezina údolí, na oběd do loni vyzkoušené hospůdky, cesta zpátky stejně jako loni po Filipince. V neděli jsme lesními cestami vyjeli na Myslivnu (1040mnm), kde nás překvapivě přivítala a čajem napojila "poustevnice", pak jsme jeli k Huťskéku rybníku a jinou cestou na Žofín, odtud nově objevenou mírně stoupající lesní cestou nad Černým dolem ke kopci Vysoká, přes rezervaci Hojná Voda na oběd do vesnice Hojné Vody. Pak jsme dokončili obkroužení Vysoké a stejnou cestou se vrátili na Žofín, pak zase jinou cestou (nejkratší) k Huťskému rybníku a přes Terčí dvůr do Pohorské Vsi. Počasí bylo na sluníčku příjemné, ve stínu chladivé (6oC). Fotografive jsou u loňského výletu do této oblasti. Pavlova sestra má v Pohorské Vsi hospodářství.
26.11.	IMAX - Mravenčí polepšovna 3D. Byli jsme všichni, kromě Báry
1.12.	Heša dostala Bakalářský titul.
2.12.	Jarmark, předvánoční řemeslný a s Klárou. V Mělnickém muzeu. Krátce po 14h jsme se přesunuli k Beníškům na sraz MIKE, a projednali jsme prosincovou vycházku Prahou a návrh cyklosezóny 2007.
14.12. L+M	Růžová čajovna 2.díl (Austrálie, Tasmánie, Nový Zéland, Fidži) čtyřdílného seriálu o Cestě všemi kontinenty.
16.12.	Předvánoční Procházka Prahou. Jel jsem motoráčkem ze Kbel na Hlavní nádraží, to krásně zapadlo do téma vycházky "Žižkovské parky a vyhlídky", protože motoráček jel pod Vítkovem. Trochu jsem měl strach, jak najdu v tom mumraji zbytek skupiny. Proto, když jsem přes půl haly zahlédl Michala Třetinu, rozeběhl jsem se k němu a křičel "tati, tati". Hlavní sraz byl v 11:30 na Olšanském nám., Jarda Jelínek nás pak provedl přes Parukářku, Kapslovnu, Vítkov a Riegrovy sady. Sluníčko hřálo, výhledy byly krásné. Skončili jsme v restauraci v Národním domě na Míráku. V pohodě jsem stihl i motoráček zpátky do Kbel.
17.12.	Předvánoční Procházka Prahou. Tentokrát komornější skupinka. Opět pod taktovkou Jardy Jelínka, Pražské průchody a pasáže a Židovské město, tedy to co z něj zbylo - synagogy. Poznámka: slovo Pražské píšu odchylně od oficiálních pravidel s velkým P, protože Praha si to zaslouží a pravidla na tomto webu určuju já. Vrcholem pak bylo posezení u Zojy v čajovně Metamorfóza. Připravila nám opravdový vynikající boršč, popili jsme čaj i kvas.
23.12. TKDČ	Moje jízda tramvají. Předvánoční procházky Prahou byly vždycky tak nějak dynamické se statickou koncovkou. Někam se šlo, něco se při tom dělalo, třeba různé skopičiny, koniny, kočkoviny, psiny a nevím jaké další voloviny (Eště znám žirafu, žížalu a krokodýla). Statická koncovka bývala hospoda. Ovšem se zvyšujícím se věkem některých zúčastněných je snaha i dynamickou část procházky nahradit statickou nečinností. Jak to ale udělat, hýbat se a přitom sedět? No jasně, kolotoč! Ovšem za pár korun je to jen pár minut. To lepší už je MHD, neboli Městská Hromadná Doprava. Za stejných pár korun se povozíte 90 minut! Teda mimo špičku. Má to ovšem jedno riziko. Někdy se stane, že nastoupíte, povozíte se a vystoupíte někde úplně jinde, než jste nastoupili, což je blbý, jelikož k autu je pak daleko. MHD je tedy potřeba nějak posichrovat, třeba pronájmem vozidla. Pak to ovšem není MHD, ale MPD. Městská Privátní Doprava. Prvním takovým pokusem byla předvánoční vyjížďka parníkem – plovoucí hospoda. Druhým, tedy letošním pokusem, byla jízda pronajatou tramvají od Střešovické Vozovny. Sraz byl sice v 17h před vozovnou, ale sešli jsme se ve vozovně. Sešlých nás bylo fakt hafo. Že jsme se do tramvaje málem nevešli. Místa k sezení byla obsazena těmi nerychlejšími junáky, my starci jsme již našli jen místa stací. Měl jsem v plánu prokonverzovat některá témata s přítomnými kamarády, ovšem přeplněná tramvaj si sama vybírala, s kým se budu právě bavit. Po projetí každé zatáčky, případně křižovatky jsem se octl u někoho jiného a verbálnímu kontaktu mnohdy předcházel kontakt fyzický, bohužel kontakt, ne styk, tedy někdy bohudík. Pokud byl příliš dlouhý rovný úsek, řidič tramvají občas cuknul a tak se osazenstvo promíchávalo pravidelně. Nečekaně se mi v ruce objevil kelímek s něčím dobrým, chlastacím. Já si to neobjednal, chabě jsem namítl, ovšem zatáčka se přiblížila a měl jsem už jen rychlý výběr, chrstnout to kamarádovi v zatáčce na bundu nebo sobě do krku. Stihnul jsem to druhé. Někdy se člověk prostě musí rozhodnout rychle. Venku byla tma a navíc jsem neustále hledal přidržovací tyče, taxem nestačil kontrolovat, kudy jedem. Plán zněl: vozovna – Hradčanská – Strossmayerovo nám. – Nám. Republiky - Václavské nám. – Lazarská – Karlovo nám. – Albertov – Výtoň – Palackého nám. – Národní divadlo – Staroměstská – Malostranská – Pražský Hrad – Brusnice – vozovna. První i poslední bod souhlasil určitě. Následoval pochod po trase vozovna-hospoda. U Písecké brány. Šli jsme oklikou přes Pražský Hrad. Cestou jsem konečně probral potřebná témata s kamarády. Hospoda měla dost dlouhé časové prodlevy, ovšem jídlo bylo fajn a přinesli ho fcelku. Doufám, že příští rok nebude procházka letecká, nebral bych ani bungee jumping.
31.12.	Silvestr u Zajíčků s dopolední, odpolední i noční procházkou.

V roce 2006 jsem na kole ujel 4526 km a nastoupal 47210 m. Několik statistických údajů.




FILABEL