kolo Střední Brdy

5. až 6.4.2002
V pátek byl sraz ve 12:30 u mě na Jižňáku. Měl přijet Michal Třetina, Luboš Uhlíř a Vladimír Pustina (PP). Ještě jsem na poslední chvíli něco pracovního vyřizoval. Kolem 12h jsem už seděl v autobude směrem domů a zavolal mi PP, že až ke mě nepojedou a tak jsme dohodli nové místo srazu na Barrandovském mostě.
Zadní kolo jsem před týdnem opatřil novým pláštěm a duší. Ještě se mi zdálo trochu měkké a tak jsem vzal pumpičku Vella, abych malinko přidal vzduchu. Tahle pumpička občas zlobila, tentokrát vypustila zadní kolo beze zbytku a pak nic.
Na dalším kole mám ješt jednu. Odmítla totéž. Rozebral jsem jí. Gumový pístek byl původně pokryt silikonovou vazelínou, nyní jemným blátem. Vzal jsem vazelínu z druhé pumpičky (kterou jsem mezitím zlomil) a začalo to trochu fungovat. Přitom jsem ale asi poškodil ještě ventilek. Uplynula půlhodina. Nebylo více času na experimenty. Nasadil jsem zadní kolo s původním obutím (nasazené už na jiném bajku).
Proletěl jsem Jižní město a hnal to přes Krčský les. Průměr 29,9km/h. V Krči se ještě připojila Dáša Li. Má letos najeto už přes 4000km, ale byla pořád vzadu. Asi už je z toho ježdění unavená.
Krásná cyklostezka podél Kunratického potoka. Přes Barrandovský most. Luboš a PP čekali zkušeně v hospodě na kraji Prokopského údolí. Ale Michala Třetinu jsem hledal marně, snad prý přijede později rovnou do Hrádku nebo ráno do Rokycan.
Vyjeli jsme na Jihozápadní město. Přes sídliště Lužiny-Luka-Stodůlky jsme projeli po zajímavé cyklostezce. Jsou tu nadjezdy přes rušnější ulice a stezka prochází tunely skrz paneláky. Po vedlejších silničkách jsme dál jeli přes Třebonice, Rudnou, Loděnice. Dáša to vzala do Berouna po silnici. Pánská jízda vedla podle Kačáku přes Sv. Jan pod Skalou k Berounce a po polňačce taky do Berouna.
Měli jsme tu v 15:00 sraz s Alenou Nedvědovou. Bylo 16h a vlezlá zima. Obě holky se našly a čekaly v cukrárně. Horký čaj nás postavil na nohy a posadil na kola. Kolem projížděl nějaký cyklista. Dáša zařvala "tahač, jedu do Prahy" a zmizela. Z Králova Dvora do Popovic jsme jeli mezi Litavkou a tratí ČD. Od dálniční benzínky po polní cestě až do Zdic. Ušetří se tím dva hnusné kopce na silnici přes Levín.
Ze Zdic přes Bavoryni, přes zaniklý železniční přejezd a polní cestou do Praskoles. Tím jsme ušetřili další dva hnusné kopce přes Otmíče. Hořovice, Komárov, Zaječov, Těně, Strašice, Dobřív, kolem sanatoria Janov a konečně Hrádek. Ujel jsem 99km. Příjemné teplíčko, pečené masíčko.
Spali jsme v 1.patře, kde není topení. Venku -5o, vevnitř +2o. Ještě, že jsme měli spacáky.
Ráno byla prohlídka zahrady a časovka do Rokycan na nádraží. Vlakem z Plzně přijela Jitka a Jarmila, od Prahy v 8:41 Michal Třetina, Lucka Šafaříková a Honza Klonfar. Vysvitlo sluníčko, teplota stoupla na +2o. Projeli jsme Rokycanské náměstí a podle potoka dojeli na kraj Hrádku. Tady mě náhle ušlo zadní kolo. Prodřený plášť. Na jiném kole časovka zpátky do Rokycan do cykloprodejny, je až na západním konci u výpadovky na Plzeň.
V Hrádku jsme ještě nakoukli do Přírodního Divadla a pak jsme konečně vjeli do VVP, Vojenského Výcvikového Prostoru. Hranice jednolitého lesního porostu Středních Brd je téměř totožná s hranicí VVP. Území zhruba mezi městy Jince, Hořovice, Strašice, Mirošov, Příbram je od roku 1926 určeno jako dělostřelecká střelnice. Hitler prostor uzavřel pro veřejnost a rozšířil, komunisti pak pokračovali v jeho praktikách. Vyhnali obyvatele a rozstříleli vesnice Kolvín, Padrť, Přední a Zadní Záběhlá. Má to ale i svoje plus. Po dlouhá léta uzavřené Střední Brdy jsou téměř nedotčené civilizací. Jen asfaltové silničky. Měli jsme zjištěno, že nebudou střelby, přesto jsme se chovali obezřetně. Na cílových plochách může být i něco nevybuchlého. V prostoru nejsou žádné ukazatele a orientace mezi množstvím údolí, roklin, kopců na desítkách křižovatek v hlubokých lesích chce trochu místních znalostí. Vstup je povolen jen na zvláštní propustku.
Viděli jsme náspy bývalé lesní úzkokolejky. Projeli jsme kolem zamokřené pánve nad Strašicemi, kde se říká Na Bahnech. Jednou do roka se tu pořádá vojenská exhibice pro civily pod názvem BAHNA, letos 8.-9.6.. Dojeli jsme k Padrťským rybníkům a byli jsme na obou hrázích. Vesnice Padrť se dochovala už jen na fotografii.
Padrť kolem r.1928
Rybníky jsou dlouhé dohromady 1,8km. Poletovaly sněhové vločky. Projeli jsme kolem vrchu Praha, 862mnm, s meteorologickým radarem. Okoukli jsme dřevěný Třítrubecký zámeček, naštěstí vojáky udržovaný. Tento lovecký zámeček si nechal postavit v r.1888 majitel zbirožského panství Colloredo Mansfeld pro lovecké potřeby své rodiny. zámeček Tři Trubky kolem r.1928
Vynechali jsme bunkr Jordán a zříceninu hradu Valdek jsme viděli jen zdálky, je to ale lepší pohled, než zblízka.
A musel jsem ještě jednou opravovat defekt zadního kola.
Sjeli jsme do Jinců a hostinec Kratochvíl nad nádražím nezklamal. Moc dobrý. Ani se nám nechtělo zpátky do zimy. Bylo 17h.
Odpojila se Lucka, Alena, Jarmila. Vystoupali jsme do Hostomic. Oteplilo se, na teploměru jsem měl +4o. Sjeli do Zadní Třebáně, v Řevnicích se odpojila Jitka.
Pokračovali jsme klasickou trasou přes Dobřichovice, Všenory, most ČD, Černošice (odpojil se Honza Kl), po stezce do Radotína, zadem do Chuchle a přes skládku pod Barrandov. Michal jel na Smíchov, Luboš a PP na Vinohrady a já na Jižňák. Ujel jsem 136km.
Zážitky jiných cyklistů z průjezdu VVP: narušení vojenského prostoru, akce Jince. Počtěte si v podbrdských novinách nebo Lerbyho cykolstránky s fotografiemi.

můj život FILABEL